Tak v rámci odkládání důležité práce na jindy...
Thonet č. 14
Podle mě nejikoničtější židle na světě. Kdo na ní nikdy neseděl, jako by nebyl. Existuje (alespoň v Česku, teda) vůbec někdo takový?
Původně navržena r. 1859 Michaelem Thonetem. Měla sloužit jako levná kavárenská židle.
Vyráběna tradiční metodou ohýbání dřeva, kterou Thonet vypiloval k dokonalosti. Jeho heslo bylo "ohnout nebo zlomit".
Byl to pravděpodobně první z ikonických kusů nábytku vůbec. Relativně levný, extrémně praktický a v podstatě nezničitelný. Odhady hovoří o 80 milionech vyrobených kusů. Asi polovinu z nich měla v kůlně moje babička.
Původně byla židle vyráběna ze šesti kusů dřeva, deseti vrutů a dvou šroubů. V rámci evoluce byly přidány dva kusy dřeva, spojující sedák a opěradlo. Od té doby je fakt nerozbitná.
Vzhledem k původnímu určení do kaváren byla nejčastěji vyráběnou variantou ta s ratanovým výpletem sedáku, aby rozlité nápoje protekly a usnadňovaly čištění. Dnes se vyrábí asi v milionu kombinací barev, materiálů sedáků atd. Stále stejnou technologií.
Židle byla a je oblíbená nejen mezi laickou veřejností, ale i odborníky. Le Corbusier o ní prohlásil: "Never was a better and more elegant design and a more precisely crafted and practical item created."
Dnes ji vyrábí Thonet, Ton a měl by snad ještě někdo, historicky vyráběna v továrnách Thonetu u nás, v Německu, Maďarsku a v Rusku.
Od Tonu stojí 1 ks od 3780,-; Thonet od 15000,-.

FILTHY_SAD_EMO: Technicka poznamka: tohle forum je verejny a prispivat do nej muze kazdej :-)

LC4, chaise longue navrzena Le Corbusierem, jeho synovcem Pierre Jeanneretem a jeho spolupracovnici Charlotte Perriand tu urcite ma svoje misto. Krome tech obvyklych aspektu - estetickych, funkcnich, historickych - u ni hraje roli i jeji vnimani jak informovanym publikem, tak laickou verejnosti.

Puvodni navrh je z roku 1928 a vetsina pramenu vychazi z toho, ze nejvetsi podil na nem ma Charlotte Perriand - ta 1925 dostudovala design nabytku a pracovala v kancelari Le Corbusiera jako navrharka interieru.

Pote co pohovku zpocatku bez vetsi popularity produkovala firma Thonet a pozdeji Wohnbedarf byla prava na jeji vyrobu zakoupena 1964 firmou Cassina ktera ji vyrabi dodnes. Pote co dobehla lhuta na jeji patent ovsem pohovku vyrabi za zlomek ceny i dalsi vyrobci.

Nejspis existuje jenom malo navrhu, ktere maji tak ikonickou proslulost. Ta vznikla az pote co s jeji vyrobou zapocala Cassina. Nejvetsi proslulosti se ji ale dostalo v dboomujicich evadesatych letech, kdy se stala prakticky neodmyslitelnou soucasti kazdeho "yuppie" interieru. Jeji charakteristicky tvar, pomerne vysoka cena, nutnost vetsiho prostoru pro jeji vyzneni, uslechtile materialy a hlavne jeji vlastnost coby statement / statusovy objekt se na tom zaslouzily stejnou merou. To vedlo k urcite devalvaci a dnes ji v interierech je videt o neco mene casto.

Druhym faktorem jeji mensi rozsirenosti je kupodivu fakt, ze i kdyz jeji vzhled slibuje opak, pohovka neni prilis pohodlna na delsi lezeni. Je to paradox - jeji forma se snazi kopirovat odpocivajici lidskou postavu. Nicmene, krome moznosti menit jeji uhel vuci podlaze posuvem po konstrukci podstavce je jeji forma fixni, a tudiz v ni lze zaujmout prakticky jenom jednu jedinou polohu. Vetsina mych znamych ji proto pouziva napriklad k poslechu hudby, kdy jedna zafixovana poloha vuci zvukovemu systemu neni nevyhodou. Proto hodne jejich majitelu priznava, ze u nich plni hlavne funkci ikonicke skulptury, eye catcheru. To je ji ale spolecne s jinymi ikonickymi navrhy - namatkou treba Barcelona kreslo od Miese van der Rohe nebo Lounge Chair od Charlese Eamse.

Pohovka se dela v mnoha provedenich. Puvodni navrhy mely polstrovani v plachtovine, Cassina ale nabizi hlavne cernou a bilou kuzi a samozrejme jeji nejvice ikonickou verzi v hovezi kozesine (puvodne "pony").

Ceny dnes po dobehu patentu poklesly, diky produkci tretich vyrobcu jsou hodne volatilni - od zhruba 600 Euro do ca. 4600,- Euro za nejdrazsi provedeni (pony) u Cassiny.

Kazdy, kdo uz nekdy zkousel navrhnout jidelni stul se setkal se dvema navzajem protichudnymi podminkami: prvni z nich konstatuje, ze jedina spravna pozice nohou je v rohu stolu. Pouze tam totiz nikomu neprekazi - s vyjimkou velikych stolu s centralnimi nohami. Ty ale byvaji nadmerne siroke a do beznych jidelnich prostor se zpravidla nehodi.
Druha podminka byva prani moci stul zvetsit, pro pripad ze je potreba u nej usadit vetsi spolecnost.
Dlouhe dekady vedla realizace druhe podminky k vysledku kde nohy stolu po zvetseni nebyly v rozich zvetsene tabule a zakonite nekomu prekazely. To se zmenilo 1958 diky navrhu svycarskeho designera Ulricha P. Wiesera, ktery jako prvni vymyslel stul konstruovany pomoci kovovych soupacich vytahu s kulickovymi lozisky.

Jeho stul se da ve trech krocich zvetsit z puvodnich 146 cm na 278cm, pripadne u vetsiho modelu ze 212cm na neuveritelnych 344cm delky - to predstavuje moznost usadit u jednoho a toho sameho stolu mezi ctyrmi a ctrnacti hosty. I ve vytazenem stavu je stul stabilni jako skala, manipulaci s nim zvladne i jedno odrostle dite. Rozsirovaci desky jsou ve slozenem stavu skryty v utrobach stolu.

Nadcasovy design je nastesti poplatny dobe - tezko by se nasla jednodussi a cistsi myslenka jak by mel jidelni stul vypadat. Kovova konstrukce nohou harmonuje prakticky s jakoukoli myslitelnou zidli, stolove desky existuji v nekolika masivnich drevenych olejovanych provedenich, ale i v dyhovane variante pro zakazniky se sklony k neprakticnu ;-) Puvodni navrh pocital hlavne s kazetovymi masivnimi vyplnemi, dnes se daji objednat i desky z paralelne slepenych masivnich prken. Kvalita desek je bezchybna, je tezke vybrat si mezi kastanem, orechem, dubem nebo tresni.

Priznacne je, ze dnes najdete na trhu nekolik produktu ktere se stolem Ulricha Wiesera inspirovaly. Po dlouha leta k nemu ale neexistovala alternativa.

Stul vyrabi firma Wohnbedarf dodnes, stoji podle druhu dreva a velikosti kolem 8‘000,- svycarskych franku.

http://www.wbform.com/de/designer/Ulrich-P-Wieser/wb-form_1010-Tisch-Prospekt.pdf

Jedna z nejuniverzalnejsich zidli - ohledne pouzitelnosti v ruznych interierech - je legendarni zidle serie 7 od Arne Jacobsena. Jde o jeden z nejuspesnejsich navrhu vubec - od padesatych let kdy prisel na trh se jej prodalo v ruznych modifikacich vice nez 5 milionu kusu.

Prvnim modelem ktery serii 7 predchazel byl takzvany "mravenec". Slo o trinohou zidli se sedakem z ohybane preklizky navrzenou 1952 pro kantynu firmy Novo. Navrh byl inspirovan pokusy s ohybanou preklizkou Charlese Eamese, nicmene v teto podobe byl "mravenec" jeden z vubec prvnich sveho druhu. Pro kantynu bylo potreba tehdy vyrobit 140 kusu, vyrobce Fritz Hansen byl ale ochoten do zakazky jit teprve od 300 kusu. Jacobsen se tehdy zavazal, ze zbylych 160 kusu koupi sam, pokud se neprodaji ;-)

Samotna serie 7 vznikla 1955 a existuje mnoho variaci na dane tema, jak co se tyce materialu a barvy preklizkoveho sedaku, tak i konstrukce kovovych nohou. Existuji varianty na koleckach i s podruckami, dokonce i celocalounene potazene kuzi. Zidle se daji stohovat, jsou lehke a velmi pevne - tedy ty ktere se daji koupit dnes. Sam jsem vlastnil nekolik zidli z prvni serie a mohu potvrdit, ze trpi neduhem praskani preklizky v nejuzsim miste kde sedak prechazi v operadlo. Pozdejsi serie jsou delane z tlustsi preklizky a tento problem nemaji.

Do obecneho povedomi vesla zidle serie 7 i po skandalu "profumo", kdy britsky premier Harold McMillan musel 1963 odstoupit po zverejneni jeho afery s modelkou Christine Keeler. Ta se nechala na zidli serie 7 fotografovat naha - a po zverejneni fotografii sly zidle na dracku :-)

Zidle se daji dodnes u firmy Fritz Hansen objednat, stoji podle provedeni kolem 480 Euro za kus.

Series 7™ chair, clear lacquer
https://fritzhansen.com/en/products/chairs/3107_series7_clear_lacquer