včera jsme s Nedouškem otevřeli a zavřeli spodní bránu.... Je strašná, řekla bych něco ke třem metrům šířky, sešroubovaná z podivných hliníkových profilů - takže těžká, pružná, hlučná, odporná.... vahou se otevírá dovnitř, do toho foukal vítr....
Takže odsunout petlici a nechat bránu otevřít se dovnitř a vejít, byla hračka... ale zavřít to... vlastně jsem měla Neda rovnoběžně s bránou a pomalu dělal překroky na stranu a já před námi sunula bránu.
První dva pokusy skončily tím, že to Ned neustál psychicky, prostě se té obludy bál, že na něj skočí - on se snažil, pár kroků udělal, ale pak už se bál moc.... Tak jsme objeli jízdárnu, vydýchali se a na třetí pokus to dal.