.... dneska jsem se sešla ve stájích s Barbarou, majitelkou Cashe, s kterým občas jezdíme do lesa... a nějak jsme se zakecaly a nějak furt nedošlo na sedlání a ježdění, tak jsem navrhla, ať vezmeme koně alespoň dolů na louku na trávu - že můžeme kecat ve stínu a koně si to užijou.... louka je pod úrovní stájí, musí se dolů z prudkého kopce lesem - bývala to prý kdysi jízdárna, prostě placka uprostřed kopce, obrostlá křovím a stromama... tak jsme tam koně pustily na volno, s tím, že do křoví nepolezou a do lesa jistě utíkat nebudou a navíc, proč by kam utíkali, když jsou oba obstarší pánové, quarteři atd...

... no tak ti blbci samozřejmě vlezli do křoví a pak se splašili a odtryskali do stájí :-))))

(moje teorie je, že v křoví byla srnka s mladejma)

Uf, ještě, že ve stájích nikdo v podstatě nebyl.... oni teda vyběhli k jízdárně a zaparkovali se u prvního fleku trávy, který našli, ale jsem ráda, že z toho nebyl nějaký průšvih....

Zejtra zacina muj oblibenej pruvod, kam bych sla a strasne moc se tesila, kdybych mela Solinku.
Vzhledem k tomu, ze mam jen dementa a pred kramama, jsem velmi, velmi spatne nalozena a otravena, doufam, ze uz to brzo prejde. Alespon, ze mne ten kun moc nesere.
Pro zmenseni myho zmaru jsem mu dneska nandala vsechny solinciny stare kostymy. Muj zmar se nezmensil, ale blbon se aspon snazil. Taky na sobe mel poprvy sedlo a jezdce.



kostymecek
http://www.youtube.com/watch?v=tiVoi7OtqqQ

tak aby tu nebyly jen tunely, tak zase nějací koně.... a můžete hádat, který zbabělec to tam zalejzá do trávy....

Ja nejak na kone nemam cas ani chut, takze krome denni davky drbani nic moc nedelame. Vcera vecer jsme se byli trochu projit, par kilacku, napast se... A bylo to dobre. Kun byl poslusny, na to, ze je jen dobre zivenej a nedela nic, tak az prekvapive poslusny. Prosli jsme se po velke louce, kde zvladal jit, aniz by mi urval voditko i s rukama, pak jsme potakli nejakou seslost, asi dvacet lidi s taborakem a autama, tak jsem kone socializovala a lidi byli pry nejaky fucking normies, seslost ze stredni a byli strasne u vytrzeni, kdyz jsem jim rikala, ze na kone se nema jit fyzickym tlakem, ale bez pretahovani a tlaceni. A pak jsem sklidila obdivne povzdechy, kdyz jsem zvladla kone demonstrativne slovem zacouvat, otocit a popojit, aniz bych ho tahala za voditko (coz je cely Normenuv repertoar).
No a uz se dost stmivalo, kdyz jsme se vraceli, kdy mel poprve slabsi chvilku. Zamerne a cilene se mne pokusil vytlacit z cesty, odejit do krovi, a kdybych s nim nepracovala, mozna by hrabl i po drsnejsich medotach. Chvilku jsem se s nim pretahovala jakoze po dobrym, ale kdyz uz preslapl hranici, tak jsem ho servala svym brutohlasem. A pak byl uz klid, slapal a byl velmi ukazneny. Zvladal i jit po tme v lese pomerne slozitym terenem (hodne prudkej kopec, ve kterym byly padly stromy, co jsme prelezali), a velmi si hlidal, aby mne nezaslapl.
Premyslela jsem nad tim, a trochu mi prislo, ze proste hodne znervoznel, kdyz se setmelo a my sli skoro tmou tim lesem. Snazil se mirit na louku (sli jsme podel, ale lesem). Takze je mozny, ze situaci vyhodnotil jako rizikovou tam kde jsme byli, usoudil, ze by bylo lepsi bejt na otevrenym prostranstvi a tak nejak si rekl, ze pokud to nechapu, tak mne donuti. Anebo taky ne, kdo vi. Nicmene bylo to celkove prijemne, kazda podobna zkusenost je strasne dobra, protoze nas oba posouva dal. Kun podobnejma testama prochazi hodne dobre, i v narocnejsich situacich se proste necha zkrotit aniz bych musela pouzit nasili. Resp. jednou jsem to zkusila s "klasickym pristupem" a kun velmi rychle zacne hystercit a je totalne nezvladatelny, takze nastesti ani touhle cestou jit nemuzu (pokud bych ho treba nechtela umlatit).

Vobluďákovi se někdy mezi včerejškem a dneškem otevřel ten otok a začal odkapávat (vet zkonstatoval, že to je dobře, tak snad to dobře je)... pomáhá tomu i pohyb, tak jsme se šli na chvíli projít (ve volnosti) dozadu za pastvinu a skrze cestičku v houští...
A jako vyvrcholení a zkouška důvěry byl průchod "strašidelným tunýlkem" (z plného slunečného dne se tam vejde prakticky po 5 krocích do úplné tmy, než se přizpůsobí oči a pak je tam na hranici viditelnosti)... Tak to ten "veterinární poseroutka" dal bez problémů. Cestou tam se tedy ve třetině a půlce zastavil a potřeboval pochválit a povzbudit a cítit dotekem, že jsem tam (hlas se tam pod tou betonovou klenbou v rouře trochu deformuje odrazy, takže zní jinak), ale prošel...

Foťák má lepší světelnou dynamiku (spodní pravý je navíc focen v režimu "Noc")

CAROLIAN: Nedík je krásnej :)

já si tuhle říkala, že zakoupím toto https://www.hidalgo-shop.cz/hracky-pro-kone/jednorozec-skakaci-nooni-skippy/ a hodím to po kobyle, ať se popere s pořádnou noční můrou :)

GIO: no děti na poníkách jezdí a hrají s tím "fotbal"... přijde mi to jako dobrý nápad - ono kolik dětí vydrží nějaký konzistentní trénink (ten je občas "nuda" i pro mě - protože na koně se holt musí pomalu), tohle je možnost, jak si procvičit souhru s koněm a spoustu věcí.
Ale první krok je, samozřejmě, aby se kůň balónu nebál... zvlášť když je větrno a míč se začne najednou svévolně kutálet.... Mě překvapilo, že když to Ned tuhle viděl, tak se mohl zbláznit - takže jsem to včera vytáhla, když jsme byli ve stájích sami, aby se na to podíval v klidu, bez ječících harantů a povzbuzujících rodičů a poníků....

CAROLIAN: fuj to je hnusne barevne, naprosto ho chapu :D

... jinak poníci v pohodě na míč najíždějí a hrají fotbal... jenom Ned je přesvědčenej, že slušný kůň se takovým paskvilům vyhýbá... :-))

a tuhle jsme objevili úžasnýho bubáka.... připadala jsem si trochu jako magor, když jsem si hrála s míčem a kopala do něj a skákala na něm a kůň na mě podezíravě koukal a na míč zlostně frkal... ale na dobrotku nakonec přišel a vzal si ode mě lisovanou kostku zatímco jsem seděla na míči... došli jsme až k tomu, že žral kostky z míče, ale když jsem do míče jemně strčila, tak zase odešel a frkal... takže zpět do bodu jedna až k tomu, že žral z míče a tím jsme dneska skončili...