Zatim nemam kvuli me stavbe - restaurovani staryho baraku je dost casove narocny hobby - moc cas venovat se jinejm vecem, treba navrhovani a stavbe nabytku. A abych po dni stravenym v dilne nebo na stavbe trochu potesil oko, listuju po vecerech v posteli alespon knizkama o tom jak nabytek navrhuji opravdovi mistri :)
Jako treba Sam Maloof.
On zacal trochu netypicky s truhlarinou docela pozde, 1949, bylo mu tusim asi pres tricet. Takovej
#zivotpotricitce, i kdyz bych asi mezi tim co autor tohohle tagu povazuje za remeslo moc podobnosti s Maloofovejma pracema radsi nehledal :)
Udajne mu trvalo pres dvacet let, nez jeho byznys prestal bejt ztratovej, a byl prvnim remeslnikem kterej ziskal prestizni stipendium „MacArthur „genius“ grant (1985).
Jeho navrhy jste nejspis uz nekdy videli - vsechny jsou pro nej typicky neuveritelnym citem pro material a jeho vlastnosti, fantastickym zpracovanim a detaily. Jeho nejznamejsi kus - houpaci kreslo - se v aukcich prodavaji kolem 80000 dolaru, pote co v roce 2009 ve veku 93 let zemrel existuje jedna autorizovana dilna v Alta Loma v Kalifornii ktera jeho kusy ma pravo replikovat, tam ceny zacinaji na 20000 dolarech. Ale videl jsem na netu „nabytek inspirovany Samem Maloofem“ uz za par tisic ;)
Mike z Alta Loma pracoval pro Sama Maloofa pres tricet let a da se vychazet z toho, ze jeho repliky jsou prakticky totozne s mistrovymi originaly. Na vyrobu houpaciho kresla se pouziva cerny americky orech, javor, tresen nebo zircote, na akcenty (treba krytky sroubu) se pouziva eben.
Lyziny kresla jsou lepene z drevenych lamel, coz jim umoznuje stihlost a elasticitu, zbytek kresla je vyroben z masivniho dreva opracovaneho do skulpturalni podoby.
Jeho nabytek - nejenom ten houpaci - je ikonou, vystavovanou v muzejich. Oblibili si jej i Ronald Reagan a Jimy Carter - udajne to bylo to jedine co meli tihle dva prezidenti spolecne. Ale pozornej divak potka jeho kusy v mnoha prominentnich interierech.
Pote co jeho tvorba ovlivnila nabytkovej design na nekolik dekad (seversky nabytek v sedesatych a sedmdesatych letech se mu obcas dost podobal) jsou dnes jeho organicke formy k videni spis zridka - coz je asi dane i tim, jak nakladna je jejich produkce, ale i osudem mnoha ikonickych kusu, ktere transportuji tolik emoci, ze je casto jejich majitele pouzivaji spis jako nejaky umelecky artefakt.
Pro me je hlavne jeho pristup k vlastnostem materialu a jeho zpracovani pokazdy inspiraci.