KEIKIN: ne, ale uvedomila jest si, že by tu by nešťastnej a i když se snaží, tak ho tim nechci zničit - spíš to poznal sám a dal mi jako na výběr - ale když ho tam pozoruju, tak to neudělám
přijde mi, že osamotě jsou prostě dost křehký na tuhle kulturu a je pro ně těžký si ubránit svoje hodnoty, protože je maj spíš ze zvyku a nejsou zvyklý nad nima přemejšlet - takže jim dělá problém vypreparovat ně a zbytek pustit

a jeho rodina nebyla despotická ani nic takovýho, čim se strašej Evropanky
byli to takový ňuňáci zvídaví, přišli mi jak domorodci a já exemplář, do kterýho si projektovali něco pěknýho :) exotickýho (kdyby mě poznali, tak by to zaskřípalo, ale o tom se bavit nechci)

prostě mi bez něj bude chybět takový to teplíčko, vášeň, specifickej humor, jeho cílevědomost, naivní spravedlnost, ale hlavně ta disciplína, ta byla krásná a bylo mi ctí jí pozorovat

CAMPANELLA: takže von ti zahnul ?

tak já nějak začnu, muj muslim se nemodlí, jí vepřový, když jsem se ho ptala, jak maestro Alláh figuruje v našem vztahu, tak řikal, že díky němu jsme se jako potkali a to bylo za tři roky všechno, co jsem o něm slyšela
(myslim, že jako víra v jeho životě moc nefigurovala.. spíš tak jako ta kultura a vazby a to, co se naučil)


hmm.. já nevim - když toho člověka jako někdo v Evropy pozná a má ho rád, tak já nevim.. třeba mi přišlo, že ta jejich dominance.. ho děsně ničí, že se nemůže uvolnit, nese na sobě strašnou zodpovědnost, někdy mi ho bylo líto
na druhou stranu v tom byl tak pevně ukotvenej, že si nepokládal tolik existenciálních otázek.. takže taky dobrý

KEIKIN: o švarném Tunisanivi :D
no jo, když tomu á se chci právě vyhnout jako
tři roky vztahy si člověk nechce nechat korigovat nějakejma náhodně vybranejma strokama, co zaujmou širší veřejnost

a zde je původce všeho zla

krása, je mi ctí Vás na Valentýna přivítat klubu zlomených srdcí a krátkodobé euforie
já zrovna umírám a bilancuju