NYEMI: tak důležité je uvědomit si, že Normen není Sol, nikdy nebude... ale dát mu šanci být Normen... v něčem bude horší, v něčem lepší, ve spoustě věcí prostě JINÝ.... A vztah se nevytvoří za týden - ale je důležité tomu dát tu šanci...

PES: Tos vystih docela přesně "prvních 12-15 let":-D

LIENEN: Njn, prakticky kazdy ma kone, o kterem uz muze mluvit jen v minulem case, ale ktery bude navzdy ten referencni srovnavaci etalon...

VAMPY: Hucula mám ještě taky v kategorii "sranda musí být". Ten šibalskej výraz, když vymejšlí vtípek anebo to nadšení, když se člověku podaří kápnout na to co ho baví. Hucul je ten kůň kterýho si vylovíš ze stáda, skočíš na něm na ohlávce bez sedla a jedeš zahnat stádo ovcí. A on bude spokojenej, že má úkol a je to švanda.

NYEMI: Je možný, že ten vztah bude míň intenzivní. Já si třeba vyčítala, že jsem neměla stejný vztah k huculákovi a Copě. On byl první, zážitků nepočítaně a tak, ale ten životní s velkým K je Copa. Vztah si vybudujete, o tom nepochybuju. Při společné práci a s tím množstvím investovaného času a energie, až uvidíš jak roste, jak překonává sám sebe kvůli tobě. Jen tam třeba bude někde v pozadí, že to není TO ONO. Ale životní nemůže být každý. :-(

Ale stejně to je vtipný jak se ty plemena dají klasifikovat. Nebo nemusí ani plemena, stačí typy...
Třeba pony (hucul, hafling a podobný jezdečtí a pracovní zakrslíci včetně): žijí ve svém světě svůj život. Člověk je buď brán jako automatický krmící systém ze kterého padá žrádlo výhradně po tom co se do něj kousne kopne nebo se na něj zašklebí, případně jako parazit kterého se zbavíš tak, že vyhovíš jeho požadavku. Nicméně důležité je se u toho otráveně tvářit, nebo jednou za čas zazlobit aby si otrapa a parazit v jednom uvědomil, že mu děláš pouze a jen milost a rozhodně se v tech kravinách nevyžíváš. Nevztahuje se na vyjížďky, tam se dělá milost dokud se neobjeví louka na běhání, něco na žraní, případně neusoudíš-li že to trvá už moc dlouho a že doma už by se mohlo začít krmit...Pak samožřejmě mrňous jde domů, žere, běží, stojí a nehne se...prostě dělá si co chce.
chladnokrevník: podobně jako poník, žije si svůj svět, ale potichu. Proste stojí/leží/někdy jde a veškerý život se odehrává kdesi mimo realitu. To se odráží v tom, že někdy nedoteče povel a prostě se nic nestane, upadne, o něco/někoho zakopne. Někdy se poveselí a někam se rozběhne, ale působí dojmem že po chvíli zapomene proč a kam běžel. Někteří se dají z tohoto světa vytrhnout pomocí jídla, hrubé síly, strachu jiné motivace...a někteří ne. Když v něčem nevidí smysl (třeba v ježdění dokola na jízdárně) nebo ho to nebaví, prostě to nedělá a třeba se zastaví a stojí, nebo odejde. věší pysk i když jsou mladí:-D
teplokrevník: působí dojmem, že člověk pro ně může být partner a společník a že s ním dokáží spolupracovat dokonce i rádi a nevadí jim to. Dají se motivovat všelijak a většinou i snadno. Občas dřív jednají než myslí, svět je totiž plný nebezpečí a není nic lepšího než před vším utéct, nebo se alespoň leknout. Všechno známé i neznáme totiž žere koně, případně jednou určitě začne žrát koně. Je jedno že nevidí červenou, ale červená překážka je prostě děsí víc než modrá... když se jim něco nelíbí, nebo v tom nevidí smysl, dají to najevo velmi brzy a velmi ostře, protože to NENÍ JEDNO. Člověku většinou stačí tohle "upozornění" jen jednou, ale protože opakování je matka moudrosti, klidně to kůň několikrát za sebou zopakuje. Občas se nechají unést emocemi a někoho samou radostí trochu zraní, porazí, kopnout, zabijou...
plnokrevník: to nelze pochopit ani popsat:-D Mě vždycky přišli, že trpí degenerativní formou autismu, nebo ADHD, případně jinou "lehkou" mozkovou disfunkcí.

TALANKA: Má jen slepice. Protože s největší pravděpodobností budou závislí na sobě navzájem a když je budeš chtít oddělit, budou nešťastní a vystresovaní (nebo minimálně jeden z nich).