Dnes, po lehkém odbahnění (protože se musel někde ve výběhu vyválet) jsme šli na procházku a jelikož nás minuli dva koně na kratší procházce a Vobluďák je nejdříve ignoroval, ale když zmizeli asi o 500m dál za zatáčkou, tak za nimi smutně zařehtal a "přemlouval" mne, že bychom mohli jít dál tam kde zmizeli...
... svižnějším krokem jsme je došli a pak jsme se domluvili, že klidně mohou naklusat dle libosti, že to s koníčkem zvládnu také. Nakonec měl Vobluďák i motivaci klusat (způsobně u ruky, nepředbíhal, nechtěl utéct z dosahu) až k nedalekému viaduktu a pak zpět (celkem bez pár metrů 4km).
Nakonec jsme se odpojili (to chvilku pořehtával, že jako ti koně jdou špatně ;-) , ale neprotestoval) a šli ke stáji zadní zkratkou - tam to má Vobluďák rád, dá se tam i teď najít sem tam jablko (nenahnilé, neprasklé, dobré, chutné) a tak jsme se s těmi koňmi z vycházky potkali zase až na ranči (ale to už bylo Vobluďákovi šumák)...
...u viaduktu mi pochopitelně vrazil hlavu do focení a s pohybem se rozmázl a zakryl koně před námi :-(