Hodně doporučovaný čtení je zákon na ochranu osobních údajů. Když se koukneš, co všechno obsahuje a přeskočíš části jako organizace úřadu, činnost úřadu, zbyde ti jen hlava II, což jsou čtyři stránky. Ti, co radí s GDPR, říkají, že kdo je v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, má z 80 % hotovo.
Zákon o ochraně osobních údajů - Část I. - Hlava 2 - Práva a povinnosti při zpracování osobních údajů
https://business.center.cz/business/pravo/zakony/oou/cast1h2.aspx
Já na to téma přečetl několik článků, ale pár konkrétních, kde to je shrnuto, nevypíchnu. V podstatě - když máš něcí osobní údaje, např. e-mailovou adresu pro newsletter, tak musíš: mít výslovný souhlas, že ti ho ten člověk dal. U e-mailů je to double opt-in, tzn. když někdo zadá adresu (svoji nebo cizí) do registračního políčka pro odběr newsletterů, musíš na tu adresu poslat e-mail ve znění: někdo, možná vy a možná ne, zadal tuto adresu k odběru newsletterů. Jestli souhlasíte, klidněte na tlačítko. Jestli ne, tento e-mail ignorujte. Tím se vyhneš tomu, že někdo škodolibě zadá cizí e-mail bez souhlasu vlastníka. Druhá věc: musíš mít jasně uvedenej souhlas majitele e-mailu s účelem zpracování. Jestli jsi mu slíbil, že mu budeš posílat produktové novinky a k ničemu jinému souhlas nemáš, nesmíš ten e-mail použít jinak. Musíš mít někde uvedeno, co všechno za data zpracováváš. Například: e-maily máme v databázi e-shopu, lidé se registrují na stránce XYZ, vyžadujeme double opt-in a ten souhlas je pak taky v databázi v profilu zákazníka. Přístup do databáze, kde jsou údaje zákazníků, má majitel firmy, lidé z obchodního, lidé se supportu a dodavatel IT řešení. Se všemi máme podepsané interní nebo externí NDA (že data nevynesou) a poučili jsme je o rizicích.
Když budeš mít se všema NDA nebo podepsanou směrnici, školení atd, tak i kdyby vzal někdo obálku a vynesl data, tomu nezabráníš. Jsi aspoň z obliga, že jsi přijal patřičná opatření - vyškolil lidi (neber úplatky, neber úplatky) a ten člověk ti to podepsal, dal jsi mu školení a víc udělat nemůžeš. Navíc platí zásada přiměřenosti. Když máš ty nejmíň citlivé údaje, nikdo po tobě nebude požadovat prověrku všech zaměstnanců na úroveň přísně tajné.
Složitější než EET to je proto, že pravidla jsou jen obecná - chraňte osobní údaje, aby vám neunikly - technicky i lidsky, zabezpečujte systémy, školte lidi, nechte si od nich podepsat interní směrnici, že nic nevynesou, nenechají si dát úplatek atd. Mějte přehled o tom, jaká data máte, na jak dlouho, kdo k nim má přístup. Na vyžádání ty data poskytněte majiteli, případně je smažte, pokud není vyšší zákon jako účetní apod (nesmíš smazat faktury).
A protože tahle obecná pravidla musí každý obor implementovat jinak, tak není jedno řešení jako u EET - pošlete nám údaje účtenky a tím to pro vás končí.
Vyšlo mi, že nejlíp udělám, když strávím pár hodin / dnů u netu a budu číst články, které jsou nejblíž mému oboru a z nich si poskládám tu mozaiku.