• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    PIDALARodina bez tatínka nebo bez maminky, prostě sólorodičovství
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    NOFNAK: ne, ty hlemýžďe jsem neměla číst!

    blink :)
    NOFNAK
    NOFNAK --- ---
    EUCHENIE: Jo přesně. To potvrzení, že to období (cucání palce, hlemýžďů.., záchvatů vzteku, pláče atd.) skončí je velmi úlevné.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    Taky míváte občas vyčerpávající rána? Já si skoro říkám, že ty naše raní storky začnu sepisovat.
    Dcerka dneska výjimečně vstávala sama a před budíkem, jindy ji tahám z postele fakt těžko. Dneska po mě už hodinu před budíkem, tedy od půl páté (!!!) hopsala. Ale dobrý, namažeme chleba s medem, připravíme kakao. Kakao si skoro celé vylila a tak jsem ji šla zachraňovat, u čehož mi do mých dlouhých vlasů zamotala celý chleba s medem. Což se jí vůbec nelíbilo, protože ona ho chtěla a já jí ho sebrala! Takže honem jiný chleba s medem, vymotat ten z vlasů, bleskově vlasy umýt a s mokrou hlavou do práce - pozdě ale přece. Na druhou stranu jsou ty příchody do práce občas fakt úleva :D.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: Je to vysilující, že? No jo no, my to měli taky ze začátku jako na horské dráze, jednou dole jednu nahoře. Rozum přeci říká, že jsme lidé, rozumní, tak proč bychom se nemohli domluvit a fungovat v nějakých mantinelech slušného chování.. ale realita je prostě jiná.
    Za sebe doporučuji se na tatínky prostě vůbec nespoléhat, s ničím raději moc nepočítat. Ušetříš si zklamání a můžeš být ve finále max. mile překvapena. Ale rozhodně se vždycky aspoň v nějaké podobě vrátí ta snaha a slušné chování z tvé strany. I kdyby jen od lidí kolem kteří dokáží vyjádřit podporu a pochopení.
    NYA
    NYA --- ---
    posledně jsem tu psala moc hezký věci ohledně nastavení s otcem mýho synka ..
    tak musím říct, že to je sice hezká teorie, ale nefunguje to.
    s únavou se ztrácí nadhled a s velkorysostí je vytírána prdel..
    tak nic.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    PIDALA: toho jsem se bála, když jsi to tady popisovala, hodně sil a třeba se to věkem ještě srovná.
    KOCOURMIKES
    KOCOURMIKES --- ---
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    BALAENA: díky za info, mě bylo před lety řečeno to, co jsem psala níže, takže je to pro mě nová a poměrně důležitá informace
    BALAENA
    BALAENA --- ---
    ORIKA: v šesti je strašně pozdě. pokud je autismus jednoznačnej, dá se bez pochybností určit kolem tří let, a to je taky věk, kdy když se začne s dítětem rozumně pracovat, dá se leccos upravit nebo podchytit.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    ORIKA: Ona taky doktorka říkala, že je u takhle starých dětí ošemetné uvádět konečné diagnózy, ale že u ní asi nebude mít výčitky, když jí to do papírů napíše. A že se to taky může skokově měnit různými směry.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    PIDALA: neni na takovou diagnozu ve 3,5 letech brzo? kdyz jsem kdysi absolvovala urcita vysetreni se starsim synem, tak mi bylo receno, ze podezreni na diagnozu sice je, ale s jistotou je lze potvrdit az kolem 6 roku veku...nechces zkusit jeste jednoho psychiatra, at mas srovnani ?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    Tak podle psychiatra zní dceřina diagnóza celkem jasně - autismus. Nějak to nemůžu vydýchat. :/
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    NYA: no já mít možnost, taky jedu. V rodném městě jsem prožila 18 let :)
    NYA
    NYA --- ---
    EUCHENIE: no já mám bydliště tady ve vsi ... ve městě bych to neřešila, ale tady jsem nová a vnímám to jako participaci na zdejším občanským životě.

    je to tu dost bokem od všech měst, lidi se tu mezi sebou znají a nejsou si lhostejní.
    moje vesnice je fakt malá, přidružená k malýmu městečku blízko. myslím, že bude dobře seznámit se s paní starostkou, podle všeho je to rozumná žena, která se tady o to doopravdy stará.

    no a taky jsem pořád doma sama s miminkem a tohle bude událost, která trochu zředí stereotyp a dostane mě mezi lidi :)
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    NYA: já na vítání nebyla vůbec.. trvalý jsem ještě měla u rodičů 150 km daleko a jezdit busem/vlakem s miminem se mi upe nechtělo
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: nojo, neměla jsem moc snadný těhotenství, ale holt jsem to musela zvládnout .. děcko v břiše je dobrá motivace se moc nerochnit ve svým neštěstí :)

    a musím teda říct, jak jsem se nad sebou posmála, co tu píšu o nadhledu a velkorysosti .... včera jsem se hodně vykolejila z rovnováhy, protože na vítání občánků budu muset jít sama.. a to se stydím.. nebo tam můžu nejít vůbec, ale to by mi přišlo škoda

    tak se můj nadhled a velkorysost rozsypaly jako domeček z karet :) ale myslím, že to má smysl, zase se k tomu vrátit, zakotvit v tom... tak to nevzdám, i když mi to teda úplně moc nejde :)

    ....
    tohle znám od sebe, moji rodiče spolu nemluví už aspoň 25 let .. a to pořád mají společný přátele a chodí i na stejný akce.
    tak jsem na to dost citlivá, když to vidím u jiných lidí. proto jsem na to tak reagovala.

    myslím si teda, že tyhle rodový věci jsou dost silný a že často se může stát, že člověk s tím svojí individuální vůlí nic nezmůže. ty konstelace jsou dobrej nástroj, jak to pomoci aspoň trochu rozmotat
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: hmm, naplánovat dítě a pak odejít, to je taky docela masakr. No jo no, věci se dějou.

    Zrcadlit nám to holka asi může no, jak jsem říkala... bylo by naivní myslet si, že se naše vztahy a celková situace na ní nijak neprojevuje.
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: děcko jsme plánovali .. byl to vlastně jeho nápad, moc si ho přál :)

    souhlasím, že dokud je tam ublíženost, nebo jakýkoli emoce, co aktivujou nedozrálý části našich osobností, tak to nefunguje .. je to velká škola a příležitost. my ženy v tom máme asi výhodu, nitro samy pro sebe přístupný a velkou motivaci si věci řešit. a motivaci dospět, protože s děckem zůstáváme.
    je to svým způsobem výhoda, co se týče lidskýho zrání a růstu. nevýhoda, že všechny povinnosti a nepohodlí zůstanou na nás :) ale to u mnoha žen, který žijou s manželem, taky


    s těma konstelacema mě to napadlo.. nic o vás nevím a co napíšu je trochu ezoterismus a hlavně nic o vás nevím.. tak jenom nápad zdálky zvenku..
    že ta divokost a vzdor a nemluvení vaší dcerky může zrcadlit, co je mezi váma, jejíma rodičema.. že je to taky trochu divoký asi.
    možná je to mimo, tak kdyžtak se omlouvám, že se k tomu takhle vyjadřuju..
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: To jo no, rodinné konstalace už mě taky napadly...
    Určitě to máme trochu jinak. Ty jak jsem pochopila, ty jsi dítě s partnerem neplánovala a opustil tě ještě než se malý narodil. Prcka jste spolu prostě neplánovali.

    My se vzali, dítě jsme oba chtěli a plánovali. Vše šlapalo jako na drátkách až pak přišla jobovka, kterou jsem přes veškeré snahy neustála a společně jsem ji prostě nezvládli. Zásadní pochybení na obou stranách. Kdyby v tom nebylo dítě, tak to prostě obrečím, rozdýchám a jdu dál, nic víc neřeším. Dítě v tom ale je a tak najednou už z mého úhlu pohledu vůbec nejde o nás, ale především o dceru. Co my dva mezi sebou už je prostě nepodstatné.
    Myslím že ani jeden z nás příliš nestojí o rozmazávání přesného problému. Je velmi choulostivý a intimní. Já asi jako největší křivdu beru to, že on o problému věděl, přede mnou ho utajil a v podstatě riskl manželství a dítě. Možná z víry, že vše v jeho životě tak bude v pořádku, možná z obrovské touhy aby to tak opravdu bylo.
    On je zase ublížený, protože do toho manželství dal všechnu svou víru a bere jako zradu, že já jsem problém neustála a odešla.

    Ať už ale cokoliv, v této fázi měla jít veškerá naše ublíženost stranou, měli jsme si říct - no tak jsme to oba posrali, ale jediný kdo je v tom nevinně je naše dcera, tak se na ni oba zaměříme. No a já mám pocit, že se na ni zaměřuji jen já a on se neustále hrabe ve své ublíženosti. A z toho pramení veškeré naše rozepře. Protože dokud já budu řešit dceru a on sebe, nikdy se nedohodneme :).

    A máš pravdu, štve mě že se chová nezodpovědně, nedospěle a není tatínek, kterého bych pro dceru chtěla. Ale taky už vím, že to je něco co si nelze vynutit a tak jsme rozčilování kvůli tomuhle už vzdala - k ničemu to není a ve finále to škodí jen mně a přenáším to na dceru. Je to prostě tak a já s tím nic nenadělám, i kdybych se na hlavu stavěla :) ... ne, že by mě to nemrzelo a občas taky neujelo, ale to je asi normální ;)

    Teď už jen aby to tak bral i on, nepokoušel si vynutit si něco zase u mě a všechno bude v pohodě :)
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: ještě mě napadlo, že bych ta dcerčina divokost je téma, který by se dalo vzít na rodinný konstelace


    ...
    s bývalýma je to asi vždycky složitý, když po vztahu zůstanou děti
    vůbec nevím, jak to máte vy..
    mám spíš potřebu si o tom popovídat, je to pro mě dost nový, mít v životě někoho kdo je 'otec mýho dítěte'

    u nás je dynamika teda dost jiná. ale hodně jsem si řešila, jak se vůči bývalému nastavit .. hodně mě štval. pak jsem si uvědomila, že mě štve, když se chová nezodpovědně, nedospěle, není ten otec, co jsem myslela, že bude
    .. v úvaze jsem pokračovala, že pokud je chování nedospělý, připadá mi v něčem jako malej kluk, tak že třeba k synovi, až z něj bude ten malej kluk, se nebudu chtít chovat takhle, naštvat se, nebo být povýšená, nebo se ho snažit nutit, aby se choval jak já chci....
    a to mi pomohlo se vůči němu nastavit jinak, a zaparkovat ve větším nadhledu a velkorysosti.
    sice vůbec nedělá to, co bych si přála, ale mně je v tomhle rozpoložení líp, nemám vůči němu žádný zatěžující emoce, nechci po něm něco, co mi nedá, a dokážu s ním pak vycházet.
    ne teda vždycky, když jsem hodně unavená, tak mi to ujede, zklamání nebo výčitka, ale už to je mírnější a vím, do jakýho nastavení se zase vrátit.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam