... takže pak mě téměř k slzám dojmou situace typu, že se mi dítě vyjede zpoza rohu na ponici a za rohem je nový nervní plňas s trenérkou na vodítku - plňas okamžitě na zadních - a trenérka se postaví mezi něj a "strašidelnou" ponici a začne ho uklidňovat a pak ho převede - tak, že se ona drží mezi plňasem a ponicí... vsadím se, že být tam ta ženská z lesa, tak ho taky přetáhne...

VAMPY: mám podobnou zkušenost jako Suffocate... samozřejmě nejde o mlácení koní železnejma tyčema.... ale o drobné zbytečné násilí... třeba jsem šla na vyjížďku s ženskejma a té přede mnou v prudkém zbahněném jílovitém kopci uklouznul kůň zadníma tak, že si málem sednul na zadek. A její automatická a první reakce byla vzít ho bičíkem.

SUFFOCATE: Koně hodně spoléhají na "fotografickou paměť", takže jednak na místech, kde se jim něco stalo a/nebo jen něco nelíbilo, to začnou obvykle opět "řešit", protože se jim to vynoří z paměti hodně v živých barvách. Také často reagují na změny - tj. na místě X něco přibylo anebo naopak tam něco chybí = opět popud k "řešení".
A dále ta "fotografická paměť" funguje i tak, že podobná místa/situace vytáhnou podobné vzpomínky a s nimi i případný problém k "řešení".

Je to přirozené a instinktivní chování, které Příroda pilovala stovky tisíc až miliony let, které se nedá úplně odstranit, ale hodně se dá potlačit tím, že je třeba koni ukázat (pokud možno v klidu), že se na místě X a v situaci Y vlastně nic neděje (alespoň že se to neděje koni a že ho nic takříkajíc nesežere). Tahle zkušenost se uloží do paměti a postupně (opakováním) překryje a zeslabí vliv uložených vzpomínek jiných.

Bohužel mnoho lidí to do koně "narve silou", takže vytvoří jen nepříjemný stav, že se kůň více bojí jezdce (člověka obecně) než něčeho jiného, takže si vybere logicky to "menší zlo" a kritickým místem projde, protože si vzpomene, že jinak bude okopávání/cukání v hubě/přiletí bičík apod...

Hodně je to také o důvěře (a proto je vhodné si již od mala s koňmi "hrát", tedy ve smyslu dělat s nimi běžné činnosti a ukázat jim, že člověk jednak "žere dravce" a dále také že člověk "umí vyřešit problémy"). Hříbátka kopírují hodně věcí po matce popř. po zbytku stáda, kde se to naučí podobně jako základní socializační návyky ve stádě, protože matce (potažmo o něco rozšířeně i tomu stádu) důvěřuje. Takže do této skupiny "důvěryhodných" je záhodno zařadit i člověka, protože potom ten kůň nereaguje hned splašeně (jako když se nemá o koho druhého opřít) a nejprve zkontroluje reakci i toho okolí (v našem případě nejlépe i toho člověka) a pokud nevidí paniku/strach/nervozitu, tak to sám také dál negraduje.

Takže kůň, který Vám důvěřuje, projde i místy a nevyděsí se z "bubáků", ze kterých by se normálně doslova podělal (a zdrhl), když vy budete v klidu a případně dáte citlivě pokyn k pokračování v cestě.

Samozřejmě, že v rámci zachování druhu si Příroda občas udělá výjimky potvrzující pravidlo, tudíž občas se narodí hříbátka od začátku až do dospělosti velmi plachá a bojácná (ti zachovají rod, když přijde opravdu nějaký nečekaný bubák) a naopak se objeví takoví, kteří té plachosti mají málo a jsou veskrze zvědaví či občas až vlezlí (ti zase naopak má Příroda na to, aby objevili nové možnosti, no a když se "spletou" a vyberou si špatně, tak jsou prostě dál vyřazeni v vývoje a množení - tedy natvrdo řečeno jsou buď sežráni anebo se fatálně zraní a uhynou).

Z té druhé jmenované sorty "výjimek" jsou potom pro schopné lidi asi ti nejlepší koně jako parťáci, jsou zvědaví, nelekaví, vlezou všude, nemusí se tak pobízet, ale zase se jim musí najít dostatek zábavy, protože jinak se obvykle začnou krutě nudit a to vede buď k (sebe)destruktivním činnostem anebo zaměří své snahy na to, aby z nich lidi doslova šíleli a lezli po stropě a každou chvíli přemýšleli co ten kůň zase vymyslí a co kde vyvede...

VAMPY: tak treba tady na statku kde bydlim se rozhodne kone nemlati zeleznyma tycema. Zas nemusime prehanet, ze.. ale treba takova ukazkova situace, kdy jedu na koni a v jednom miste nechce dal. otaci se, stoupa na zadni.. pak se dozvidam, ze to na tomto miste delava (cesta z kopce, z jedne strany celkem prudky sraz dolu). A ze ji musim nakopat at jde, ze si ze me dela srandu. Majitelka se pry dokonce jednou vratila z tohohle mista zpatky pro ostruhy a pak to projela.
No ja nevim, me prijde, ze pokud to kobyla na tom miste dela casto, tak se ji tam neco nelibi, neceho se boji nebo neco takoveho. A ze by to slo i jinak nez pres silu. Ale to by ti lide museli mit na sve kone cas. Tady jsou i kone, za kterymi prijde majitel jednou, dvakrat do mesice. Nasedla, objede kopec a zase zavede do vybehu.

Ja tady nechci rozjizdet debatu o tom, jak to vsichni krome Nyemi delaj spatne, protoze mlatej sve kone zeleznyma tycema a neudelaj si na ne cas. :)) Jen jsem citila potrebu ji napsat, ze se mi jeji prace s konmi libi a ze kdybych si jednou mohla sama poridit kone, byla by mi v mnoha vecech vzorem.

Hele tak obecne me by docela zajimalo v jakym prostredi se to pohybujete ze mate za mainstreamovej pristup ke koni kopani a mlaceni zeleznejma tycema. Ja se pohybuju v ryze skolnim prostredi skolnich a oddilovejch koni, s tema zviratama musim pracovat (a lidma okolo nich) a proste kone se tam nekopou a nemlatej a netyraj ackoliv jsou brany jakozto “ucebni material a spotrebni zbozi”... To proste uz par let neni in.

NYEMI: už tvoji práci s koňmi sleduji tady na nyxu docela dlouho, snad ještě když jsi měla Sáru (? jestli se nepletu) a musím ti napsat, že tě moc obdivuji, jak to děláš! Nebo prostě z toho co píšeš a postuješ za videa na mě úplně sálá taková pohoda a radost! Fakt super. Třeba ne vždycky mi věci co děláš přijdou jako super nápad, ale výsledky máš krásný.

Já kolem sebe slyším jen "nakopat koně, když nedělá co chceš/nejde kam chceš" a ačkoli moje zkušenosti s koňmi jsou bohužel velmi chudé, s tímto já se prostě asi nikdy neztotožním.

NYEMI: nevím jak osli, s těma zkušenosti nemám, ale muly jsou víc vázané na člověka a chovají se spíš jako pes, než jako kůň. Můj kovář provozuje vyjížďky na mulách v místním redwoodovém parku a říkal, že má muly proto, že ony za ním půjdou a že tudíž nemusí řešit, jestli je turista nerve za udidlo protože prostě žádné nemají. Plus můžou být bez problémů bosky.
Moje kozy taky za mnou chodí a reagují hystericky na obojky a vodítka.
Jak píše Pratchett v jedné knize, že bůh Om sestoupil na zem a potkal pasáka ovcí.... a že kdyby jako prvního potkal pasáka koz, tak by celé náboženství bylo úplně jinak, protože ovce se musí hnát, zatímco kozy se musí vést.
Myslím, že rozdíl mezi koněm a oslem je podobný.
Kozy jsou občas na mrtvici, protože když se rozhodnou, že něco nebude, tak přes to nejede vlak a raději se nechají udusit (na vodítku), než by povolily... ale na druhou stranu si hlídají stádo (moje alfa nahání na procházkách děti, aby se necouraly) a když mají zajetou rutinu, tak jí dodržují...

Takže oklikou k oslovi - nejspíš zná cestu a lidi a je to jeho rutina a poslechne na slovo. Navíc u osla je spíš problém v tom, že se "nehne", než že by se plašil a utíkal - na to jsou moc chytří...

Dnes uplne prvni seznameni se sedlem. Na skorodotazeny obrisak reagoval dobre, uz jsem ho ucila pred nejakou dobou, ze jsem mu uvazovala spagatek kolem hrudi. Jinak ho sedlo ho moc nezajimalo, tak jsme s nim sli i trenovat, ale tam uz nemam, jak to natacet. Chodili jsme po silnici sem a tam (jediny misto siroko daleko, kde neni bahno), ucime se ted zakladni pobidku "vpred" a "stuj". Vcera konecne pochopil to stuj, a dnes mu slo mnohem lip. Na rozdil od Sol ho tlak na ohlavku sere a hazi hlavou, coz ho vic motivuje k poslouchani zvukovejch pokynu. A ja teda musim byt superjemna a spravedliva s tlakem na otez, aby bylo jasny, kdy se ten tlak deje a co dela. Jinak tyhle pokyny cvicim zezadu, kdy mu jdu nalepena ze strany na zadek a ruce mam natazeny pres jeho zada a drzim oteze.
Pak jsem ho vedla uz na voditku zepredu a dvakrat jsme zaklusali, ale napoprve zacinal bejt moc bujnej (hazeni hlavou, malem hopsani) a napodruhy se natah a pokusil zdibnout do lokte. Prislo mi to trochu vztekly, takze jsem pak uz delali jen veci v kroku a zvedla jsem mu trmeny, ktery jsem jinak nechavala zamerne plandat, protoze myslim, ze to bylo tim sedlem.
Jo a jeste dneska probehl trenink prijmani odmeny, protoze z nejakyho duvodu pacholek si to bere nejdriv opatrne pyskama a v jednu chvili zubama, dement. Vysvetlit mu, co dela spatne zabralo skoro vic prace nez zastavovani.

normelni sedlo
http://www.youtube.com/watch?v=SUN2m-xXo9w

PES: Tak. Ale ty fotku jsou vtipny, jak tam chudak mumon lezi. Mozna poridim pneumatiku mladymu na tyhle veci, mohla bych ho do ni na den odlozit :))

Tak se tu s hrebcem seznamujeme, zvykame si oba a jde to docela dobre, myslim. Ja se pomalu prestavam vztekat, ze se nechova jako dospelej a on si zvyka, ze je dobrej napad premejslet nad vecma i v dusledcich.
Meli jsme takovy problemecek, na uplne nevinne prochazce, kdyz jsme potkali kobylinec, kterej se mu hodne libil, a zarputile chytal hysterickej zachvat, kdyz jsem ho od nejch chtela odvyst. Bylo to smutny a neprijemny, musela jsem bejt agresivni, protoze to bylo za hranici bezpecnosti.
Problem byl, ze kun se mne pak par dni bal, takze to cely bylo spatne. Kdyz jsem se zamyslela, usoudila jsem, ze duvody byly dva - nedostatek duvery (coz je v poradku, po dvou, trech tejdnech nemuzu od kone ocekavat, ze mi bude slepe verit) a samota a touha po spolecnosti. S tou duverou nemuzu nic delat, ta prijde sama po nejaky dobe budovani vztahu, ale se samotou neco delat muzu. Objednala jsem nejaky kone z nedaleky staje a blbon mel radost. Nejdriv prisli tri, to byl uplne hyperstastnej, blazene stani u ohrady se stridalo s nadsenym pobihanim a vyhazovanim. Jen mu pak odesli a to jsem trochu cekala, jestli se nepokusi rozmrdat ohradu, ale obycejna paska ve dvou radach ho zastavila.
A dneska prisel uz jen jeden kun, ale i to ho absolutne oblazilo, dokonce uz dneska ani nebehal, jen stal u ty ohrady a byl relaxovan. A kdyz pak kun odchazel, tak uz to nebyl zachvat zoufalstvi, ale mnohem slabsi odvar. Jen se probehl za konem podel ohrady, zarehtal a pak se uklidnil (jakoze dalsich pet minut nebehal podel plotu a zoufale nerval). Jako bonus dostal pak snidani, pac jsem vstavala pozde :))
Jinak super vec, v obou pripadech si nedovolil jit prese mne. Kdyz byl rozdivocenej z ostatnich, tak jsem ho dokazala jenom postojem odehnat, takze sel vyhazova a litat do bezpecny vzdalenosti od me osoby.
V nedeli jsme se prochazeli po vsi, mumon sekal travu, kde se dalo, a kdyz to delal, tak jsem si na nej vzdycky vylezla a hovela si. Jen jeste nemuzu bejt moc relaxovana, protoze kdyz na nem sedim, tak se snadno rozrusi a pak se rozejde a je to takovy "nejsem splasenej, ale za chvili zpanikarim". Takze vcas slejzam, nejlip jeste, nez tahle situace nastane. A naskakuju na nej kdyz se pase v rigolu a ja jsem na nejaky terenni nerovnosti, takze z ruznejch uhlu, obcas i doskocim, tak to ma s ruznejma obmenama.