Dukaz misto slibu.
Kun byl nadseny, prisla jeho kamaradka, co se ho ze zacatku snazila zkopat, ale uz tu byla asi po paty a i ona si zvyka. Sli jsme vsichni ven! Jen par kilacku, zadny tury. Prvnich dve ste metru jsme si s mumonem vyjasnovali, jak je to s tou pozornosti a naparovanim se, ale on neni vzpupny, jen divoky, takze stacilo neustoupit, kdyz zacal bejt moc rozjetej, tak musel zastavit a stat v klidu a uprit pozornost plne na mne (oblembavani ruky, ono nezuzlani voditka ;), proste se soustredit na mne. Po tom uvodu se uklidnil, chapal pointu, ze jdeme spolu, nikdo nikomu neutika a on necucha moc blizko ke kobylce, nekrizi mi cestu - nechavam ho jit prvniho, mam ho na dlouhym voditku a tlak ohlavky respektuje, ale samozrejme se snazim ho nepouzivat, prvni resit veci hlasovym povelem. Opravdu nikdy se mi jeste nepokusil vyskubnmout. Obcas to trochu otestuje, jestli nepovolim, ale kdyz jednou padne rozkaz, tak ho nakonec musi splnit. Je to takova pomala a velmi zdlouhava prace, na mesice. Ale delala jsem to stejne i se Sol a fungovalo to dobre.
Obcas sla prvni kobylka, obcas on, popasal se, naparoval se (to vyklene hrebcacky krk a hopsave poklusava. Uz se tesim na piafy!) a v pulce cesty dostal tvrdy vycvik, kdy pro zmenu musel jit za mnou. To nam trvalo asi sto metru, nez to prestal zkouset a pokouset. Ale nakonec zjistil, ze jdu svizne a smiril se s tim, ze je druhy.
Pak jsme sli chvili ne po ceste, ale brutolesem s popadanejma vetvema, kavalety hadr. To uz byl uplne jak Sol, sel za mnou, nikam se nehnal, soustredil se na zvedani nozicek.
No a na zaver, kdyz jsem citila, ze uz je uplne klidnej, tak zaverecnych dve ste metru jsem si uzila tresinku na dorticku!

Takhle si predstavuju obsedani ♥

Typický vzhled dnešní krajiny - žluté sračky kam až oko dohlédne (to je panorama o záběru cca 270° panorama, v chybějící části do plného kruhu by byly jen stavby okraje jednoho městečka)

OBSEDNUTO!!!
Prestoze proces obsedani povazuju za pomerne dlouhy, tak dneska bych rekla ze je ten milnik, kdy je obsednuto, jaksi v prvni fazi.
Prave jsme dosli nekam a zpet, dohromady 500m. Zvladl vsechno, co nas na silnici potkalo bez jakyhokoliv zadrhelu. Pouze ze zacatku nechtel moc zastavovat, resp jsem ho nechtela rvat za ohlavku, takze jsem na nej hucela "STUUUJ" nez se zastaavil a zabralo mu to i pet metru.
Ale nakonec zastavil. A teda nezazlivam mu to, protoze venku z ohrady nebyl skoro mesic.

A pro změnu nějaký "vobrázky"

Malá kobylka (teď ji bude za pár dní přesně rok), kouká že jako proč se dál nečistí, když to bylo tak fajn


A hned za ohradníkem (prakticky za tou stěnou z předchozí foto) docela trpělivě čekala jedna taková menší QH (v zimě béžová, na léto se barví spíš do barvy medu, foťák tu skutečnou barvu nejspíš neumí zachytit), ta se původně měla asi narodit jako pes a na poslední chvíli si to Příroda rozmyslela a je z ní kobylka :-)


A ještě "Vobluďák", trochu znechucený z toho vedra a hmyzu, navíc trochu zoufalý, protože byl přeřazen do vedlejšího výběhu (aby se dal dohromady s tou kobylou s hříboškou, ale ten na ně kašle a je nešťastný, že nemůže ke "svému" stádečku vedle... ale zítra už snad půjdou všichni do společného výběhu...)

NYEMI: Tak nascenovat a poslat !

tak a zpět ke včelám - buď se vrátily, nebo se maskovaly, každopádně po dvou dnech je majitelka stájí objevila v trávě - takže starej Mist si je naložil a už jsou prej v úlu...

Tak uz o mne vydali clanek, jak zazracnou a prevratnou metodou cvicim kone :)) A udelali k tomu dramaticky fotky!



CAROLIAN: To s tim hysterickym konem nezavidim, ale uz tady parkrat padlo zlaty pravidlo, neni-li to tvuj kun, neres to, jinak se z toho zblaznis :(