VOP: ono kdyz si reknes, ze neco nejde, tak to vetsinou tak dopadne. V tom sesite muzou bejt blbosti a jsou tam I veci, ktery vim, ze tam budou lezet hodne dlouho. Rozhodne ale mit cile je jedna z nejdulezitejsich veci. Stejne tak dulezity je se naucit se, ze ne vsechno se v zivote povede a pokud se tomu budu vyhejbat, tak sem si jista, ze ti zivot stejne prihraje nejakej shit a co pak......Jinak s komunitou souhlasim. je to jinej pohled a vic nazoru, ale ne vzdycky jsou spravny. Ja za svuj nejvetsi uspech po 10 letech pekla povazuju to, ze dokazu bejt sama se sebou o samote.

keikin...to je strasna kravina co jsi napsal....

VOP: ..ono ve výsledku to dost souvisí s překopáním života - a to nejen v tom smyslu vyhýbat se známejm a prostředí kde to stále frčí, ale uvědomit si že sklon k závislosti a následný podlehnutí závislosti je většinou dost podmíněný něčim "špatnym" v životě obecně.. a že možná bude dost potřeba překopat si život trochu víc.. takže to chce hodně přemejšlet co vlastně chci a co nechci, co bych chtěl jinak, jestli na to mám sílu to změnit a pak to změnit, nebo pokud něco změnit nemůžu, tak to s pokorou přijmout a zbytečně neřešit.. ve výsledku pak může bejt todle období po drogách, kdy se člověk tak trochu znovu objevuje a může se přitom poučit z minulejch chyb, naopak šance stát se fakt hodně spokojenym a vyrovnanym člověkem) (nebo aspoň tohle je prostě takovej můj přístup k tomu no.)

KEIKIN: to neni zrovna nejchytrejsi napad. myslim, ze by mela zacit makat hlavne sama na sobe. ja jsem si treba napsala do sesitu vsechno, co chci dokazat, kam chci jet a co se chci naucit. To odskrtavani me hodne bavi....:))

Tak on je velkej rozdíl mezi trávou a methem. Na perníku pro mne byla těžká psychologická závislost v tom, že mě vykopával ze zewlování. Prostě vybuzená aktivita, sebevědomí, adrenalin. Nechtělo se mi makat, dal sem si a hned se mi chtělo, že). Prostě závislost na té akčnosti.

Celkem dlouho mi pak právě trvalo přijít si na to, že nestačí jen přestat fetovat, ale i začít něco dělat. Tohle je na tom (nebo alespoň pro mne bylo) to nejtěžší - zvyknout si na to, že slast nepřichází hned, že zezačátku si v těch věcech co jsem začal dělat nejsem moc jistej, že mi možná trochu chybí sebevědomí.. ale časem člověk zjistí, že pocit naplnění a "odměna" plynoucí z tohohle "obyčejného" života je úplně jiná a tisíckrát lepší, než ten fretkomyší vyperníkovanej stav.

Noa sport je pro tohle ideální, a to jakejkoliv, třeba i výlety někam do hor. Jednak se učíš co prostě zvládneš a co dokážeš sama za sebe, a je super sledovat jak se zlepšuješ. No a pro perníkáře je IMHO dost důležitej i ten sportovní adrenalin a endorfin (a nejde tady o to, že jako sportovní adrenalin by měl bejt nějakej substitut pikovybuzenosti/náhražka/další závislost, ale o to že někdo prostě vzrušení v životě potřebuje, tak proč by si neměl užívat a nevyhledávat třeba mntnbike downhilly žejo..)

Pořiďte si rodinu. Ta vás zaměstná na 24/7.