Fakt ten kůň je mazlík... čistím (precizně) přední kopyta, vyškrabávám náznaky potenciální hniloby (no jo, začalo trochu pršet), odstraňuji otřepy atd. a při tom celém má koníček hlavu otočenou dozadu a s nosem na mém rameni trpělivě čeká a kouká než to dodělám...
...dnes jsem neměl zrovna moc času (a prošvihl jsem včerejšek, kdy nakonec dopoledne bylo proti očekávání hezky), ale i tak jsem ho na chvíli nechal bloumat po strništi (podrůstá tam znovu jetel nebo co z těch zbytků, které stroj neposekal až k zemi), takže lahůdka, i když musí chodit od jedné větší rostlinky k druhé větší rostlinkou. Fajn je, že i při tomhle přijde na zavolání - sice ne úplně na první zavolání (přece jen dobrota a byl tam jen krátce), ale přijde a není to že by si přišel pro něco (třeba jablko, kterých teď stejně na okraji strniště může najít pod tam rostoucími jabloněmi dost sám).
Vlastně už když jsem přicházel (a vlekl náklad oleje, aby měl koníček do žrádla), dnes byli "důchodci" v jiné ohradě, hned u příjezdové cesty, tak jak mne zmerčil, tak začal "bublat" na pozdrav. Skvělé je i to, že není závislák na ostatních koních a jde se mnou klidně od koní/ohrad (stejně ví, že se nakonec vrátíme - jediná jeho "starost" je, kdybychom courali venku v dobách krmení, to má "hodinky v žaludku" a začne naznačovat, že bychom se měli co nejrychleji přece vrátit, protože nemůže přece nechat svůj kyblíček osiřelý).