ANABEL_LEE: ale jistě, to bylo k tomu proč tehdy cca 30 druhů... (ovšem proč kvůli kapitalismu a moderní uspěchané době úplně zabíjet nějaké zkušenosti a ztrácet um, no ne?)

PES: ja nevim jestli sis vsimnul, ale za totacce uz dvacet let neni ;)

PES: 15 druhu, to mi prijde fakt sahly :) 31 ani nemluvim... no ale kdyz te to bavi :)))

ANABEL_LEE: Ale tak rozdá se to... (ségra, její tři děti a děti těch dětí, na pár - asi 15 - "vzorkových balíčků" se vždy celý rok těší i někteří nejbližší známí a mí opravdu dobří zákazníci)...

Já to jíst prakticky nemůžu (kdo by to pak těžce dostával ze špeků, že? ;-)), ale snažím se postupně přebrat rodinou tradici (jako zvládám dobře asi 1/3 toho co peče mamka, takže letmo odhadnuto se letos dostaneme tak těsně k 19 druhům... ale kde jsou doby minulé, tuhle jsem vzadu v kuchařce našel zažloutlý list odfajfkovaného seznamu pečení z půlky 80.let, kde těch druhů bylo 31 a navrch ještě perníková chaloupka velikosti menšího hradu se zdobením cukrovou polevou - to si pamatuji, jak jsem tvořil "rampouchy" a na střechu maloval tašky/došky (?) a doprostřed každého ještě lepil půlku vlašského ořechu ;-))

NYEMI: tenhle nic, ma obe oci v poradku, asi spatne vyfoceny.....mame jednoho kone, tomu asi v noci vyslehla vetev oko a uplne o nej prisel. To nevypada hezky, hlavne on si furt sundava masku. Nastesti ted nejsou mouchy, tak je to ok. Drzi se stranou od ostatnich, je nejisty, ale je to zlaticko a dostava vzdycky drbani navic :)

PES: nechces priletet k nam napect taky? Orechove rohlicky jsou ma slabost a radsi je nepecu, snedla bych je vsechny naraz. A vlastne nepecu uz skoro vubec nic, nejak se nemuzu dostat do vanocni nalady.

Byla jsem zkontrolovat nase obludy, ten nejvetsi moula.....ehm mula.... se vubec nechtel rozloucit, malem se nam natlacil do auta taky :D

...a po přeházení nějaké tuny bláta zpět v podvečer dodělat další druh cukroví - tentokráte ořechové rohlíčky (a pak večer ještě překládat - prostě jak se říká, práce jak na kostele)...



a když po vyčištění šel Vobluďák se mnou za stáj na trávu, tak (způsobně) naznačoval, že další bod je přece písek a vyválení se, ale ten doslova smutek a zoufalství, když uviděl mokrou jízdárnu, na které se fakt vyválet nedalo (a to jsem to s ním prošel celé, aby viděl, že není ani kousek, kde by si nelehl do loužičky). Nicméně ta radost, když jsem mu řekl ať jsem se mnou na spodní kruhovku, která je naštěstí lehce skloněná a tak z ní voda otéká na nejnižším místě stružkou směrem do sousedního pole, kde bylo dostatečně suché místo na vyválení se dosytosti :-)