Porod teda začal dramaticky, já jsem zrovna měla spací směnu a dcera si v autě četla (spíme před kozím chlívkem, protože z domova to máme daleko), když mě budila v půl páté ráno, že koza řve. Takže jsem tam letěla a to už čouhala ven hlava, což se mi udělalo dost mdlo - to vypadalo, jako že to moje malá kozenka nedá (vetové strašili, že to bude jedináček, a skutečně). A do toho koza strašně řvala. U nás navíc vetové nesmí jezdit k "neurgentním" případům, takže už jsem viděla, jak mi koza umírá při porodu čistě proto, že neseženu veta ochotného riskovat licenci a přijet.
Kůzle se po narození nehýbalo, nemečelo, na několikrát jsme zkoušeli odsát nosík a sušit, než začalo trochu reagovat. Koza ho olizovala jak zběsilá, což asi hodně pomohlo. Pak se ale nemohl postavit na nohy - má je strašně dlouhé a celkově je obrovský (viz. jedináček). Po půl hodině zůstal ležet a přestal se pokoušet, takže jsem odstříkala trochu mlíka a nacpala mu to stříkačkou do tlamičky. Dcera ho v ručníku trochu nadzvedla - a buď teda pomohlo to mlíko, nebo to, že si mohl pod sebou srovnat nohy, ale obnovil pokusy o chození (pro širší veřejnost - kůzle potřebuje nejpozději do hodiny chodit a pít, jinak umře). Pak teda byl boj s krmením - jak je veliký, tak se nevejde pod mámu a musí podklesnout v kolenou, aby se dostal POD vemeno - což když mu ty nohy moc neslouží, je vlastně hrozně těžké. Ale nakonec to "stihnul v limitu", tak snad to bude dobrý.
Odpoledne mi přišlo, že moc nepije, ale teď večer se krmil udatně, mlaskal u toho, takže zjevně, když potřebuje, tak to "umí".
Akorát koza je teda magor, furt ho olizuje, pořád mu čistí zadek, tak doufám, že jí to časem pustí.
