Toz jak jsem si slibila, tak jsem udelala. Slunicko opravdu vylezlo a bylo nadherne, kun byl celomaceny, takze po pul hodine cisteni jsem velmi odhodlane vyrazila, ze teda dneska uz to nebude jen sezeni na koni pri paseni, ale opravdova jizda.
Nalejzala jsem z vyvysenyho svahu, nejdriv takova klasika s jednou nohou pres zada, ale tentokrat, kdyz se rozesel, tak dostal porucino, ze bude stat. Tak zustal stat, dostal pochvalu a odmenu a pak uz jsem si nalezla uplne. Doposavad kdyz jsem na nej nasedla, tak se po nejaky dobe vzdycky rozesel az roklusal (asi petkrat dohromady), a ja to resila tak, ze jsem z nej slezla, uklidnila, pochvalila (chvilku jsem si rikala, jestli to neni spatnej vzorec, chvalit ho za to, ze jsem vlastne slezla, ale brala jsem to tak, ze pochvala byla za celkovou situaci, ktera nikdy nebyla splasena, jen mirne nervozni). No, tak tentokrat to slo pekne, usel tak pet, deset metru, jenze pak jelo auto, a ja jsem na nem nechtela radsi sedet v doprave. TAkze jsem si auto na dalku zastavila, zkusila s nim uhnout ke strane, ale to je na nej jeste moc raketova veda, tak jsem radsi slezla. Auto projelo, vratili jsme se na misto, kde jsem nasedala, znovu jsem ho pristavila, a znovu nalezla. Vsechno hezky SUPER pomalu. No, a pak uz jsme ujeli fakt hodne, treba padesat metru. V klidku, zadnej stres, parkrat jsme zastavili, dostal ze zad odmenu. Pak se teda zase rozklusal, ale myslim, ze to nebylo z nervozity, ale z takovyho "hej, tak pujdem rychlejs" popudu. Zastavit se mu uplne nechtelo, tak jsem zase sklouzla, a klusali jsme jen na ruce. A nakonec jsem si zase nalezla z patniku, a to uz bylo uplne nadherny. Zase jsem ho parkrat zastavila a zaverem sesedla na v klidu stojicim koni.
No tech pochval, kdybyste to videli. A on vypadal, ze je strasne spokojenej taky.
A pak jsme pokracovali v jiz nudne ceste na hrad, kam jsem si sla vyzvednout vyprany pradlo ke kamaradum. Mne to tak neprislo, ale vlastne pro Normena to bylo poprvy, kdy byl v mensim davu lidi a mezi stankama s fakt roztodivnym zbozim. Byl uplne v pohode, koukal, zvedavej, klidnej, jen chtel vsecko brat do huby. Pak utrhl nejakou papirovou ceduli a ja mu ji musela vypacit ze zubu a znovu ji prispendlit.
Jinak kdo trochu tusi, u prvni brany na hrad je takova odbocka na pesinku (po ty chodime). Je tam asi sest strmejsich schodu a pod nima dira, bo tam je jen skala a tam uz vede pesina. Konicek tamtudy sel nahoru a dolu, a reknu vam, kam se hrabou kavalety. Ten kun roztoci mozek na totalni obratky, uplne je videt, jak se tam toci kolecka, kdyz premysli, kam da kterou nohu a je uplne desne peclivej. Jednou vam to vyfotim!
Jo a jeste se vlastne podarila jedna vec, kdyz jsme pak sli tou pesinkou uz zpatky. Nejaky maly holcicky se strasne chtely sapat po konickovi, tak si rekly, ze ho dobehnou. ALe to jsem ani ja, ani kun nevedeli, protoze jsme byli za skalnim ostrohem. Vicemene ty holky vylitly koni za zadkem sprintem zpozaskaly a Normen se vydesil, a popobehl. Rada bych rekla, ze na dylku voditka se dal zase slovem zastavit, vlastne reagoval uplne nadherne. Pak jsem mu holcicky ukazovala, a myslim, ze priste uz se nelekne :)
No, a fotky nejsou. Ale prisaham, ze je to vsechno pravda!