SHAMPOO: ty voe, u nás teda veterinář neošetří koně bez souhlasu majitele.... a účtuje majiteli atd... tj. kdyby za mnou přišla managorka ze stájí, že platila veterináře, tak první, co udělám, je že volám veterináři co a jak (už jen proto, že bych chtěla vědět, co teda mám dělat, jestli kůň potřebuje dietu, léky atd.).
Podobně kovář - jako můžu domluvit, že mi koně ošetří v mé nepřítomnosti, ale musím to s ním domluvit já a účtovat to bude taky mě.

tak zase nějakýho koně, ne?

SHAMPOO: Ja toho kone videla! Videla jsem ji ten den pred odjezdem, byla nafoukla jak nadmuta koza, az jsem se divila, ze jeste nemela kolikovej stav. A pak jsem ji videla asi po tejdnu a pamatuju si, ze jsem byla velmi prekvapena, jaka zmena tam byla videt.

Dnešní zážitek s (ne)Mlaďoškou - dorazil jsem odpoledne (v pauze, kdy mi schnula první vrstva finální barvy na posledních okenicích, co restauruji na Haciendě) na ranč a s úklidem přístřešku (od včera jen 3 hromádky ;-) fakt se snaží tam neskládat bobky) jsem čistil Vobluďáka a když máte při čištění koně najednou slano v ústech, tak je opravdu prosolený až moc - tak ho beru na ohlávce z ohrady ke stáji s hadicí a kde se vzala tu se vzala naprosto vzorně na volno z druhé strany než šel Vobluďák, tak (ne)Mlaďoška nos na úrovni lokte a že jde přece s námi...
Chvilku jsem to zvažoval vzít Vobluďáka jen za ohlávku a vazák použít na vedení kobyly jen hozený kolem krku, to ona umí, ale pak hlídat po očku ji, jak by se popásala za stáji (sice tam nikdo okolo nebyl, takže rizika mizivá), ale nevzal jsem ji. A na její smutný kukuč jsem ji akorát slíbil, že když počká 15 minut, tak Vobluďáka vrátím vysprchovaného a vyždímaného stěrkou (což jsem také stihl, Vobluďák pookřál a viditelně si to užíval).
Nicméně kobyla se mezi tím přesunula k hornímu senu a začala hrát hluchou. Ona přece šla hned napoprvé a já ji zklamal... Tak jsem musel dojít až k ní a ukázat jí tu její ohlávku a pak tedy se stále uraženým výrazem milostivě strčila hlavu dovnitř a že tedy jdeme.
Reputaci jsem si pak napravil procházkou kolem řeky, kdy jsme se přesunovali tak, abychom byli pokud možno stále nějaký ten krok před hmyzem (je jich hodně a zvláště ty malé mušky koním v uších koušou prakticky tečky do krve, sice se to nezanítí, ale hodně to svědí a když se kobyla chce nechat podrbat v uchu, tak pak na prstech jsou vidět kapičky krve z těch rozmáčklýchmusek uvnitř).

SHAMPOO: Tak, Tak... never-ever-ending-stories...
Nakonec skončí takový clovek, který chce kvalitní služby za ty peníze tak, že si nejspíš musí založit stáj vlastní :-/

SHAMPOO: tak on je tam ten moment jako s dítětem ve škole - instituce má tvoje dítě / koně v podstatě jako rukojmího, takže se člověk snaží nevyvolávat konflikt dokud nemá otevřenou cestu k ústupu.... Na druhou stranu - jak u toho koně, tak u toho dítěte - přijde moment, kdy člověk musí toho rukojmího chránit, a vystoupit ze své zóny komfortu a jít do konfliktu.
Musím říct, že teda "ať se napijí z louže" by mě rozpálilo do běla.... ještě, že jsi už pryč....