POMYJAN: Ahoj, nevím jestli ti to k něčemu bude ale my taky začali takhle - tj. pečovali jsme na dálku. Za sebe můžu říct, že tím, že jsme babičku přestěhovali k nám se spousta věcí paradoxně zlepšila - my měli víc času, netrávili jsme větší část týdne na cestách a stresováním se, co zase sama doma provedla a ona byla spokojená, že není sama. Oni jsou totiž lidé s demencí trochu jako děti a často mají různé strachy a úzkosti, takže tím, že jsou "uvnitř smečky" se paradoxně může ledasco zlepšit. Samozřejmě to ale nejde napořád a bez pomoci. Zkoušejte ještě terénní služby, i když vím, že mimo Prahu je to krize.
Dalším řešením je baba-sitting (případně v kombinací s vaší domácí péčí) :) Nám hrozně moc pomohla sousedka, která si potřebovala přivydělat a babička ji znala - pomáhala ji hlídat, a zkrátka se vším, co bylo potřeba.
Hlavní ale je získat příspěvek na péči a to pokud možno 4. stupeň (řeší úřad práce) - bez toho se asi nehnete, protože mít a nemít 12K na zaplacení případné pomoci je sakra rozdíl.
Jinak nemá smysl uvažovat v termínech profesionální a neprofesionální péče - jak jsem říkala, babičky a dědečkové s demencí jsou jako děti a moje zkušenost mi říká, že na ně platí přesně to, co na děti - řád, zázemí a laskavá péče - na to člověk profesionál být nemusí :)
Přeju pevné nervy a hodně štěstí! Kdybyste potřebovali poradit s něčím konkrétním, dejte klidně vědět do zprávy