PES:

A jeden můj oblíbený hucul...
...po Vobluďákovi jeden z posledních na ranči zbylých koní, se kterými jsem se kdy více kamarádil.

...a ještě zepředu

Jarní prcinka ;-)

Jen taková malá perlička pro zasmání - dnes jsem se na chvíli odpoledne dostal za Vobluďákem (jen vyčistit - to se mu moc líbilo, vždy při vyklepávání hřbílka měl pocit, že už nebudu drhnout a tak se vždy významně nastavoval a snažil se přitisknout blíže), ale nebylo dost času na nějakou vycházku ven - a to pak přišla "stížnost", když jsem odcházel, tak se chystal se mnou skrze východ a když jsem ho nevypustil skrz a nevzal s sebou, tak jak stál a koukal na mne přes ohradu, tak začal "bublat" to své "hyhyhy?" jako že co se děje, jak to, že nejde ven? ;-) (jak je zvyklý, páprda!)

PES: no, leta me naucila, ze k tem, ktere nemuzu vychovavat nebo neznam, proste nelezu :) nepotrebuju se nechat rakvit cizima dementama

COWBOY: ;-)

Kdysi (ještě když jsem byl jen jako klient na vyjížďce) mi jeden valach naznačil jako tohle funguje - ale on byl ještě pohodový, on moc dobře uměl krajem kopyta přišlápnout kraj boty bez prstů a pak se tvářil jako že člověka nevnímá a je něco děsně zajímavého na druhé straně a hodně daleko...
... nicméně mrzák takhle zafixoval člověka, aby se nemohl pohnout, a čekal na podrbání (a nezvedl nohu, dokud nebyl spokojený) ;-)

Od té doby jen boty s pancéřováním prstů ;-)