Tak dneska probehl dalsi krok zatahavani. Nakonec bez rozporky, za odmenu, ze to zvladl.
Dokud mel postranky prehozeny pres zada, tak v pohode, ale pak jsem mu je sundala, aby zjistil, ze budou plandat a ze si do nich slapne. A vskutku. Myslim, ze to trvalo tak pet minut max, ale kdyz ma clovek adrenalin, tak cas bezi jinak.
Kdyz si do toho dupnul poprvy, tak to byl dost prekvapenej, protoze ho to vzali za chomout. Pak se to snazil vyresit tim, ze na to chtel videt a ustupoval do strany, takze si do toho slapal jeste vic. Ale je to dobry, uz se necha uklidnit slovem ode mne, nebo prinejmensim zastavit. Chvilku se zkusil vztekat, delal to svy ohaneni se zubama a podupnul si zadni proti tomu postroji, lec zase na pokarani toho nechal. A pak uz jsme usli dvacet metru tam, krasne se otocili a ctyricet zpatky az domu, uplne v klidu. Bylo to dobry, i kdyz byl nervozni, tak jsme se ani jednou nedostali do nebezpecny situace.
Priprava. Vubec mu nedela problem nechavat na sebe davat ruzny veci, je u toho hodne vstricnej.
Dramaticka chvile, kdy na nej hucim "stuuuuuj".
A kdyby to nebylo jasny, nemam ho rada!