• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    PIDALARodina bez tatínka nebo bez maminky, prostě sólorodičovství
    Taky vás tak trochu štvou dokonalé rodinné obrázky, které vídáte kolem sebe na ulicích či u svých kamarádů? Máte doma dítě nebo dokonce děti, ale vychávávte je bez tatínka? Dokážete si takto mateřství užít nebo je to jen a pouze řehole? S jakými problémy se potýkáte a jak je řešíte? Jste na to sami nebo pomáhá rodina? Vyhlížíte náhradního tatínka? Některé problémy pochopí prostě jen a pouze další matka ve stejné životní roli. A nezáleží na tom, jak jste se do této nelehké situace dostaly. Ve výsledku jde stejně jen o to, aby děti byly šťastné, zabezpečené a vy si udržely zdravý rozum. Tak se z toho pojďte vykecat!
    rozbalit záhlaví
    NYA
    NYA --- ---
    EUCHENIE: no já mám bydliště tady ve vsi ... ve městě bych to neřešila, ale tady jsem nová a vnímám to jako participaci na zdejším občanským životě.

    je to tu dost bokem od všech měst, lidi se tu mezi sebou znají a nejsou si lhostejní.
    moje vesnice je fakt malá, přidružená k malýmu městečku blízko. myslím, že bude dobře seznámit se s paní starostkou, podle všeho je to rozumná žena, která se tady o to doopravdy stará.

    no a taky jsem pořád doma sama s miminkem a tohle bude událost, která trochu zředí stereotyp a dostane mě mezi lidi :)
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    NYA: já na vítání nebyla vůbec.. trvalý jsem ještě měla u rodičů 150 km daleko a jezdit busem/vlakem s miminem se mi upe nechtělo
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: nojo, neměla jsem moc snadný těhotenství, ale holt jsem to musela zvládnout .. děcko v břiše je dobrá motivace se moc nerochnit ve svým neštěstí :)

    a musím teda říct, jak jsem se nad sebou posmála, co tu píšu o nadhledu a velkorysosti .... včera jsem se hodně vykolejila z rovnováhy, protože na vítání občánků budu muset jít sama.. a to se stydím.. nebo tam můžu nejít vůbec, ale to by mi přišlo škoda

    tak se můj nadhled a velkorysost rozsypaly jako domeček z karet :) ale myslím, že to má smysl, zase se k tomu vrátit, zakotvit v tom... tak to nevzdám, i když mi to teda úplně moc nejde :)

    ....
    tohle znám od sebe, moji rodiče spolu nemluví už aspoň 25 let .. a to pořád mají společný přátele a chodí i na stejný akce.
    tak jsem na to dost citlivá, když to vidím u jiných lidí. proto jsem na to tak reagovala.

    myslím si teda, že tyhle rodový věci jsou dost silný a že často se může stát, že člověk s tím svojí individuální vůlí nic nezmůže. ty konstelace jsou dobrej nástroj, jak to pomoci aspoň trochu rozmotat
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: hmm, naplánovat dítě a pak odejít, to je taky docela masakr. No jo no, věci se dějou.

    Zrcadlit nám to holka asi může no, jak jsem říkala... bylo by naivní myslet si, že se naše vztahy a celková situace na ní nijak neprojevuje.
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: děcko jsme plánovali .. byl to vlastně jeho nápad, moc si ho přál :)

    souhlasím, že dokud je tam ublíženost, nebo jakýkoli emoce, co aktivujou nedozrálý části našich osobností, tak to nefunguje .. je to velká škola a příležitost. my ženy v tom máme asi výhodu, nitro samy pro sebe přístupný a velkou motivaci si věci řešit. a motivaci dospět, protože s děckem zůstáváme.
    je to svým způsobem výhoda, co se týče lidskýho zrání a růstu. nevýhoda, že všechny povinnosti a nepohodlí zůstanou na nás :) ale to u mnoha žen, který žijou s manželem, taky


    s těma konstelacema mě to napadlo.. nic o vás nevím a co napíšu je trochu ezoterismus a hlavně nic o vás nevím.. tak jenom nápad zdálky zvenku..
    že ta divokost a vzdor a nemluvení vaší dcerky může zrcadlit, co je mezi váma, jejíma rodičema.. že je to taky trochu divoký asi.
    možná je to mimo, tak kdyžtak se omlouvám, že se k tomu takhle vyjadřuju..
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: To jo no, rodinné konstalace už mě taky napadly...
    Určitě to máme trochu jinak. Ty jak jsem pochopila, ty jsi dítě s partnerem neplánovala a opustil tě ještě než se malý narodil. Prcka jste spolu prostě neplánovali.

    My se vzali, dítě jsme oba chtěli a plánovali. Vše šlapalo jako na drátkách až pak přišla jobovka, kterou jsem přes veškeré snahy neustála a společně jsem ji prostě nezvládli. Zásadní pochybení na obou stranách. Kdyby v tom nebylo dítě, tak to prostě obrečím, rozdýchám a jdu dál, nic víc neřeším. Dítě v tom ale je a tak najednou už z mého úhlu pohledu vůbec nejde o nás, ale především o dceru. Co my dva mezi sebou už je prostě nepodstatné.
    Myslím že ani jeden z nás příliš nestojí o rozmazávání přesného problému. Je velmi choulostivý a intimní. Já asi jako největší křivdu beru to, že on o problému věděl, přede mnou ho utajil a v podstatě riskl manželství a dítě. Možná z víry, že vše v jeho životě tak bude v pořádku, možná z obrovské touhy aby to tak opravdu bylo.
    On je zase ublížený, protože do toho manželství dal všechnu svou víru a bere jako zradu, že já jsem problém neustála a odešla.

    Ať už ale cokoliv, v této fázi měla jít veškerá naše ublíženost stranou, měli jsme si říct - no tak jsme to oba posrali, ale jediný kdo je v tom nevinně je naše dcera, tak se na ni oba zaměříme. No a já mám pocit, že se na ni zaměřuji jen já a on se neustále hrabe ve své ublíženosti. A z toho pramení veškeré naše rozepře. Protože dokud já budu řešit dceru a on sebe, nikdy se nedohodneme :).

    A máš pravdu, štve mě že se chová nezodpovědně, nedospěle a není tatínek, kterého bych pro dceru chtěla. Ale taky už vím, že to je něco co si nelze vynutit a tak jsme rozčilování kvůli tomuhle už vzdala - k ničemu to není a ve finále to škodí jen mně a přenáším to na dceru. Je to prostě tak a já s tím nic nenadělám, i kdybych se na hlavu stavěla :) ... ne, že by mě to nemrzelo a občas taky neujelo, ale to je asi normální ;)

    Teď už jen aby to tak bral i on, nepokoušel si vynutit si něco zase u mě a všechno bude v pohodě :)
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: ještě mě napadlo, že bych ta dcerčina divokost je téma, který by se dalo vzít na rodinný konstelace


    ...
    s bývalýma je to asi vždycky složitý, když po vztahu zůstanou děti
    vůbec nevím, jak to máte vy..
    mám spíš potřebu si o tom popovídat, je to pro mě dost nový, mít v životě někoho kdo je 'otec mýho dítěte'

    u nás je dynamika teda dost jiná. ale hodně jsem si řešila, jak se vůči bývalému nastavit .. hodně mě štval. pak jsem si uvědomila, že mě štve, když se chová nezodpovědně, nedospěle, není ten otec, co jsem myslela, že bude
    .. v úvaze jsem pokračovala, že pokud je chování nedospělý, připadá mi v něčem jako malej kluk, tak že třeba k synovi, až z něj bude ten malej kluk, se nebudu chtít chovat takhle, naštvat se, nebo být povýšená, nebo se ho snažit nutit, aby se choval jak já chci....
    a to mi pomohlo se vůči němu nastavit jinak, a zaparkovat ve větším nadhledu a velkorysosti.
    sice vůbec nedělá to, co bych si přála, ale mně je v tomhle rozpoložení líp, nemám vůči němu žádný zatěžující emoce, nechci po něm něco, co mi nedá, a dokážu s ním pak vycházet.
    ne teda vždycky, když jsem hodně unavená, tak mi to ujede, zklamání nebo výčitka, ale už to je mírnější a vím, do jakýho nastavení se zase vrátit.
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    EUCHENIE: A vidíš, to mě nenapadlo.
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    PIDALA: nezmiňuješ, ale stačí se podívat na nastavení práv .)
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    TSOH: Kdyby sem měli možnost přispívat všichni ex partneři solo matek a pročítat příspěvky, asi by se to tu brzy zvrhlo v docela ostré bojiště.
    Na to je třeba založit nejspíš jinou diskuzi - něco jako "Otevřené bojiště expartnerů, aneb dokažme si kdo je větší magor" ;)
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    TSOH: On je tady na nyxu dokonce ještě pod svým mnohem známějším a profláklejším ID a já ze slušnosti vůči němu toto ID nezmiňuji.
    Smazala jsem jeden jeho příspěvek zde, jako to známé ID sem nemá přístup a tak si založil toto alternativní ID.
    Jsme ex a ex a každý na situaci máme odlišný názor. Navíc je velmi hádavý a já už o žádné hádky nestojím, natož tady, tahle diskuse pro hádky a trolení nebyla založena - naopak, má řešit starosti osamocených rodičů.
    K dialogu jsem otevřená, ale myslím že naše osobní rozepře je třeba řešit v soukromí a ne se zrovna tady hádat kdo má a nemá pravdu nebo ostatním dokazovat kdo z nás je větší trotl. Kontaktovat mě může celou řadou jiných způsobů a nemusí trolit tady.
    TSOH
    TSOH --- ---
    PIDALA: ve vší slušnosti bych měl jeden dotaz: proč zde mažeš příspěvky od ID KARMAAA ? pokud tomu dobře rozumím tak se jedná o otce Tvého dítěte ne ? řešením je dialog a tak si spíš řikám, že bych naopak uvítal jeho snahu zde komunikovat...
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    TESSS: Tatínek byl velmi zvláštní dítě a jako dospělý je snad ještě zvláštnější :)
    Ale například nebetyčnou tvrdohlavost může mýt malá i po mě :)
    Jeho mamka mi o něm hodně vyprávěla - pamatuji si jak seděla vzdychala, že jestli budu mít s jejím synem někdy dítě, fakt mi to nepřeje :D Byla skvělá, bohužel zemřela než se dcera narodila. S jeho otcem v kontaktu nejsem.
    TESSS
    TESSS --- ---
    PIDALA: nic o tom nevim, ale napadlo me, jestli tatinek nebyl stejny jako dite? Jsi v kontaktu s jeho rodicema?
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    jo jedna věc, co mi pomohlo.. když měl třeba syn období, kdy pořád něco strkal do pusy.. nebo probrečel noc..
    byla jsem u kamarádky se starším klukem a ta mi řekla: neboj, ono to taky jednou skončí! děsně se mi ulevilo, jak je člověk v těch náročnejch situacích, má dojem, že to tak bude napořád, nebo aspoň já to tak měla :)))
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    NYA: Děkuji, kouknu na to :)
    Přemýšlím jestli by to mohlo být jak říkáš - že vyvádí někde, kde je hodně cizích lidí, ale popravdě si to moc nemyslím. Ono to zní, jakože pláže jsou plné lidí, ale tam jich bylo spíš minimum - ona si za nimi dojde docela daleko, aby je prudila. A restaurace jsme vybírali tak, aby tam lidí bylo minimum - ona prostě nechápe jakékoliv omezení - že nemůže jít šmejdit do kuchyně restaurace, kopat do sedačky před sebou v letadle, zkoumat věci které mají lidi u sebe na dece (je schopná k cizím lidem přijít, sednout si jim na klín a obejmout je, vzít si klobouk, který má někdo na hlavě protože se jí líbí a odejít s ním - dobrovolně ho nevrátí, sebereš jí ho a ona vříská a flíkne sebou o zem). A navíc jakýkoliv zákaz pro ni znamená výzvu - kdo z koho nebo spíš výzvu ten zákaz zlomit. Řekneš jí - nechoď do té kuchyně, tak může jen pan číšník - a ona ztuhne a posouvá se tvrdohlavě krůček po krůčku směrem ke kuchyni, po očku se po mě ohlíží - pořád zákaz zdůrazňuji a opakuji a ona pořád pomalinku postupuje. Až se musím zvednout, vzít ji za ruku a a ona začne vřískat, pleskne sebou o zem a tak ji odnesu zpět k našemu stolu - ona vříská a v leže se začne směrem ke kuchyni pomalu plazit. Začíná mít už pořádnou sílu a mě stojí veškeré úsilí ji udržet.
    NYA
    NYA --- ---
    PIDALA: tyjo to muselo být pěkně náročný

    já vím o výchově dětí zatím houby, ale snažím se dost si o tom načíst. teďka čtu knížku https://www.kosmas.cz/knihy/183968/materstvi-a-setkani-zeny-s-vlastnim-stinem/
    a všem matkám ji pořád doporučuju :)
    je hodně laskavá, ale vychází z toho, že když mají malé děti nějaké problémy, tak většinou zrcadlí potíže svojí maminky nebo rodičů. něco, co si rodiče už ani neuvědomují, nebo nechtějí uvědomit, ale jejich děti to vnímají a reagují na to.
    a tak autorka, která je terapeutkou, pracuje vždycky s rodičema, ne s dětma.

    dneska jsem zrovna četla kazuistiku podobnou jako píšeš, o chlapečkovi, který ve třech letech nemluvil .. že to byla zpráva, kterou chtěl dát svým rodičům.
    a teď jsem načala celou kapitolu o tom, jak mluvit se svým dítětem, aby to pro něj bylo srozumitelný.

    tak třeba bys v té knížce mohla najít něco, co by vám pomohlo ... mě to hodně ukázalo a pomohlo vyřešit pár věcí, co byly aktuální

    ve tvým příběhu mi přišlo nápadný, že holčička vyvádí vždycky na místě, kde je hodně cizích lidí
    no držím palce
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    PIDALA: tak to držím palce, moc dobře si pamatuju, jaká to byla úleva, když jsme se byli schopni se synem domluvit co chce nebo nechce. Můj zas naopak mluvil brzo, má slovní zásobu, že občas koukám, co z něj padá - vždycky říkám, že jsem si neměla s kým povídat, tak jsem si povídala s ním, takže na výchovu bez tatínka bych to neházela. Nejspíš by to měla, jak to má, tatínek netatínek. Tak snad se to nějak zlomí. nebo jsem si vzpomněla na znakování, nekoukalas na to?
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    Já jsem se zrovna vrátila z dovolené s dcerou, partnerem a dalšími přáteli. Byli jsme na poměrně dobrodružné poznávací cestě na Tenerife. A přiznávám, že jsem totálně vyčerpaná. Normálně bych potřebovala dovolenou po dovolené a to bez dítěte. Zajímavé je, že dcera nemá problém spát ve stanu, přesouvat se z místa na místo, sedět s lidmi u ohně, bavit se u hudby atd. Ale za celou dovolenou jsme se ani jednou nenajedli v klidu v restauraci, vždy to bylo spojeno s hysterickým řevem, obtěžováním lidí kolem. Na pláži jsem ji neustále řvoucí tahala od klidně odpočívajících lidí a cesta letadlem zpátky byla dokonale devastující pro mě a nejspíš i pro všechny naše spolucestující. Dcera se v podstatě uvřískala do bezvědomí a usnula deset minut před přistáním. Jsme docela zvyklé spolu cestovat, ale tohle bylo vážně nějak moc i na mě.
    Přemýšlím do jaké míry se na tom podílí fakt, že ji vychovávám sama, bez tatínka. Je to dost o ní - skoro tři a půl roku a nemluví, většina jejích vzteklých záchvatů pramení z neschopnosti se domluvit a to obousměrně. Nebere nic z toho co se jí pokouším vysvětlit a ani nedokáže vysvětlit to co chce ona. Pak také z její nekonečné vzdorovitosti a tvrdohlavosti.
    Není retardovaná - na to máme za sebou už celkem dost vyšetření a nikdo neví proč vlastně nevnímá a nepoužívá řeč jako komunikační prostředek. Jestli je to porucha z autistického spektra nebo pouze opožděný vývoj řeči či specifický povahový rys. Za nedlouho nás čeká další vyšetření u psychiatra a fakt jsem zvědavá, jestli z něj tentokrát konečně vypadne něco prospěšného... už to nějak přestávám zvládat a potřebuji vidět nějaký pozitivní vývoj nebo mi za chvíli hrábne.
    NYA
    NYA --- ---
    jo, ono to mělo nakonec jednoduchý řešení :)
    uvědomila jsem si, že si taky mohu stanovovat podmínky, jak mi to setkávání vyhovuje.
    a taky, že na mě je fakt jenom ten kontakt umožnit a nic víc .... musím přijmout, že to setkávání nebude podle mě a mých představ (jak často, jak dlouho, kdy) .. jenomže když se tohle snažím ovlivňovat, jde tam ještě pořád o mě (a to co nemám ve vztahu ještě uzavřené), a ne o syna a jeho tátu ..

    tak jsem to pustila, nechala to být, kontaktu nebráním ani ho nevyžaduju.
    a toho setkávání bude možná míň, možná stejně, ale hlavně v celkově větší harmonii a pohodě. a to je pro všechny tři dobře :)
    TSOH
    TSOH --- ---
    MARKYSHA: a taky je to ponekud zvlastni charatkterovej rys... takove chovani.. premyslim, co si tim jako chce sam dokazat ? (v zaveru samozrejme dosahne toho, ze ze sebe udela v ocich zensky kokota.. a v ocich ditete pozdeji patrne take.. inu kazdeho volba..)
    TSOH: rozbite.. ten češtin :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam