MIKEFINDER: mám holku a kluka a oba jsou šíleně aktivní, extrovertní, neustále by chtěli, aby se dělo. S cizími lidmi je musím krotit, aby neobtěžovali. Kluk, když je nemocný, tak brečí, že chce do školky za kamarády, holčičku (dva roky) zvykám v soukromý, protože půjdu v dubnu do práce a ona odtamtud nechce. Oba milují cvičení, kluk už chodí samostatně a vždycky se ptá, kdy zas půjde a holčička ještě sice chodí na cvičení s rodičemi, ale nevšímá si mě a cvičí sama nebo chce cvičit přímo s lektorkou. Já se nerada bavím s cizími lidmi na ulici a dostávají mě neustále do situací, kdy musím. Teď syn dyndá, aby jeho kamarád přišel k nám na návštěvu, já jeho rodiče znám pouze od vidění a teď abych to domlouvala. Mít je sama a třeba ještě bez financí na nějaké to vyžití, tak asi padnu od vyčerpání. Jsem vděčná, že můžu dvakrát týdně chodit cvičit a vyčistit si hlavu. Ale to sem asi nepatří.

MARKYSHA: Ti moji tedy moc ne :D Nevím, jestli se to dá zobecnit, že záleží na věku, možná i na pohlaví (holky bývají samostatnější, lépe se adaptují). Ale napsala jsi "i", takže tam nějaký kluk u tebe je...

MIKEFINDER: já mám trochu jiné děti, ti to mají rádi.

PIDALA: Takovou zkušenost naštěstí zatím nemám, ale dobrá je jóga, poslech relaxační hudby, tanec. To se dá dělat i doma s dítětem (když třeba spí).

MIKEFINDER: Jo no, tak nějak to je. Mě by právě zajímalo, jestli to má někdo podobně (určitě má) a jak to zvládá. Nějaký osobní recept na to, jak si udržet příčetnou hlavu :D... třeba

PIDALA: Ono to časem půjde, ale ten čas... Úplně to chápu - práce, školka, doma práce, spánek a zase dokola. Není to jednoduché.

MIKEFINDER: To je taky pravda. Už tak mám docela špatné svědomí, že šla tak brzy do školky a rovnou na plný provoz. Já si od í v podstatě docela odpočinu v práci. Jen bych ještě ocenila trochu času pro sebe... holt asi až trochu povyroste :)

MARKYSHA: Spíš babičky a děděčky, pokud je to možné. Když je každý den ve školce na 8+ hodin, tak je to pro malého človíčka docela záhul (a ještě jí dát na nějaký kroužek). Nijak ale nezpochybňuji potřebu maminky na relax bez dcery.

PIDALA: tak to je těžký, ale třeba jí ti koně otevřou, oni se dost používají i u vysloveně postižených dětí, autistů apod.

Ono je to s ní trochu náročnější... nemluví, je uzavřená tak trochu ve svém světě a velice málo komunikuje, takže je s ní dost těžká komunikace a zatím to fakt není na žádné kroužky... i ve školce s ní mají docela problém, tak chodíme po nejrůznějších vyšetřeních neurolog, psycholog, logoped. Ale teď jsme si třeba domluvily návštěvy u koní, protože je má ráda... sice tam budu muset být taky s ním ale třeba to bude v pohodě.

PIDALA: a nějaký kroužek v okolí nemáte, aspoň na odfouknutí?

Ale jo vzali ji! S trochou štěstí, dokonce šla už od září a to má narozeniny na konci prosince. No a já hned nastoupila do práce, kde jsem normálně 8 hodin denně, takže dcerku vezmu cestou do práce do školky a cestou z práce ji vyzvedávám. Takže když nejsem v práci, jsem prostě s ní :)

PIDALA: a do školky jí nevzali? Nebo nějaké mateřské centrum v okolí, kde si může hrát a ty si třeba dát kávu, něco přečíst a pod.

MARKYSHA: Tříletou dceru. Já bych to právě nerada brala jako "co máš dělat, že jo, musíš se postarat"... snažím se si to nějak užít, byť je to těžké :)

PIDALA: jasný, co máš dělat, že jo, musíš se postarat. A jak máš staré děti?

No, respekt. Nějak jsme se do téhle situace dostala a jak jinak, než nějakou chybou.
A myslím že to je náročné asi dost podobně jako to bylo dřív. Mě naštěstí až tak netíží finanční problémy jako většinu svobodných matek s malými dětmi (pracovala jsme z domova). Spíš je to náročné na mozek, nemám v podstatě ani minutu času pro sebe. Pravidelné aktivity jsou například naprosto nereálné.

PIDALA: já sice ne, ale jsem z takové rodiny a taky by mě zajímalo, jak to chodí dneska. Upřímně si to neumím představit a cítím velký respekt.

No, ale... nerada bych aby se to tady zvrho do diskuze o tom co je a co není rodina. Já žiju většinu času s dcerou sama a jako rodina si připadám, tak snad na to není třeba definice :)
Jste na tom někdo podobně? Jak to zvládáte?

Přesně tak, nás mamka taky poměrně dlouho vychovávala sama. Tři děti a taky jsme byli rodina... asi bych se divila, kdyby někdo prohlásil, že nejsme rodina jen proto, že s námi nežije chlap.