VAP:
Vždyť bolševismus je jen rudý carismus. Lze tedy spekulovat, že Hašek prožil v Rusku krušná léta, o kterých se ostatně bránil hovořit. Tam se nemohl podobně jako v Rakousko-Uhersku všelijak protloukat ve zjevné opozici vůči režimu (veřejný příznivec anarchismu) a jako hospodský vypravěč, tulák a vlastně svobodný člověk. Do vlasti se vrátil zřejmě na žádost českých levičáků a ruští bolševici jim vyhověli: za úkol dostal připravovat revoluci v Československu. Ale to právě neučinil. Jakmile byl doma, vrátil se ke svému dřívějšímu životu. E. A. Longen popisuje ve svém svědectví dusno, které panovalo mezi Haškem a českými levičáky (ib.): „„Hašek zúmyslně nechce o poměrech v Rusku mluvit,“ tiše podotkl ke mně Košvanec. „Slibovali jsme si, že se něčeho dovíme, ale je patrno, že je dnešní večer ztracený. Hašek začíná vyvádět jako vyloděný námořník.“ Hrozně se rozdivočel vlivem požitého alkoholu, neohlížeje se na nikoho, ani na Šuru, kterou odstrčil, že upadla. Pil a zpíval, pil a nadával. Nadával nám i celému světu. Nikdy před válkou jsem Haška v takovém stavu neviděl… Pokusil jsem se zaujmouti Haška hovorem. „Jardo, napiš nám nějakou veselohru pro Revoluční scénu. Třeba z ruského života. Zaplatím ti dobře.“ „Kdo je revoluční? Obyčejná hovada jste a nepleťte se do revoluce.“ Prudkou ranou srazil se stolu sklenice a smál se. „Máte Revoluční třídu, náměstí Revoluce, Revoluční scénu, ale všem vám tady chybí revoluční duch.““ Jistě jsou tato Haškova slova uvedena v knize, již v tomto článku používám jako zdroj, uvedena na důkaz jeho revolučního nadšení, které bylo hořce zklamáno domácími poměry. Tak primitivní on ale nebyl. Pokud by se v něm skutečně odehrávalo něco takového, dal by to najevo hlubším a zřejmě sarkastickým způsobem. Ovšem celou tu dusnou atmosféru a zvláště poslední slova lze vysvětlit sžíravým odporem, který cítil k bolševikům.
***
Boris Cvek je borec - btw prosadil i zdarny vyzkum disulfiramu (antabus) na neoplasii (rakovinu), coz by jinak zapadlo.