cannabis cluby v Barcelone
navstivil jsem jeden z klubu, ktere zde funguji lehce v sede zone ekonomiky, jsou spise tolerovane, nez akceptovane. Huleni tu je dekriminalizovane, muzete si zapalit v soukromi, na ulici ne. Kluby maji nekolik pravidel, ktera je nutno dodržovat. Hlavni pravidlo je nenapadnost, nikdy se na kluby neptejte na ulici a ignorujte nabidky "nahanecu", zrejme maji nejakou provizi, ale provozovatele klubu je nemaji radi. Staci na google map zadat cannabis a hned vypadne dost nabídek klubu, vetsina z nich je kolem centra (La Rambla), ridte se recenzemi a predem zjistete jak se stat clenem. Do klubu vpusti neclena jen s pozvankou od jineho clena, v pripade vetsi skupiny staci jedna pozvanka. Vzdy zaplatite clensky prispevek, ktery je vetsinou 20-30€ na rok a v klubu dostanete, co pozadate, za to prispejete klubu na provoz 12-20€/g. To je dalsi pravidlo, nikdo nic neprodava ani nenakupuje, ani se o tom nemluvi! V tomto klubu se rozdeluje na gramy, v jinych si pry muzete koupit pre-rolled kusovku.
Osobne jsem vyzkousel klub greenplanet, na googlu jsem nasel telefonní cislo, na ktere jsem poslal whatsapp s žádostí o clenstvi, do minuty prisla odpoved s instrukcemi. Dosel jsem do temne ulicky, kde se mi nekolik pochybnych existencí snazilo prodat cokoliv nebo me zvali do klubu. V přítmí byla mala pizzerie, vedle ni plechove dvere se zvonkem a kamerou, zazvonil jsem a ukazal pozvanku v telefonu, otevrela pekna recepcni. Vzala si moje doklady, 20€ a vystavila clensky prukaz, bohuzel napsala platnost jen do unora. Pak me odvedla o patro nize. V dobre odvetravanem sklepe byl prijemny bar s nabidkou asi 20 druhu konopi a 15 druhu hasise, nechybeli kolacky, automaty na limonadu a sladkosti, nekolik gaucu a kresilek, ruzne druhy vodnic a samozrejme papirky a filtry. Klubova vymena probehla hladce, super silver haze byla silna jako kdysi v A'damu a protoze jsem mel druhy den jednani a mel jsem pak hned letet zpet, tak jsem zbytek pytle venoval slicne recepcni, co se o me tak pekne postarala. Prekvapilo me, ze kdyz jsem chtěl odejit, musel jsem to ohlasit a byl jsem odveden spleti chodeb do druhe casti domu, po otevreni dveri jsem celkem cumel, vychod byl uprostred terasy jedne asi z nejdrazsich restauraci ve meste, vylezl jsem mezi stolkem s pribory a cisnikem. Nebyl prekvapeny, ale vsadim se, ze furt premysli, jakto, ze tolik lidi vylejza ven a pritom nikdo nechodi dovnitř