Dobrej nápad s tímhle auditkem :) Elektronickou hudbu dělám asi 5 let, nejdřív FLko, pak Roland mc-303, půjčuju si yamahu rs 7000, novation bass station, červenej, modrej korg, kolektivní sessions s přáteli. Na kytaru hraju asi 15 let. Tvořím hudbu ovlivněnou převážně technem/acidem s mental a dark industriálními vlivy. Dělám jenom livka, jsem typ člověka pro kterýho je nemožný a nesmyslný udělat projekt např v efelku, příjde mi, že jak se člověk s tm jedním songem sere třeba den, pořád to poslouchá dokola a ladí to, tak do toho nikdy nemůže správně promítnout ty aktuální emoce jaký by to v tu chvíli mělo mít. A jinak inspiraci čerpám ze sebe a především ze zvuku. Snažím se otevřít svoje nejzvrácenější zvukový já, prostě tu největší šílenost která je ve mně, zkoušet kam až to může jít, tou pak následně uchopit zvuk a poslat to ven...což prostě u projektu podle mě nejde tak přímo exportovat. No a proč to dělám... prvotně pro sebe. Je to určitej druh meditace, tvorba hudby... a pak pro ostatní, čistě pro ten pocit, že si někdo řekne... tý jo dobrej song. To mi stačí. Kdyby mi za to někdo platil, tak z toho takovou radost mít nebudu :)

DOKKTOR: jj chápu ten point, asi se vzdaluju od kreativní stránky. Posluchač samozřejmě pracuje s tim, co mu naservíruješ, ten nic poznávat nemusí. Ale já chci aby ten výsledek byl subjektivně co nejlepší. Posluchače samozřejmě zajímá, kolik máš na sidechainu release, akorát to "neumí" pojmenovat a shrne to jako "mohlo by to pumpovat víc".
A tedy nemyslim si, že mix by měl jasně definovaný pravidla. Viz ten Pensado, kterej v každym videu sice radí jak docílit konkrétních efektů, ale nakonec stejně vždycky dodá "feel the music".

VEX: no jasně, ale jak posluchač ve výsledku pozná, že to pumpuje málo oproti záměru? je to přehnané, ale jako ilustrační příklad to mysim sedí. posluchač slyší až výsledek a nemá ani v nejmenším páru, že ten überkrutopřísný kopák měl tendence byt ještě krutopřísnější, kdyby ... a hlavně je to už záležitost mixu, což, jak už sem zmínil, je precizní práce s jasně definovanýma pravidlama. u skladby tě zajímá pumpuje/málo/moc jedeme dál - doladit 5ms sem tam je už míchání.
kdybych zase použil analogie z klasické hudby, tak klasika není nic jiného než literatura - noty na papíře - nic není definitivní a provedení záleží na provádějícím. rozdíl je, že obecenstvo literaturu zná a pravděpodobně i víc variant provedení už i slyšelo. pokud zahraješ metalicu na ukulele, pořád je to metalica, každý to pozná a pochybuju, že pokud je posluchač v modu: poslouchám metalicu na ukulele, tak si bude stěžovat, že tam oproti originálu chybí bicí.
specifikum toho, co tu řešíme je v tom, že produkuješ hotové (neměnné) dílo, takže musíš brat v potaz všechny kategorie a postarat se o to od A (literatury) až po Z (release) - ale zase tento "gesamtkunstwerk" se skládá z dílčích částí a my tu mysim řešíme právě konkrétně tu literaturu.

DOKKTOR: Ale tebe to zajímá protože to má vliv na výsledek, ne protože by tě bavilo používat sidechain ne?

DANCHEZ: jo, tady mě hodně pomohlo si uvědomit, že kromě tebe, nikoho jiného nezajímá, jestli je release sidechainu o 5ms delší nebo kratší.

DANCHEZ: tak já si to svoje taky troufnu nazvat bass music a naučil sem se, že všechno najdu v bankách. samozřejmě to pak ještě trochu dokroutím, aby to sedlo. ale obecně máš jenom pár nejakých - nevim jak to nazvat - skupin zvuků/rastrů/barev (tak jak máš pár základních barev na malování), které se pak až o úroven níž zase dělí podle nejakých pravidel a nuancí a zas o úroven níž a podle této hiearchie je pak snadné dosadit kam, co tam pasuje.
když sme nakousli tu klasiku, tak tam to máš jasné, máš smyčce (housle, violy, cella, kontry), máš dechy (dřeva, žestě), máš struny, klavíry, .... a přes to nejede vlak. stejně tak v elektronice, mám ten pocit, je všechno striktně diktované šířkou a frekvencí pásma, kde zvuk zní + samozřejmě, pokud se budem držet třeba dnb, máš jasně dané nástroje - bicí, basa plus tak ještě dva tři hlavní nástroje (co ti udělají xicht) a třeba vokál. ale připomínám, že čím dál víc si pěstuju k jakékoliv práci takto suchopárný a "profesionální" postoj - což ovšem zase nevylučuje pocity a zapálení pro dílo. jenom to demonstruje to moje pravidlo - odstup a žádné crcání.
ono v elektronice je stěžejní tempo, bicí linka, barva kopáku a snaru (je jedno jestli tam máš clap nebo zvuk rozepínání zipu u kalhot). ale jasně, každý žánr to má jiné. třeba folkový písničkář toto vůbec neřeší, ten to má jasné, kytara a hlas a jestli je stejný jako ostatní (intro sloka refrén outro) nebo jestli si dokáže vybudovat osobitost, to je v něm, to nikdo neokopíruje.

DOKKTOR: taky zalezi na stylu hudby co delas, ja treba delam primarne bass music (dnb, breakbeat) a to je hodne o sounddesignu, navic me sounddesign bavi:)

DANCHEZ: sound design sem už úplně vypustil. to sem dělal, když sem nekdy v 17 začínal a teprve se učil co je co a kde to patří. ted prostě (nejen v rámci workflow) sednu, vemu bicí preset, kerý mi sedí (stejně v základu potřebuješ kick, snare, HH, další zvuky, pokud nesedí, dodám pozděj - i v rámci nálady a kompozice), na to položím basu, kterou vím už jakou chcu a začnu přidávat KONKRÉTNÍ hotové nástroje (protože vím, co dělám. ne, že jen tak zhulený sedím a kroutím myší potáky na monitoru). udělám hrubou kompozici a teprve pak doladím zvuk jednotlivých nástrojů, aby si to k sobě barvou sedlo. nejaké kroucení od nuly akorát zdržuje - jasně, člověk si tak vyrobí originální zvuk a je na každém jestli mu to za to stojí. stejně tak samplování z fieldrecordingu mě vubec neoslovuje - obrovský timeconsuming, nakonec to stejně ořežeš na pásma a vyleze ti z toho neco, co vezmeš z libovolné banky od artist XY. všechno už tu bylo, tak proč se zdržovat opakováním? podotýkám, že k tomu v posledních letech (hlavně nečinnosti) přistupuju fakt primárně s ohledem na čas a efektivitu (právě kvůli tomu, kolik času na to nemám).
DANCHEZ: jj, beethowen je obrovská studnice - změny barvy, toniny, tempa ....

DANCHEZ: já hodně poslouchám klasiku a tam je to vyloženě všechno postavené na harmonii a akordech mezi hlasy (hlavně baroko, klasicismus), pokud to člověk poslouchá aktivně, tak se taky hodně posune.