NYEMI: Ono jako pokud chceme zabrednout do teorie jeste vic, tak se duvera a habituace v pripade uvaziste vubec nevylucuji, ale naopak doplnuji, protoze mas na vyber dva zpusoby jak tomu koni vysvetlis ze ho to uvaziste nesezere. Maloktery zvire (a jeste ke vsemu treba provozak) ma k nejakymu cloveku takovou duveru, ze dojde do neznameho prostredi jen na zaklade toho ze veri vodici ze to je dobrej napad. Ve vetsine to je tak, ze teda jdete, on ti veri, ale pak uz je strach z potencionalniho nebezpeci tak velkej, ze se zastavi a musi se habituovat.
No a pak jsou dva rozdilny postupy v ramci habituace. Bud teda si napred s tim konem vybudujes nejaky vztah a pak spolu jdete nekam, kde vsechno zere kone, ale protoze teda kun ti veri, jsi pro nej vedoucim jedincem, tak ho zvladnes uklidnit slovne a zvladli byste to i bez spagatu. No a pak je tady klasika, kdy kone vedes na provaze a kdyz se desi, nedovolis mu utect (ocuknes ho treba) a proste ho fyzicky donutis neutikat a habituovat se... a opet i tyhle postupy se zase prolinaj v praxi...

CAROLIAN: No právě... leda tak kávičku a cígo po baště...

NYEMI: Nejde o vejsku. Jde o to, ze duvera je, kdyz nekomu ten kun veri. V pripade uvaziste pod kopcem, tam ten kun s tebou pujde, protoze ty tam jdes a veri ti, ze vis kam jdes a nic vas tam ani jednoho nesezere. V takovym pripade by proste sel. Ty jdes, vis kam, on ti veri, tak jde taky, zadny ocumovacky. V pripade habituace si zvyka na nejaky podnet. Trva to delsi dobu a cim delsi dobu a cim vic je tomu podnetu to zvire vystavovane, tim min na to reaguje utekem, ci jinak negativne. Nakonec zjisti, ze neni proc se vzrusovat, protoze ani jednou se to uvaziste nerozbehlo aby kone sezralo a vlastne uz to nejak prestalo byt vzrusujici, tak tam ten kun nakonec dojde a ani nevi pomalu jak...
Ale to je stejne jen tak pro poradek. Ono ve vysledku oba postupy jsou funkcni a prinasi vysledky. Jen v kazdem z postupu ma kun a vodic kone jiny vztah, resp kun ma k tomu vodici jiny vztah a ani jeden z tech vztahu neni tomu druhemu nadrazeny. Proste jsou to jine postupy pracujici s jinymi modely chovani

NYEMI: no já si myslím, že na to, aby kůň přecházel mezi paddockem, sedlovnou, úvazištěm a jízdárnou, by nemělo být třeba složitého budování důvěry. Stačila by ta habituace, že "se" to tak dělá... já si ani nemyslím, že ho někdo seřezal - jen prostě někomu přišlo jednodušší naložit sedlo do auta a vyvézt ho nahoru za koněm, než jít těch 250 kroků s koněm tam a zpátky, a prostě to už pak zůstalo (pže důležité je neztrácet čas a na koně skočit pět minut po příjezdu do stájí...).

CAROLIAN: myslim ze pro ty kone je to i dost matouci a stresujici, kdyz to lidi delaji pokazde jinak.. a nektery to da a je mu to jedno, ale nekoho to hrozne stresuje tak pak zacne vyvvadet... mam kobylu ktera je presne ten
pripad, jezdecka skola ji fakt tezce nevyhovala, mela z toho totalni neurozu, hazela hlavou az si urvala sitnici v oku.. ona proste chce at se k ni nekdo chova konzistentne stejne, at to zna, nezname ji desi. kdyz na ni jezdim jen ja je to mnohem lepsi, hlavou si hodi obcas kdyz je stres typu "aa pomoc jdu ven sama"