NYEMI: Nikdy a do žádných! Nedávat jméno! TO!

SUFFOCATE: Nikdy se nezamilovavat do cizich koni! :)) Ono i do tech vlastnich je tezky, jak je videt.

Ach jo. Vypadla tu na mne Solinka.

NYEMI: no... nevím, jestli rády... spíš jsem jediný stálý člověk v jejich životě... navíc člověk, který je bere na procházky, na pastvu, vyčesává jim kašmír, drbe je - a nosí jím granulky a zrní :-))

CAROLIAN: Ale, maji te rady :))

NYEMI: tak coby lovná zvěř neječí v situacích, kdy ječíme my (bolest a podobně) - spíš "prudí"... buďto se svolávají, nebo protestují (např. vézt kozu v autě je zážitek). Nebo na sebe upozorňují (to občas dělá vedlejší hňupík, když chce s námi na procházku - to je takové tiché tázavé pomektávání).

Tohle ječení byla imho stížnost na vetku... možná mě i volaly, abych se šla taky schovat, než mě zlá vetka ďobne do ramene a do huby mi nacpe nějaký humus (odčervení)....

... když jsme šly očkovat sousední kozy, tak pořád na mě ze svého chlívku ječely, ačkoliv JIM se už nic nedělo :-))

jsem dneska vytáhla kozenky z chlívku a výběhu, přijela vetka je naočkovat - a šup, kozy byly zpět v chlívku :-)).... zajímavý, že si vetku pamatujou, ačkoliv je očkovala naposledy před rokem... pak teda v létě operovala kůzle, ale jinak to fakt není osoba, co by je nějak pravidelně týrala....

SUFFOCATE: Moc jich tu nejezdi, alebrz je to slepa :) Tohle konkretne je u Draci skaly. Ale jezdi sem tam. Je to dobry, ze kun je na ten provoz dost zvyklej, auta ho nechavaji chladnym. Uz jsme na nej s kamaradem zkouseli i troubit, ale prej dobry je to. Zacinam mu kolem tech aut vic verit. (Jako jeste to neni level Solinka, ale na to mam jeste tri roky :D)

Dukazni material ze dneska. Vlastne jsme dneska meli na tu hodinku spolu spoustu zazitku, ktery byly extremni a na hrane, ale vsechny vyresil velice dobre! Pasak je to!
A pro pobaveni ze serie prihod prihodim tu posledni - stavila se kamaradka s kobylou. Normen se zpusobne zaparkoval u ohrady a touzebne na ni brejlil a byl strasne klidnej. Kobyla ho ostentativne ignorovala, a sem tam se po nem ohnala s vyvalenejma ocima, ze Normen neni Sol a ze se s nim kamaradit nebude. No, ja jsem si s kamaradkou mezitim povidala, kone byli hodni, ja jsem u toho Normena drbala a hladila... A jak ho tak hladim, tak jsem ho podrbala zespoda na krku. A jak to bylo kontaktni, tak si kun polozil hlavu na moje zada, coz je prijemne a mile a delava to tak i normalne. No, az na to, ze tady jsem se mu po konsku "nabidla". Takze jak jsem ho mela pres rameno, najednou cejtim, jak si tu hlavu oprel, a koukam, zveda predni nozky, pomalu a rozvazne, ze teda si na mne naleze. Co vam budu povidat, ve chvili, kdy mi doslo, co kun chysta, jsem ho strasne okrikla. A pozor - kun ihned zanechal nezadouciho lezeni mi na zada, slezl a vycouval. Zadny vztekani, kopani, dokazovani neceho. Opravdu byl strasne moc hodnej. Takze jsem ho pro formu jeste odehnala pryc, a on zpusobne vyklidil pole, nevyhodil, nebyl zlej. Nakonec jsem ho obratem zase privolala a moc drbala a chvalila a on byl zase moc hodnej. Mam z toho radost, protoze to probehlo vlastne uplne v poradku. Ja jsem mu dala nejakej signal (a jeste to pro nej bylo matouci, protoze bejt kun, tak tim lezenim pod krk ho k tomu uplne vyzyvam) a on na nej zkusil reagovat, zjistil, ze to udelal spatne, a hned se opravil a to jeste bez zbytecny paniky. Mam z toho radost.
Jsem zvedava, jak dlouho bych vydrzela s konem na zadech :D

Nejdriv jednu nozicku, hlavne neztratit rovnovahu... To soustredeni v me tvari!

SHAMPOO: ♥

NYEMI: paráda Nyemi!

NYEMI: Jo a teda po dnesku uz mu nemuzu rikat blbon, no.

Toz jak jsem si slibila, tak jsem udelala. Slunicko opravdu vylezlo a bylo nadherne, kun byl celomaceny, takze po pul hodine cisteni jsem velmi odhodlane vyrazila, ze teda dneska uz to nebude jen sezeni na koni pri paseni, ale opravdova jizda.
Nalejzala jsem z vyvysenyho svahu, nejdriv takova klasika s jednou nohou pres zada, ale tentokrat, kdyz se rozesel, tak dostal porucino, ze bude stat. Tak zustal stat, dostal pochvalu a odmenu a pak uz jsem si nalezla uplne. Doposavad kdyz jsem na nej nasedla, tak se po nejaky dobe vzdycky rozesel az roklusal (asi petkrat dohromady), a ja to resila tak, ze jsem z nej slezla, uklidnila, pochvalila (chvilku jsem si rikala, jestli to neni spatnej vzorec, chvalit ho za to, ze jsem vlastne slezla, ale brala jsem to tak, ze pochvala byla za celkovou situaci, ktera nikdy nebyla splasena, jen mirne nervozni). No, tak tentokrat to slo pekne, usel tak pet, deset metru, jenze pak jelo auto, a ja jsem na nem nechtela radsi sedet v doprave. TAkze jsem si auto na dalku zastavila, zkusila s nim uhnout ke strane, ale to je na nej jeste moc raketova veda, tak jsem radsi slezla. Auto projelo, vratili jsme se na misto, kde jsem nasedala, znovu jsem ho pristavila, a znovu nalezla. Vsechno hezky SUPER pomalu. No, a pak uz jsme ujeli fakt hodne, treba padesat metru. V klidku, zadnej stres, parkrat jsme zastavili, dostal ze zad odmenu. Pak se teda zase rozklusal, ale myslim, ze to nebylo z nervozity, ale z takovyho "hej, tak pujdem rychlejs" popudu. Zastavit se mu uplne nechtelo, tak jsem zase sklouzla, a klusali jsme jen na ruce. A nakonec jsem si zase nalezla z patniku, a to uz bylo uplne nadherny. Zase jsem ho parkrat zastavila a zaverem sesedla na v klidu stojicim koni.
No tech pochval, kdybyste to videli. A on vypadal, ze je strasne spokojenej taky.
A pak jsme pokracovali v jiz nudne ceste na hrad, kam jsem si sla vyzvednout vyprany pradlo ke kamaradum. Mne to tak neprislo, ale vlastne pro Normena to bylo poprvy, kdy byl v mensim davu lidi a mezi stankama s fakt roztodivnym zbozim. Byl uplne v pohode, koukal, zvedavej, klidnej, jen chtel vsecko brat do huby. Pak utrhl nejakou papirovou ceduli a ja mu ji musela vypacit ze zubu a znovu ji prispendlit.
Jinak kdo trochu tusi, u prvni brany na hrad je takova odbocka na pesinku (po ty chodime). Je tam asi sest strmejsich schodu a pod nima dira, bo tam je jen skala a tam uz vede pesina. Konicek tamtudy sel nahoru a dolu, a reknu vam, kam se hrabou kavalety. Ten kun roztoci mozek na totalni obratky, uplne je videt, jak se tam toci kolecka, kdyz premysli, kam da kterou nohu a je uplne desne peclivej. Jednou vam to vyfotim!
Jo a jeste se vlastne podarila jedna vec, kdyz jsme pak sli tou pesinkou uz zpatky. Nejaky maly holcicky se strasne chtely sapat po konickovi, tak si rekly, ze ho dobehnou. ALe to jsem ani ja, ani kun nevedeli, protoze jsme byli za skalnim ostrohem. Vicemene ty holky vylitly koni za zadkem sprintem zpozaskaly a Normen se vydesil, a popobehl. Rada bych rekla, ze na dylku voditka se dal zase slovem zastavit, vlastne reagoval uplne nadherne. Pak jsem mu holcicky ukazovala, a myslim, ze priste uz se nelekne :)
No, a fotky nejsou. Ale prisaham, ze je to vsechno pravda!