FORELLI: Jojo, levné tenkrát byli. U nás jsme ale fasovali i Barumky...
Klabal dělal kdysi hlavního inženýra ve vývoji galusek v Barumu (Rudý Říjen), po revoluci hned odešel a založil si TUFO, v takovém plesnivém líkusáku. Tam jsme za ním chodili a dával nám ty jeho výtvory, doslova... měl jeden lis a kolikrát z toho vypadla galuska tak křivá, že se nedala srovnat na ráfek. Ale rychle se lepšil. Ale byl taky dost velký průkopník a inovátor. Nevím, nakolik jsou to jeho nápady, nebo to někde okopíroval, ale rozhodně hned zkraje začal dělat bezdušové galusky (tím se odlišoval od všeho dostupného a barumek, co dělal dřív) a k tomu si vyvíjel vlastní tmel (měl u nás spoustu názvů, obvykle hodně drsných). K tomu přišel s páskou na lepení galusek místo chemoprénu.
Mělo to spoustu dětských nemocí, pásky vůbec nedržely, tmel nezalepil ani vosí píchnutí, galusky absolutně nedržely ani na suchu (pak to bylo zajímavé na tréninku, třeba jsme se váleli celá skupina v první zatáčce, jednou zase přišel s novou gumou na dráhu, navlíkli jsme to na tandem, rozjeli letmé dvoukilo, a když jsme odskočili v klopení z černé až za modrou, tak jsem to zase hned sundali), občas se úplně rozpadly...
A hle, kde je dnes! Klobouk dolů...