já si jako dítě nepamatuju, že by mi někdo řekl najednou pravdu, nepamatuju si, že jsem na ježíška věřila (určitě věřila, jen na to nemám žádnou vzpomínku), ale máma mi říkala, že nám to někdy prostě řekli, jak to je, musím se ještě vyptat.
Zjišťuju, že jsem v tomhle líný rodič, nebo nemám dost energie a morálu a udržování toho kompletního tajemství, takže u nás sice o ježíškovi mluvíme, a zároveň klidně kupuju balící papír s dětma, buď to nekomentuju, když se letos tříletá ptala, tak říkám něco jako, že ho budeme mít doma nachystaný, aby do něj mohl Ježíšek dárky zabalit, klidně s dcerou řeším, jakou peněženku dáme tatínkovi a pomáhá mi vybrat, občas se nám stane, že o loňských vánočních dárcích řekneme, že jsou od babičky (a dcera má paměť dobrou, ví, že to bylo pod stromkem, u některých hraček to má potvrzeno i z fotek, takže imho nějaký spoj proběhne), už letos jim říkám, že letos si ještě necháme stromek ozdobit ježíškem jako překvapení, ale za rok už mu pomůžeme a ozdobíme si ho sami (letos to chci ještě kvůli mladší dceři, aby si to užila, ale za rok už asi nebudu mít sílu na tu logistiku zdobení noc předem a pak jim celý den bránit v přístupu do pokoje). A dcera mluví o tom, že napíše ježíškovi a že ježíšek nosí dárky, a zároveň namaluje obrázek a říká, že ho zabalíme a dáme tatínkovi pod stromeček.
Mně to takhle vyhovuje, že nemusím hlídat úplně všechno, a zároveň se mi ježíšek líbí a nechci se ho zříkat.