Musím ještě přidat malou historku z neděle, kdy jsem vzal koníčka na procházku (dopoledne byl s majitelem a povozil jeho děti v sedle, protože den předtím si děti stěžovaly, že se jim sedí špatně+měly trochu odřené nohy odněkud, takže přímo na koni je to štípalo atd.), kdy šel ochotně a samo ve volnosti, protože procházka stínem a kolem vody byla zjevně lepší než pod stromem na pastvině anebo zalezlý v tmavém koutu boxu, navíc cestou mohl dělat inventuru jabloní (a spadlých jablek) a hrušně (to s lítostí zjistil, že z té už všechno opadalo a je pryč)...
... každopádně nejzábavnější moment byl právě u řeky, kde seděla nějaká rodinka s dětmi a koukali jak jdeme (jé, koníček!) , když tu se Vobluďák nastavil, že ho i přes repelent prý něco hmyzákovitého otravuje a chce to zaplácnout. A přitom jsem si všiml, že má kousek před lopatkou tak na pomezí hrudníku a krku nějaký už chvíli starší pořádný štípanec, tak jsem mu ho podrbal a tím odstartoval koníčkovu eskapádu, kdy se při drbání xichtil blahem tak, že se rodinka smíchy neudržela, ale zjevně to bylo tak příjemné, že pak byl ochoten udělat úplně cokoliv jen pro pokračování drbání, takže jsme rodince předvedli celou paletu "cviků ve volnosti" (různé obraty, ohýbání jak ukazoval nosem kde drbat, následování v kroku i klusu, jen aby mi nastavil to místo na podrbání ;-) aneb se správnou motivací se oř prakticky rozkrájí) ;-)))