EPILOG

Vrcholek kopce zkrápěl tichý déšť, smývající smutek, špínu i krev. Poslední bitva průzkumné výpravy na Okoř utichla. Prastaré hradiště Budeč - a s ním i jeho Moc - bylo zachráněno. Zvuky na cestě k Praze pomalu doznívaly. Dobití, ranění a unavení, promoklí a hladoví - a přesto hrdě vítězní. Jak přišli, odešli hrdinové Odboje zpět do noci. Smysl jejich výpravy, byť jim samotným možná zpočátku zatajen, se naplnil.

Hradiště na chvíli osamělo... než se mezi stromy, lemujícími severní cestu do Zákolan, objevila osamělá postava. Mladý muž, s jílcem meče trčícím přes pravé rameno, vystoupal až na akropoli a rozhlédl se. Padlá těla, rány v půdě, stopy zloby. Jak dlouho potrvá, než se zde zazelená tráva? Ale jaro zase přijde.

Jeho společník se zjevil kdo ví odkud, i když zároveň, jako by zde byl odedávna.

"Tak to přeci jen dokázali," promluvil k němu . "Bál jsem se, že bude až příliš pozdě."
"Mohlo být, člověče," usmál se smutně duch. "Chybělo jen málo a mohli jste mě ztratit - možná navždy."
Muž pomalu přikývl, ale mlčel. Zdál se být zamyšlen, ponořen v myšlenkách.
"Ale tvůj přítel druid zemřel," navázala průsvitná postava. "Škoda. Byl to můj oblíbenec."
Oslovený sebou trhl a zamrkal, než odpověděl. "Vím," povzdechl si poté. "Budeme si muset poradit bez něj."
"Žádný strach, ustaraný človíčku," pronesl strážce téměř mile. "Listovlas dá na hradiště pozor - než půjde dál."

Muž zdvihl pohled ze země. Kápi mrholením zmáčenou do ždímatelna, v chladu prokousávajícím se kabátcem, cítil, jak jej rány toho dne tlačí. Vzhlédl - aby zjistil, že je sám. Déšť nad jeho hlavou pomalu utichal. Bylo zřejmé, že horší věci mají teprve přijít... Avšak zdálo se, že alespoň pro tentokrát se lze radovat. "Světlo s Tebou," utrousil tiše, snad na rozloučenou. A pak, jako už tolikrát předtím, se vydal znovu na cestu.

Nad jeho hlavou se pomalu, jedna po druhé, jak se prodíraly skrze mraky, rozsvěcely hvězdy.

Two Steps From Hell - Victory
https://www.youtube.com/watch?v=hKRUPYrAQoE

A jak to vypadá s nějaou tou afterpaty? :-)

SALOMET: To by pak Straka odjel domů do Kladna, kdyby po něm chtěli aby na Okoř běžel :D

Historie

Jakkoliv se to může zdát podivné, postavy ve světě Vzpoury vnímají plynutí času - a zejména minulé události - jinak, než jsme z naší skutečnosti zvyklí. Zřejmě se stalo cosi, co vnímání lidí změnilo, a ti si tak nyní vybavují pouze velmi omezené časové období nazpět. Konkrétně, lidská paměť sahá nejdále někam k velké Válce, tvořící nejzazší okraj společného povědomí o minulosti lidského rodu.

Jak lze žít v takovém světě? Popravdě řečeno, většina lidí má pro ně daleko důležitější a především palčivější starosti. Co budu dnes jíst? Kde budu spát? Bude letos úroda? Přijde dobytčí - nebo jiný - mor? Dožiju se jara? Na otázky složitějšího charakteru jim prostě již chybí energie. Je to pro ně vedlejší. Důležitější je přežít. A pak, možná, krom těchto ubožáků, jste tu vy. Lidé, kteří se rádi zaobírají věcmi za hranicí všedních dní.

I tak ovšem, je 20. rok Království (20 rK), a to je to jediné, co víte. Nebo alespoň, co vám oficiální propaganda (Ehm, řekl jsem propaganda? Tedy, měl jsem na mysli nauka! Samozřejmě...) tvrdí. Vaše vzpomínky sahají nejdále k Válce - kde se ztrácí v mlze, kouři a šedi. Co bylo předtím (bylo-li předtím vůbec co - ačkoliv, zřejmě muselo být...), nevíte. Jako hráči to tak prosím vnímejte a pokuste se s tím hrát, jak to jen nejlépe půjde.

Vaše postavy dokáží odhadnout, co bylo jak dávno - a v následujících odstavcích vám to pokaždé zmíním. (Obvykle však bez určení, ve kterém roce se která věc udála.) S postupem času se tento odhad poněkud lepší, a tak například události po Válce či během Povstání jsou vám již celkem bezpečně známy. (Budete-li se chtít tímto problémem zabývat, můžete, avšak mějte předem na paměti, že téma i náplň tohoto larpu leží přeci jen někde jinde.)

Zjednodušeně řečeno, platí tři zásady:

1. Vaše postavy si pamatují nejdále události Války, avšak pouze velmi útržkovitě.
2. Pokud se snažíte vzpomenout si, je to jako pokoušet se prohlédnout skrze mlhu.
3. Tento stav se směrem k "dnešku" lepší a naopak, směrem do minulosti zhoršuje.

A nyní tedy, jaká období si ve Vzpouře vymezujeme?

I. Svět před Válkou (před ??? lety)

Mnoho o něm nevíte. Snad jen to, že byl ošklivý, zlý, zkažený... Což ostatně vedlo právě k Válce, jež málem zničila vše. Tak alespoň hovoří oficiální královské prameny. Ve škole (vedené Řádem Plamenného meče, jako snad všechny školy na světě) se dozvíte velmi málo, zato barbarskost tehdejšího zřízení je vyzdvižena notně. Jak to mohlo být dávno, nevíte. Údaj "před válkou", jako by každému zřejmě stačil. Tedy, možná, kromě vás.

II. Válka (asi před 15 lety)

Ničivý konflikt, který zřejmě zasáhl celý svět. Nebo alespoň natolik, jak dokážete soudit. Odtud mohou pocházet vaše nejstarší vzpomínky. Co bylo předtím, jako by jednoduše ztratilo význam. České země snad byly do konfliktu také zapojeny, ale na které straně, s kým a proti komu? Možná, že dokonce i jednotlivé státy Starého světa (tedy těch krajin, kde žijete) bojovaly proti sobě - ale kdo ví? Smrt, zmar, bída, zkáza, utrpení.

A pak - to celé postupně přestalo. Po nějakých pěti (nebo deseti?) letech bojů jako by vše utichlo a začalo se vracet do starých kolejí - pokud to tedy ještě vůbec šlo. Ve Válce zahynulo obrovské množství lidí - kolik, ani nedokážete spočítat. Království tvrdí, že Nejvyšší sestoupil na Zem právě pro to, aby ukončil zabíjení a přinesl mír. Ať to bylo, jak chce, Válka postupně odezněla bez toho, aby bylo jasné, kdo zvítězil. Nicméně, prohráli jste všichni.

III. Poválečné období (asi před 5 lety)

Někdy v té době jste se poprvé dozvěděli o Světové Říši. Přijeli na nejmodernějších strojích, tancích a obrněných vozidlech, odění do nablýskaných zbrojí. Řád Plamenného meče, jak přišedší sami sebe ohlásili, je nositelem myšlenky Království Jednoty. Nejvyšší přináší coby dokonalá bytost mír, spokojenost a blahobyt! A přeci jen, v tak těžkých časech, v jakých jste se ocitili, kdo by chtěl odmítnout? Představitelé vaší země (jež byli tehdy vybíráni ze zástupců jednotlivých měst) souhlasili.

Tak byl nastolen kurz směrem k Připojení, kdy se České země - byť postupem času nazývané spíše Českomoravská marka - měly stát součástí Říše. Pro malou zemi s milionovým obyvatelstvem to byla velká čest. Na důkaz dobré vůle byl v Marce dokonce vybudován jeden pluk KOS (Královských ozbrojených sil), který byl záhy vyslán na pomoc s nepokoji v Pobaltí. Z kraje 18. rK (nový rok začíná 1. září) pak byla podepsána přístupová dohoda. Vše vypadalo snadně.

IV. Povstání (před 2 roky)

Co bylo dál, je součástí historie - té vaší, skutečné, beze všech lží, dohadů a klamu. 28. října 18. rK, v den, kdy měl být Nejvyšší v Praze korunován Pánem země, unesla skupina příslušníků protiříšského Odboje svatováclavskou Korunu z Pražského hradu. Dopravila ji až na Blaník a tam, navzdory obklíčení rytířů Řádu, ji odevzdala jejímu majiteli, knížeti Václavovi. Další dva roky pak měly být pro České země velmi, velmi krušné.

Během boje za Osvobození bylo vykonáno mnoho hrdinských skutků, byly svedeny bitvy malé i velké a další budoucnost Povstání visela často na vlásku. Světlonoš (vůdce skupiny Jas) a Václav (s částí svého Voje) byli záhy obklíčeni v Praze, kde byli drženi bez možnosti prolomit, a to až do následujícího léta. Tehdy se něco změnilo. Poté, co počátkem února přišel v době nejhorších chmur jakýsi náznak naděje, podařil se v červenci 18. rK téměř malý zázrak.

Zatímco se větší část členů Odboje snažila udržet svá postavení proti postupujícím jednotkám Říše, v malé vesnici Kořenov, ztracené kdesi v horách, došlo k obřadu, který měl změnit tvář světa. Co se přesně stalo, ví snad jen ti, kteří byli "kořenovské události, jak postupně vešla ve známost, sami přítomni. Nicméně, jedno může být jisté: Živly, do oné chvíle potlačené a skryté, získaly šanci plně se projevit. Odbojáři jako by získali vlastní zem na svojí stranu, čímž dostali novou šanci. Nastal čas cesty ke svobodě.

A přece jako by na Kořenovu ležel od té doby stín, temný mrak, který zabraňoval komukoliv, aby se na ta místa vypravil. A ti, kteří vědí, mlčí.

V. Znovu získaná svoboda (současnost)

Trvalo další jeden rok, než se podařilo vybojovat území Českých zemí zpět. Některá města či dokonce celé oblasti vzdorovaly dlouho, než vypověděly příslušnost Říši a otevřely městské brány Odboji. Nyní jsou to však již skutečně sami lidé, kdo si mohou ve svých domovech vládnout. Ale co s Říší? Pro zodpovězení této i mnoha jiných otázek byl na Václavův den (28. září) 20. rK svolán Všeodbojový sněm. Další směřování vašeho hnutí mělo být nastoleno právě zde.

Od sněmu uplynul více než měsíc. Plány, tehdy rozvržené, se daly do pohybu a přinesly své ovoce. Plukovník Sojka vyslal do Říše průzkumnou skupinu, kterou posléze - asi před dvěma týdny - s týmem specialistů následoval. Spolu s tím, jak přes hranice přestaly chodit jakékoliv zprávy, mnozí z vás tuší, že nad Českou zemí se opět začínají sbíhat mračna. Zvěsti o podivných kultech šeptané od ucha k uchu. Karanténa Starého města, třebaže dočasná. A nyní, nejhrozivější ze všech těchto zpráv, Okoř.

Zdá se, že odvahy, obětavosti a odhodlání bude zase jednou třeba. Snad jen Světlonoš tuší význam temných znamení. Čas jistoty, byť tak krátký, končí.

ALONSY: Ano, informační schůzka je pro kohokoliv, kdo má o hru zájem :)

ZURG: Takže to je i pro nepřihlášené? :) Možná se stavím :) Furt jako zvažuju že bych chtěla, ale vlastně úplně nevím :) (a nemám ten kostým, že jo, o tom jsme si psali na FB).