Tak on je velkej rozdíl mezi trávou a methem. Na perníku pro mne byla těžká psychologická závislost v tom, že mě vykopával ze zewlování. Prostě vybuzená aktivita, sebevědomí, adrenalin. Nechtělo se mi makat, dal sem si a hned se mi chtělo, že). Prostě závislost na té akčnosti.
Celkem dlouho mi pak právě trvalo přijít si na to, že nestačí jen přestat fetovat, ale i začít něco dělat. Tohle je na tom (nebo alespoň pro mne bylo) to nejtěžší - zvyknout si na to, že slast nepřichází hned, že zezačátku si v těch věcech co jsem začal dělat nejsem moc jistej, že mi možná trochu chybí sebevědomí.. ale časem člověk zjistí, že pocit naplnění a "odměna" plynoucí z tohohle "obyčejného" života je úplně jiná a tisíckrát lepší, než ten fretkomyší vyperníkovanej stav.
Noa sport je pro tohle ideální, a to jakejkoliv, třeba i výlety někam do hor. Jednak se učíš co prostě zvládneš a co dokážeš sama za sebe, a je super sledovat jak se zlepšuješ. No a pro perníkáře je IMHO dost důležitej i ten sportovní adrenalin a endorfin (a nejde tady o to, že jako sportovní adrenalin by měl bejt nějakej substitut pikovybuzenosti/náhražka/další závislost, ale o to že někdo prostě vzrušení v životě potřebuje, tak proč by si neměl užívat a nevyhledávat třeba mntnbike downhilly žejo..)