VENDETA: to měl bejt nějakej troll start? Rodina podle mě končí spolu s posledním člověkem který byl její součástí. Tedy dokud jsou např dvě, nebo dokonce jedno dítě bez rodičů, stále to je rodina. To na kolik je taková rodina životaschopná je jiná věc.

_KACZENKA_: Tak to máme docela podobně. Já jsem se sice nejdřív vdala a dítě jsme chtěli oba, ale krátce po tom co se malá narodila se u manžela začaly projevovat pečlivě tutlané psychické problémy, které odmítal řešit. Takže jsme nakonec odešla i s malou. Mám přítele, ale žije dlouhodobě v UK, takže funguje jako psychická podpora, ale ne jako náhradní tatínek... a já to po něm ani nechci. Když přijede na návštěvu, funguje s malou perfektně a za to jsem fakt ráda. Mamku mám na druhém konci republiky a jiné příbuzenstvo nám taky nefunguje. Tatínek si malou bere sporadicky a vždy max. ze soboty na neděli... měl by jednou za dva týdny, ale vychází to tak jednou za měsíc. Já mu ji necpu, stejně nejsem klidná, když je u něj. Nemá k ní vztah a neví si s ní moc rady.

Ale vyhořelá si zatím nepřipadám. Snažím se těšit na všchno co bude. Loni na jaře jsme se s malou a přítelem sebrali a jeli na tři měsíce do Afriky mimo civilizaci. To me dost nabilo na nějakou dobu.. i když kulturní šok, nástup do práce a do školky těsně po návratu byl dost masakr. Teď to zvládáme a já si říkám, že tenhle stav není na pořád.

MARKYSHA: Já si myslím, že když je ta maminka s dítětem opravdu sama,k to vyhoření přijde dřív nebo později. Mám 3 letou slečnu, která je za 10 ďáblů a v podstatě jsem na ní sama od začátku, resp.bio otec s námi žil, ale moc nefungoval, potom jsem byla sama a pak jsem měla přítele, ten sice fungoval,ale ve finále jsem stejně chodila 3 směny do práce a když jsem přišla, byla jsem s malou, babičky, tety atd.nefunkční, finančně v podstatě závislá na státu... takže vyhoření dorazilo, resp.časté pocity marnosti, posléze deprese atd... Dostalo mě z toho paradoxně chodit víc do práce a uvědomění, že tou malou Satankou nebude napořád a že mi spousta věcí uniká díky tomu, jak se k tomu stavim... Vyčerpává mě teda pořád i když chodí do školky, protože je to opravdu náročné dítě, ale snažím se být pozitivní a neřešit "zbytečné výchovné záležitosti"...:)

Tak jsem rad ze jsem tu aspon tu diskusi rozproudil.Rodina je zaklad statu!

MARKYSHA: Děti dobře navazují kontakty, to jo :) Když můj menší kluk šel z předškolního centra (pod DDM) skoro ve čtyřech letech do obecní školky, tak ze začátku dobrý, ale potom problémy - nikdy po obědě neusnul a teď najednou musí, je hodně aktivní a ve školce mají zakázáno běhat a jinak skotačit (asi aby se jim nic nestalo), rád si hraje sám a "obtěžují ho" děti, které ho chtějí zatáhnout do hry atp. Tak to vymýšlíme jak můžeme, aby chodil střídavě po obědě a odpoledne. Když tlačíme, tak onemocní. Asi je to také OT, ale nedovedu si představit, jak toto řeší samotná žena/muž, navíc bez možnosti pohlídání někým jiným.

Tohle auditko mě zaujalo i proto, že jsme měli s manželem před rokem a půl měli krizi a hrozilo, že taky s nimi zůstanu sama, sice to dobře dopadlo, ale zajímalo by mě jak se to dá zvládnout, aniž by člověk vyhořel, aby nevycítily, že jsou přítěž. Člověk nikdy neví, co se může stát.

MIKEFINDER: mám holku a kluka a oba jsou šíleně aktivní, extrovertní, neustále by chtěli, aby se dělo. S cizími lidmi je musím krotit, aby neobtěžovali. Kluk, když je nemocný, tak brečí, že chce do školky za kamarády, holčičku (dva roky) zvykám v soukromý, protože půjdu v dubnu do práce a ona odtamtud nechce. Oba milují cvičení, kluk už chodí samostatně a vždycky se ptá, kdy zas půjde a holčička ještě sice chodí na cvičení s rodičemi, ale nevšímá si mě a cvičí sama nebo chce cvičit přímo s lektorkou. Já se nerada bavím s cizími lidmi na ulici a dostávají mě neustále do situací, kdy musím. Teď syn dyndá, aby jeho kamarád přišel k nám na návštěvu, já jeho rodiče znám pouze od vidění a teď abych to domlouvala. Mít je sama a třeba ještě bez financí na nějaké to vyžití, tak asi padnu od vyčerpání. Jsem vděčná, že můžu dvakrát týdně chodit cvičit a vyčistit si hlavu. Ale to sem asi nepatří.

MARKYSHA: Ti moji tedy moc ne :D Nevím, jestli se to dá zobecnit, že záleží na věku, možná i na pohlaví (holky bývají samostatnější, lépe se adaptují). Ale napsala jsi "i", takže tam nějaký kluk u tebe je...

MIKEFINDER: já mám trochu jiné děti, ti to mají rádi.

PIDALA: Takovou zkušenost naštěstí zatím nemám, ale dobrá je jóga, poslech relaxační hudby, tanec. To se dá dělat i doma s dítětem (když třeba spí).

MIKEFINDER: Jo no, tak nějak to je. Mě by právě zajímalo, jestli to má někdo podobně (určitě má) a jak to zvládá. Nějaký osobní recept na to, jak si udržet příčetnou hlavu :D... třeba

PIDALA: Ono to časem půjde, ale ten čas... Úplně to chápu - práce, školka, doma práce, spánek a zase dokola. Není to jednoduché.

MIKEFINDER: To je taky pravda. Už tak mám docela špatné svědomí, že šla tak brzy do školky a rovnou na plný provoz. Já si od í v podstatě docela odpočinu v práci. Jen bych ještě ocenila trochu času pro sebe... holt asi až trochu povyroste :)

MARKYSHA: Spíš babičky a děděčky, pokud je to možné. Když je každý den ve školce na 8+ hodin, tak je to pro malého človíčka docela záhul (a ještě jí dát na nějaký kroužek). Nijak ale nezpochybňuji potřebu maminky na relax bez dcery.

PIDALA: tak to je těžký, ale třeba jí ti koně otevřou, oni se dost používají i u vysloveně postižených dětí, autistů apod.

Ono je to s ní trochu náročnější... nemluví, je uzavřená tak trochu ve svém světě a velice málo komunikuje, takže je s ní dost těžká komunikace a zatím to fakt není na žádné kroužky... i ve školce s ní mají docela problém, tak chodíme po nejrůznějších vyšetřeních neurolog, psycholog, logoped. Ale teď jsme si třeba domluvily návštěvy u koní, protože je má ráda... sice tam budu muset být taky s ním ale třeba to bude v pohodě.

PIDALA: a nějaký kroužek v okolí nemáte, aspoň na odfouknutí?

Ale jo vzali ji! S trochou štěstí, dokonce šla už od září a to má narozeniny na konci prosince. No a já hned nastoupila do práce, kde jsem normálně 8 hodin denně, takže dcerku vezmu cestou do práce do školky a cestou z práce ji vyzvedávám. Takže když nejsem v práci, jsem prostě s ní :)

PIDALA: a do školky jí nevzali? Nebo nějaké mateřské centrum v okolí, kde si může hrát a ty si třeba dát kávu, něco přečíst a pod.

MARKYSHA: Tříletou dceru. Já bych to právě nerada brala jako "co máš dělat, že jo, musíš se postarat"... snažím se si to nějak užít, byť je to těžké :)