No já si jdu úplně normálně postěžovat... mám chvíli před termínem porodu, partner přislíbil počkat do porodu než odletí na neznámo jak dlouho na NZ... ale to ta nějak už neřeším, už aby o bylo za námi... ale.
Partnerova sestra odešla od již druhého otce druhého dítěte a nabrnkla si hrozného blbce... ale byl cool, tak proč ne, že? Přestěhovala se s ním k nám do většího města, nechala si na sebe napsat byt a vše, její starší dcera (cca 6 let) se však rozhodla bydlet u tatínka, nějak si s novým partnerem nesedli. Po týdnu v novém bydlení se však partnerova sestra přiznala, že se k ní chová jako debil, navíc je násilnický a tak u nás požádala o azyl i se svým dvouletým synem. Tak jasně, u nás je volný pokoj, tak proč ne...
Ale myslím, že to bude asi poprvé v životě, kdy mi ujedou nervy a začnu nějaké mámě kecat do výchovy a péče o dítě.
Kluk je podle mě naprosto zlatej... ale vyžaduje takové věc jako uspat, vstát z postele, přebalit, převléknout, nakrmit, zabavit... a když něco z toho není v pořádku, kupodivu pláče... kdo by to byl řekl. Jeho pláč však evidentně vzrušuje jen nás ostatní v bytě.
Včera večer jsem to po hodině již nevydržela a šla za ním do pokoje, kde byl první noc sám a plakal v postýlce. Stačilo fakt málo. Utřít unudlený obličej, pohladit, říct 15ti minutovou pohádku a spal. Maminka se krášlila v koupelně. Rozhodla se, že když tak hezky spí, může vyrazit někam na pivo, ne? Tak prý jí mám dát vědět, kdyby se v noci vzbudil. Ok, sice mám chvíli před porodem, ale tak co...
Malej se probudil v sedm ráno, stejně jako moje dcerka a po chvíli začal poplakávat... slyšela jsem jen okřikování od maminky, kterou budil. O další hodinu později jsme to nevydržela a šla pro něj s tím, že jsem stejně vzhůru a snídáme a koukáme na pohádku. Maminka nespala, ale držela ho v posteli, kde byl už déle než 13 hodin... měl totálně nacucanou plenu a pročůranej byl skrz na skrz... vzala jsem ho na nočník, kde se vyčůral, zabalila do deky a šla mu pro nějaké suché oblečení. To už tedy maminka vylezla s nějakými svršky. Nechala jsme obě děti spolu koukat na pohádku a po chvíli se malej zvedl a v obýváku se počůral. Načla jsem jeho maminku v koupelně a řekla jí, že je počůranej. Dostal vynadáno, zalezla si s ním zpátky do pokoje a už nevylezli... aha, takže tu louži v obýváku asi budu muset uklidit já... ok.
Vylezli znovu až v poledne, malej dostal čaj a plakal, protože nechtěl čekat až čaj vystydne... což maminku natolik rozzlobilo, že jej popadla a prohlásila že jde spát a zase odešli do pokoje. Kde malej plakal tak dlouho, že už to ani partner nevydržel a zašel se zeptat co se děje. Vrátil se s tím, že prý mám malej spát... no nevím, podle maminky by měl asi prospat celou noc a celý den a dost možná raději celé dětství. Konstatovala jsem u oběda, že jsme ho neviděla jíst ano snídani, ani oběd... nevím co od rána jedl.
Je po páté hpdině odpoledne a jsou v pokoji stále... resp. malej nespí, hraje si tam a jakýkoliv pokus o odchod z pokoje mu maminka zarazí... občas zapláče nebo zakňourá, ale jinak si evidentně vystačí dost sám. ..
Ale já tohle nedám... možná je brzy na soudy, třeba prostě nemají svůj den... ale obávám se, že to nebude jen blbej den :/