JAZ: koupil jsem si to za tu 1Kč:)
Jsou to dva roky, co dokázal v juniorech porážet i Remka Evenepoela - kometu současného cyklistického světa. Poslední dvě sezony se ale Karel Vacek trápil. Tatínka mu zavřeli do vězení a on to dlouho nedokázal vstřebat. Problémy dusil v sobě. Až nyní se otevřel. V příští sezoně navíc dostane příležitost, o jaké snil. Získal roční smlouvu v elitní kategorii World Tour - v bývalé stáji Romana Kreuzigera.
Pořád jste nadšený, že se vám povedlo dostat se do Qhubeky ASSOS - bývalého NTT?
Určitě. Mám z toho obrovskou radost, je to velký krok a můj velký životní cíl - dostat se k profesionálům. Jsem za to opravdu šťastný.
„Nebylo jednoduché se vyrovnat s tím, že je táta ve vězení. Dusil jsem to v sobě přes rok. Nemluvil jsem o tom s nikým, všechno jsem zapíral, i když jsem věděl, že to lidi ví.“
Karel Vacek
český cyklista
Málokdo čekal, že se posunete hned do první divize. Povězte, jak k tomu došlo? Budoucnost stáje byla dlouho nejistá.
A já přitom do NTT podepsal už v létě.
Vážně?
Jojo, na přelomu července a srpna, kdy byl ještě manažerem Bjärne Riis. Mezi zářím a říjnem ale přišla zpráva, že NTT v cyklistice pokračovat nebude, a já měsíc až dva nevěděl, co bude. Jestli máme s manažerem čekat, jestli něco šéf stáje Douglas Ryder sežene, nebo jestli to máme tlačit spíš do Gazpromu za bráchou… (mladší bratr Mathias podepsal dvouletou smlouvu s druhodivizním Gazpromem-Rusvelo, pozn. red.)
I tato možnost byla na stole?
Byla, ale nakonec jsem dal na mého manažera, počkal jsem. Ve finále to klaplo, jsem za to rád.
To musely být hodně nervózní dny a týdny. Nejprve z týmu odešel zmiňovaný Riis, pak sponzoři, dvě třetiny cyklistů…
Nejistota byla veliká. Spousta lidí z týmu odešla, já už taky manažerovi říkal: Hele, asi bude lepší, když se na to vykašleme a podepíšeme do Gazpromu a budeme oba v klidu. Ale on mě pořád uklidňoval, že ještě počkáme. Věřil jsem mu. Byly to nervní okamžiky, když tolik lidí odešlo a zprávy byly nejasné, ale nakonec se povedlo.
A co že už v létě? Pomohl vám se smlouvu Roman Kreuziger?
Ne ne, to určitě ne. S týmem jsem byl v kontaktu už loni, kdy jsem byl na jejich soustředění a poznal se se spoustou lidí. Znám se se dvěma trenéry a hlavním koučem týmu, který se mnou byl na pokoji 14 dní. Už tehdy tam nějaký zájem byl a teď na tom hodně pracoval můj manažer.
Přitom poslední dvě sezony jste neměl zdaleka tak povedené jako ty v juniorských letech. Čím jste Qhubeku zaujal? Možná ještě právě svým talentem, který jste dřív ukazoval? Když jste porážel i Remka Evenepoela?
Určitě to hrálo velkou roli. Ale taky jsem byl pravidelně testován, výkonnostní pokles u mě nikdy nepanoval, spíš naopak, byl jsem na tom pořád hodně dobře. Ale bohužel s problémy, které jsme měli v rodině, tak jsem byl hodně nalomený psychicky. Těžko jsem se vyrovnával s věcmi, které se staly. To mě limitovalo nejvíc.
Hlavně při závodech…
Když jsem byl na závodech, nenaplňovalo mě to tak jako kdysi. Čísla jsem měl výborná, všichni to věděli, ale výsledek se nemohl dostavit. Hodně jsem s tím bojoval. Musím říct, že až potom, co jsem o problémech začal mluvit v širším okruhu, nejen mezi rodinou, jsem se zbavil tlaku. Zjistil jsem, že hlava je opravdu nejdůležitější nástroj a když ji má člověk v klidu, má k tomu normální trénink, talent, výsledky se dostaví. Když je to naopak, hlava vás nepustí, nic s tím neuděláte.
Mluvíte o rodinných problémech. Dlouho nikdo netušil, že máte tatínka ve vězení. Muselo být velmi náročné držet něco takového v sobě.
Nebylo to jednoduché. Byl na mě vyvíjen obrovský tlak zvenku, protože mě dost lidí odsoudilo, přitom neznali okolnosti. A já si celé bral hodně osobně. Hlavně v Česku spousta lidí… ne že by mi to přála, ale okolnosti je nezajímaly. Rychle si udělali obrázek a pak možná časem měnili názor, protože pochopili všechny moje problémy. Nebylo jednoduché se vyrovnat s tím, že je táta ve vězení.
Kdy jste si řekl, že to dál takhle nejde? Že je potřeba s tím něco udělat?Dusil jsem to v sobě přes rok. Minulý rok jsem o tom nemluvil s nikým, všechno jsem zapíral, i když jsem věděl, že to lidi ví. Až letos v létě jsem o tom poprvé začal mluvit s trenérem Alešem Kroužeckým, který to samozřejmě věděl, ale pro mě nebylo jednoduché se někomu otevřít a vypovídat se mu. Pořád jsem si myslel, že to zvládnu a mám to pod kontrolou, ale neměl jsem.
Takže trenér Kroužecký vám nejvíc pomohl?
Určitě, to, že jsem se mu mohl vypovídat. Pořád je tam spousta nejasností, pořád se to řeší, ale já jsem si to hodně bral. Že já jsem ten špatný, což byl největší problém. Když jsem ale začal mluvit, zjistil jsem, že spousta lidí mi pořád věří a chce pomoct. Pak pro mě zase nebylo jednoduché tu pomoc přijmout… Trvalo mi, než jsem byl schopný si sednout, popovídat si v klidu, podělit se o zkušenosti.
Své problémy jste loni skrýval i před americkým týmem Hagens Berman Axeon, kde vás vedl i syn Eddyho Merckxe Axel. Nemohli vám taky více pomoct?
Tam to bylo složitější. Axelově dceři totiž v tu dobu našli nádor v noze a on moc nekomunikoval, což chápu, nebyla to lehká situace. Teď už to vypadá dobře, za což jsem rád, ale tehdy ta komunikace scházela. Každý bydlel jinde, viděli jsme se jen na pár závodech, moc dobře jsme se neznali. I kdyby to věděli, bylo by těžké mi nějak pomoct.
I proto jste po roce odešel o úroveň níž do Colpacku?
Proto. Byla moje volba vrátit se do Itálie, cítil jsem se tam víc jako doma. Cítil jsem větší oporu, v Colpacku jsem se lidem vypovídal, hodně mi pomohli. Nečekal jsem, že mi nabídnou až takovou pomocnou ruku a psychickou oporu, a jsem rád, že jsem tenhle krok zvolil. I když i ta letošní sezona byla kvůli covidu taková všelijaká. V září jsem blbě spadnul, zlomil si dva prsty, to mi nepřidalo. Ale aspoň jsem se hodně psychicky zocelil. Výkonnostně jsem na tom velmi dobře, ale chyběla mi psychická síla. Některé věci, které se staly, se asi holt stát měly. Věřím, že něco špatného je k něčemu dobré. Do života i sportovní kariéry mi tyhle dva roky určitě něco daly.
O to větší chuť ukázat, že to v sobě stále máte, teď musíte mít.
Přesně tak. Už na zádech nemám těžký batoh navíc. Chuť je obrovská a jsem hladový po tom, abych zase ukázal, že tam dokážu závodit s těmi nejlepšími. Už se těším, až se někde na závodech potkám s Remkem a rozdáme si to jako za starých časů.
Když už ho zmiňujete… Jaké pro vás bylo sledovat, jak on dobývá cyklistický svět, když vy jste se trápil?
Motivovalo mě to. Když jsem viděl, že jsem ho taky dokázal několikrát porazit, říkal jsem si, že to ve mně je, že se to neztratilo. Věřil jsem, že se mi taky podaří k profíkům dostat, abych s ním mohl opět postavit se na startovní čáru, máme spolu nevyřízené účty.
Takže vás jeho výsledky spíš popoháněly.
Určitě mě to neštvalo, i když jsme byli velcí rivalové. Respektuju ho jako cyklistu, protože co předváděl u profesionálů, to je velká třída, klobouk dolů. Ale věřím, že si příští rok zase síly poměříme a že i on bude fit po tom těžkém zranění, které utrpěl na závodě Kolem Lombardie.
Předpokládám, že velkou radost vám udělal i bratr Mathias, který v 18 letech postoupil do druhodivizního Gazpromu.
Jasně. Věřím, že se spolu v sezoně někde potkáme, Gazprom taky jezdí velmi kvalitní závody, hodně v Itálii. Jeho přestup mi taky dodal velkou motivaci, abych makal a dal do toho všechno. Brácha si to obrovsky zaslouží, jsem fakt rád, že jsme se oba dostali k profesionálům a můžeme ukázat, co v nás je.
Už znáte svůj předběžný program?
Jsme ve fázi, kdy dáváme dohromady kalendář s týmem, do Vánoc už budu tušit, jak přesně bude vypadat. V lednu se chystá týmové soustředění někde v teple. Záleží, jak to bude vypadat kolem covidu, ale v příštím roce už by se spousta věcí mohla dát trochu do normálu, že se zase bude dát závodit a cestovat normálně.
Tušíte aspoň, jestli se podíváte třeba na nějakou Grand Tour?
V týmu asi nebude tolik lidí a bude tam spoustu ne tak známých cyklistů, tak jsem byl upozorněn i na to, že se může stát, že se do sestavy pro jednu Grand Tour dostanu. Neříkám, že ji určitě pojedu, ale ta možnost tam je.
V současné době má tým kolem 20 lidí. Přišel Fabio Aru, zůstává Domenico Pozzovivo, Victor Campenaerts nebo Giacomo Nizzolo. Ale jinak to nejsou zas tak známá jména. O to větší šance pro vás se prosadit, je to tak?
Je tam spoustu mladých lidí, ale určitě bude prostor, aby se člověk prosadil a urval něco pro sebe, což pro mě není vůbec špatné. Navíc kolem sebe budeme mít lidi jako Nizzolo, Campenaerts, Aru, kteří jsou hodně zkušení. Arua znám dobře, několikrát jsme se bavili, na pár tréninků jsme spolu vyjeli. Už se na to těším.
Co byste si chtěl v prvním roce mezi elitou dokázat?
Hlavně sobě a všem okolo bych chtěl dokázat, že ve World Tour nejsem náhodou a že tam patřím. Určitě se budu snažit prosadit tak, abych byl výsledkově zpět tam, kde jsem byl, a mohl navázat na úspěchy z juniorských let. Konečně můžu zúročit psychickou sílu, kterou jsem za dva roky získal. Chci dokázat sám sobě, že na to mám. Chci být vidět.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/...a-vezeni-psychicke-problemy-novy-start-qhubeka.A201204_162958_cyklistika_mt2