VAMPY: Inu. Rovnou jsem na ni nandala chomout, rozporku I PNEUMATIKU a jeste nejakou vetsi, nez osobakovou, myslim, ze mensi traktorovou. Protoze strejc rikal "no, tohle pridelas tady za to a tohle das tamhle a tohle za ni rovnou pridelej". Ja jsem to tenkrat nejak nerozporovala, vubec, ale vubec mi nedoslo, ze toho kone to muze vydesit, kdyz to v zivote nezazil, ze je to proste prilis mnoho stresovejch faktoru, plus se muze velmi snadno do postroje zamotat, protoze kdyz zacnou panikarit, tak ti kone janci, nez se cely zamotaj treba.
Pamatuju si, ze jediny, diky cemu nedoslo k nejakymu fakt vaznymu urazu (mela jsem jen rotreznej loket, kdyz mne strachy porazila), bylo, ze mi fakt hodne verila. Vzpominam si, jak byla vydesena, a stezi zvladala jit na voditku. Sem tam to nezvladla, ale tak nejak se mi podarilo ji presvedcit, ze ma zastavit, jit skoro rovne...
Tohle vsechno uplne, ale uplne zbytecny, fakt bych si za to nabancila, muselo to pro ni bejt strasny. Hodne jsem pak mivala problem se zastavovanim, kdyz uz neco tahla. Az o dva roky pozdejs, kdyz jsem mela tahat v lese, tak jsem pak dennim treninkem po malejch kouskach dosla k tomu, ze zastavila v klidu a na povel. Pak uz to byla sranda, a kvetinovy udoli.
Z tech hezkejch zazitku si pak pamatuju, jak prijeli pratele v zime, tak jsem zaprahla sanky, a na poli nehcala dve devcata samotny ridit a sla jsem za nima. Holky chtely porad rychlejs, az se teda Sol rozcvalala a na tech sankach, jak neni ceho se drzet, tak se obe holky vyklopily. Mne stacilo na Sol na dalku zavolat a zastavila se a vypadala, ze se naramne divi, co to za ni ve snehu lezi za hromadky :D