VAP:

Vždyť bolševismus je jen rudý carismus. Lze tedy spekulovat, že Hašek prožil v Rusku krušná léta, o kterých se ostatně bránil hovořit. Tam se nemohl podobně jako v Rakousko-Uhersku všelijak protloukat ve zjevné opozici vůči režimu (veřejný příznivec anarchismu) a jako hospodský vypravěč, tulák a vlastně svobodný člověk. Do vlasti se vrátil zřejmě na žádost českých levičáků a ruští bolševici jim vyhověli: za úkol dostal připravovat revoluci v Československu. Ale to právě neučinil. Jakmile byl doma, vrátil se ke svému dřívějšímu životu. E. A. Longen popisuje ve svém svědectví dusno, které panovalo mezi Haškem a českými levičáky (ib.): „„Hašek zúmyslně nechce o poměrech v Rusku mluvit,“ tiše podotkl ke mně Košvanec. „Slibovali jsme si, že se něčeho dovíme, ale je patrno, že je dnešní večer ztracený. Hašek začíná vyvádět jako vyloděný námořník.“ Hrozně se rozdivočel vlivem požitého alkoholu, neohlížeje se na nikoho, ani na Šuru, kterou odstrčil, že upadla. Pil a zpíval, pil a nadával. Nadával nám i celému světu. Nikdy před válkou jsem Haška v takovém stavu neviděl… Pokusil jsem se zaujmouti Haška hovorem. „Jardo, napiš nám nějakou veselohru pro Revoluční scénu. Třeba z ruského života. Zaplatím ti dobře.“ „Kdo je revoluční? Obyčejná hovada jste a nepleťte se do revoluce.“ Prudkou ranou srazil se stolu sklenice a smál se. „Máte Revoluční třídu, náměstí Revoluce, Revoluční scénu, ale všem vám tady chybí revoluční duch.““ Jistě jsou tato Haškova slova uvedena v knize, již v tomto článku používám jako zdroj, uvedena na důkaz jeho revolučního nadšení, které bylo hořce zklamáno domácími poměry. Tak primitivní on ale nebyl. Pokud by se v něm skutečně odehrávalo něco takového, dal by to najevo hlubším a zřejmě sarkastickým způsobem. Ovšem celou tu dusnou atmosféru a zvláště poslední slova lze vysvětlit sžíravým odporem, který cítil k bolševikům.

***

Boris Cvek je borec - btw prosadil i zdarny vyzkum disulfiramu (antabus) na neoplasii (rakovinu), coz by jinak zapadlo.

AnCap je sama o sobě hodně ulítlá idea. Někdo jí dokonce považuje za ještě větší nebezpečí než nějaký pravičáky. Já osobně bych je nepřeceňoval. Je to idea, která je naprosto logickým důsledkem sebedestrukčního vývoje kapitalismu (nebo obecně tžního principu) který se snaží najít alternativu k svému přežití. To že je kapitalismus sebedestruktivní je tak jednoznačné jako máloco. Z trochou vtipu jeden náš kamarád říkal : Kapitalisté budou vyrábět a prodávat třeba i zápalné lahve, pokud se budou prodávat. To, že skončí v jejich výlohách je v tu chvíly vůbec nezajímá . (P)

Dá se předpokládat že asi ano. Ale je to pouze jedna z úvah. Je možné že by se našla jiná alternativa..kdo ví. Mnohdy je chybně chápáno odstranění vlastnictví jako jeho pouhá transformace v jistou formu skupinového (pseudodrušrev,komun atd). Princip odstranění lze chápat do důsledků, kdy vlastnictví (i když to není přesný výraz) je vázáno na bezprostřední užití. Jednou z možností je tedy jeho čerpání libovolně podle potřeb..

Ale to spekulujeme...mezi anarchopacifistické vize patří i tato úvaha....Dalším většinovým názorem v anarchopacifistickém hnutí je princip odmítání konkrétních představ o podobě ideální svobodné společnosti. Jsou tu samozřejmě zásadní kritéria, jako je maximální svoboda jednotlivce, rovnost, beztřídnost atd. Konkrétní podrobná schémata jsou ovšem odmítána jako nepodstatná a dokonce nebezpečná. Má se za to, že hledání detailních principů a vztahů pro budoucí svobodnou společnost, může vytvořit dogmata, která nemusí odpovídat podmínkám a potřebám doby, v níž vznikne. Neznamená to ovšem odmítání vytváření vizí charakteru a podstaty takovéto společnosti. Myšleny jsou konkrétní představy o uspořádání průmyslu, hospodářství a ostatních detailech fungování. „Projektování domu ve chvíli, kdy nevíme kde, kdy a z čeho“je nejenom zbytečné, ale může nás v budoucnosti značně omezit v optimálním budování. Anarchopacifismus dokonce nenazývá tuto budoucí svobodnou společnost anarchistickou. Heslem „Anarchie je cesta, svoboda je cíl“ je vyjádřen přístup k tomuto tématu. Jak již bylo zmíněno výše, pro anarchopacifismus je nedotknutelná svobodná vůle, proto je zastáván názor, že o konkrétní podobě si ve svobodné společnosti rozhodnou svobodně lidé. Zvolí to co budou považovat za nejlepší.

(P)