Dukaz misto slibu.
Kun byl nadseny, prisla jeho kamaradka, co se ho ze zacatku snazila zkopat, ale uz tu byla asi po paty a i ona si zvyka. Sli jsme vsichni ven! Jen par kilacku, zadny tury. Prvnich dve ste metru jsme si s mumonem vyjasnovali, jak je to s tou pozornosti a naparovanim se, ale on neni vzpupny, jen divoky, takze stacilo neustoupit, kdyz zacal bejt moc rozjetej, tak musel zastavit a stat v klidu a uprit pozornost plne na mne (oblembavani ruky, ono nezuzlani voditka ;), proste se soustredit na mne. Po tom uvodu se uklidnil, chapal pointu, ze jdeme spolu, nikdo nikomu neutika a on necucha moc blizko ke kobylce, nekrizi mi cestu - nechavam ho jit prvniho, mam ho na dlouhym voditku a tlak ohlavky respektuje, ale samozrejme se snazim ho nepouzivat, prvni resit veci hlasovym povelem. Opravdu nikdy se mi jeste nepokusil vyskubnmout. Obcas to trochu otestuje, jestli nepovolim, ale kdyz jednou padne rozkaz, tak ho nakonec musi splnit. Je to takova pomala a velmi zdlouhava prace, na mesice. Ale delala jsem to stejne i se Sol a fungovalo to dobre.
Obcas sla prvni kobylka, obcas on, popasal se, naparoval se (to vyklene hrebcacky krk a hopsave poklusava. Uz se tesim na piafy!) a v pulce cesty dostal tvrdy vycvik, kdy pro zmenu musel jit za mnou. To nam trvalo asi sto metru, nez to prestal zkouset a pokouset. Ale nakonec zjistil, ze jdu svizne a smiril se s tim, ze je druhy.
Pak jsme sli chvili ne po ceste, ale brutolesem s popadanejma vetvema, kavalety hadr. To uz byl uplne jak Sol, sel za mnou, nikam se nehnal, soustredil se na zvedani nozicek.
No a na zaver, kdyz jsem citila, ze uz je uplne klidnej, tak zaverecnych dve ste metru jsem si uzila tresinku na dorticku!
Takhle si predstavuju obsedani ♥
