Zatim nemam kvuli me stavbe - restaurovani staryho baraku je dost casove narocny hobby - moc cas venovat se jinejm vecem, treba navrhovani a stavbe nabytku. A abych po dni stravenym v dilne nebo na stavbe trochu potesil oko, listuju po vecerech v posteli alespon knizkama o tom jak nabytek navrhuji opravdovi mistri :)

Jako treba Sam Maloof.

On zacal trochu netypicky s truhlarinou docela pozde, 1949, bylo mu tusim asi pres tricet. Takovej #zivotpotricitce, i kdyz bych asi mezi tim co autor tohohle tagu povazuje za remeslo moc podobnosti s Maloofovejma pracema radsi nehledal :)

Udajne mu trvalo pres dvacet let, nez jeho byznys prestal bejt ztratovej, a byl prvnim remeslnikem kterej ziskal prestizni stipendium „MacArthur „genius“ grant (1985).

Jeho navrhy jste nejspis uz nekdy videli - vsechny jsou pro nej typicky neuveritelnym citem pro material a jeho vlastnosti, fantastickym zpracovanim a detaily. Jeho nejznamejsi kus - houpaci kreslo - se v aukcich prodavaji kolem 80000 dolaru, pote co v roce 2009 ve veku 93 let zemrel existuje jedna autorizovana dilna v Alta Loma v Kalifornii ktera jeho kusy ma pravo replikovat, tam ceny zacinaji na 20000 dolarech. Ale videl jsem na netu „nabytek inspirovany Samem Maloofem“ uz za par tisic ;)

Mike z Alta Loma pracoval pro Sama Maloofa pres tricet let a da se vychazet z toho, ze jeho repliky jsou prakticky totozne s mistrovymi originaly. Na vyrobu houpaciho kresla se pouziva cerny americky orech, javor, tresen nebo zircote, na akcenty (treba krytky sroubu) se pouziva eben.
Lyziny kresla jsou lepene z drevenych lamel, coz jim umoznuje stihlost a elasticitu, zbytek kresla je vyroben z masivniho dreva opracovaneho do skulpturalni podoby.

Jeho nabytek - nejenom ten houpaci - je ikonou, vystavovanou v muzejich. Oblibili si jej i Ronald Reagan a Jimy Carter - udajne to bylo to jedine co meli tihle dva prezidenti spolecne. Ale pozornej divak potka jeho kusy v mnoha prominentnich interierech.

Pote co jeho tvorba ovlivnila nabytkovej design na nekolik dekad (seversky nabytek v sedesatych a sedmdesatych letech se mu obcas dost podobal) jsou dnes jeho organicke formy k videni spis zridka - coz je asi dane i tim, jak nakladna je jejich produkce, ale i osudem mnoha ikonickych kusu, ktere transportuji tolik emoci, ze je casto jejich majitele pouzivaji spis jako nejaky umelecky artefakt.

Pro me je hlavne jeho pristup k vlastnostem materialu a jeho zpracovani pokazdy inspiraci.

V posledni dobe nemam moc cas zabyvat se nabytkem, rekonstruuju starej dum. Ale to co takova rekonstrukce cloveku prinasi, zvlast pokud ji z velky casti dela vlastnima rukama, je uplne jinej pohled na materialni svet kterej nas obklopuje. Clovek ma spoustu casu k premysleni - nad tim, co je material, co je jeho opracovani, co je vyjadrenim myslenky, co znamena perfekce a k cemu (a jestli vubec) ji je potreba.

Casem az budu mit dum zase trochu zrekonstruovanej budu zase navrhovat a stavet nabytek, ale dost mozna s trochu jinym pohledem. Anyway.

Tohle je kaplicka kterou postavil v Unterliezheim John Pawson. Neni to nabytek, ale pritom to tak trochu nabytek je, stejne jako nektery veci treba od Petera Zumthora, kteryho sem taky postnu, casem, brzo. Proste jenom proto.

Kapelle Unterliezheim von John Pawson - Sieben Kapellen an den Radwegen im Schwäbischen Donautal
https://7kapellen.de/die-kapellen/kapelle-unterliezheim-von-john-pawson/

V posledni dobe rekonstruuju starej pamatkove chranenej statek a tak se zabobiram spis nabytkem z opravdu davnych epoch, ale dnes se mi nechce jit rezat late na vnitrni izolacni konstrukce a jako prokrastinaci napisu neco o naprosto legendarnim kusu nabytku v zemi kde ziju.

Zidle "Landi" se jmenuje podle zemske vystavy ("Landesausstellung") ktera se konala v roce 1939 v Zürichu. Ta vystava byla legendarni, Svycarsko se nachazelo takrikajic v obkliceni nedemokratickych zemi, existovala realna hrozba ze Hitler zemi obsadi a vystava mela povzbudit narodni hrdost - tehdy se vytvoril pojem "geistige Landesverteidigung" coz znamena neco jako "dusevni obrana zeme".

Pro vystavu melo byt vyrobeno 1500 zidli pro vnejsi pouziti, zadani znelo aby zidle svym zpusobem reprezentovala svycarske schopnosti. Soutez vyhral autodidakt Hans Coray, ktery vystudoval romanistiku a k navrhu jej premluvil pri nahodnem setkani Hans Fischli, ktery mel tehdy funkci hlavniho architekta vystavy. Jeho navrh byl tehdy revolucni: navrhl stohovaci zidli ktera byla cela z tehdy moderniho materialu aluminium, s trojrozmerne vytvarovanym skorepinovym sedakem s 91 otvory ktere umoznovaly aby zidle byla lehka (pod tri kila) a zaroven se na ni nedrzela voda. Aluminium bylo tvrzene a derovana skorepina evokovala asociace s leteckym prostredim.

Tehdy 32 let stary Corey presvedcil porotu mimo jine i tim, ze Svycarsko tehdy bylo aluminiovou velmoci - v predchozich dekadach postavilo velike kapacity na vyrobu elektricke energie pomoci vodnich prehrad a tak jako jedna z mala zemi mohla aluminium ktere je energeticky velmi narocne vyrabet opravdu ve velkem.

Zidle pro vystavu tehdy vyprodukovala v rekordne kratkem case firma P. & W. Blattmann Metallwarenfabrik Wädenswil, vyroba se musela delat prakticky rucne protoze na narocnou formu tehdy neexistovala technologie. Puvodni zidle si po skonceni vystavy smeli navstevnici za 15CHF zakoupit coz prispelo k jejich popularite. Firma po roce 1948 obnovila jejich produkci, byly prodavany italskou firmou Zanotta pod jmenem "Spartan". Pravni spory ale vedly k zastaveni vyroby, kterou sice na nekolik let (2007 - 2012) Westermann AG, ale od roku 2014 prevzala vyrobu firma Vitra ktera ji prodava za 625,- CHF dodnes. Hans Coray nikdy za svuj navrh nedostal zadne tantiemy, a kdyz se po letech rozhodla firma Vitra produkci obnovit, musela nejprve v letitych resersich objasnit zda na to vubec ma pravo. Zidle se vyrabi od roku 1962 vyrabely v lehce pozmenenem designu - puvodnich 91 der ve skorepine se redukovalo na 60, protoze dochazelo k tvorbe unavovych trhlin na spojeni sedaku a operadla. Firma Vitra ale diky novym technologiim zidli vyrabi v puvodnim designu s 91 derami.

Zidle je povazovana za mistrovsky kus designu, byla na svycarskych postovnich znamkach a mimo jine je vystavena v mnoha muzejich designu po svete, napriklad v MoMa v New Yorku.

BLOWUP: Meme s tematem ikonickeho designu nabytku mnoho neni, a protoze jeho publikace v klubu "co vas potesilo" zpusobila u nekterych ID vasnive reakce vedouci az ke smazani cele diskuse, dam jej alespon sem :-) At jiz je to s tim ukradenym detstvim jakkoli, alespon se konalo v kultivovanem interieru ;-)

Autofotka týdne: Houpací designová ikona východního Německa je zpátky - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/...ci-auto-bauhaus-hans-brockhage-schaukelwagen.A190621_145947_auto_ojetiny_fdv

Nedavno jsem si rikal, ze je to s podivem, ale ze nejvic emoci ve me krome klasickyho nabytku (rozumej: nabytku staryho nekolik desetileti) vyvolavaj navrhy nikoli designeru, specializujicich se na vice mene seriove vyrobky, ale samotnych truhlaru delajicich unikaty. V posledni dobe jsem se porozhlizel po tvorbe ktera by se na rozdil od do epoxydu zalitych kusu stareho dreva jeste dala nazvat remeslem, a par zajimavych prikladu jsem objevil. Mimo jine jsem nasel nadhernej bufet od jihokorejskeho truhlare zastupujiciho manufakturu "Kobeomsuk furniture", kterej me trochu smiril s kycem "live edge" tolik oblibenym kolotocarskou epoxy frakci. Sledovat remeslne mistrovstvi pri jeho vyrobe je mozne na youtube, i kdyz v jednom momente ve me zatrnulo, to kdyz mistr zacal prirodni hranu natirat prave epoxydem :-)

Kobeomsuk furniture - Live Edge TV Stand
https://www.youtube.com/watch?v=cisxRjsm0Kc&list=UUVOpX2P5wygh7sB1KXgh_5g&index=4


Jeho vyrobek krome remeslneho mistrovstvi a citu pro proporce nazorne ukazuje, ze z kazdeho pravidla muze existovat vyjimka ("design s live edge je vzdycky kycem"). Tady je ta prirodni hrana pouzita nikoli jako bezmocna prezentace neceho vznikleho bez vlastni invence, ale jako delici sterbina pro otevirani zasuvek - coz ji svym zpusobem dava urcite pravo na existenci. Na jeho strankach https://www.kobeomsuk.com/ je mozne videt ze se da koupit za 4,35 milionu won - to je asi 3200 Euro, podle meho nazoru cena spis z kategorie tech vyslovene vyhodnych.

Na jeho Youtube kanalu se daji najit i dalsi videa o vyrobe jinych mistrovskych kusu - stoly, skrinky, lavice - vsechny skvele nevzrusene, poctive udelane a s neuveritelnym citem navrzene - nakonec je obcas videt jak mistr tuzkou svoje navrhy skicuje, a uz z toho je patrne ze o estetice a proporcich neco tusi :-)

Takze i kdyz pod vyrazem "klasicky kus nabytkoveho designu" vetsinou chapeme neco vyrabeneho seriove, tady jsem se rozhodl udelat vyjimku.

Premyslel jsem o tom, ze bych sem mel dat zase nejakej stul - tech opravdu dobrejch je totiz opravdu malo. A jak jsem tak o tech dobrejch stolech hloubal, rekl jsem si ze bych mel neco napsat o systemu USM Haller.

Pro mne coby architekta zijiciho ve Svycarsku je nepredstavitelne pomysleni, ze ten system mozna nekdo nebude znat. To je dane jednak tim, ze jeho vyrobce - firma USM - je svycarska, jeho designer - Fritz Haller - je legendarni svycarskej architekt, a hlavne ten nabytek je v podstate takovym regalem Billy architektskych a designerskych kancelari, pravnickych a lekarskych praxi a jinych spis exkluzivnich prostor v tehle zemi. Prozatim ve vsech kancelarich ve kterych jsem pracoval jsme USM meli. Faktem ovsem je, ze v jinych zemich az zase tak casto k videni nebyva - pravdepodobne i diky pomerne vysokym porizovacim nakladum.

USM Haller je jak uz jsem zminil nabytkovy system, urceny hlavne pro kancelare. Architekt Haller byl 1961 majitelem firmy USM Paulem Schärer poveren navrhem nove firemni budovy. V teto souvislosti navrhl 1963 pro budovu i nabytkovy system, jistym stimulem byl urcite fakt ze firma USM se zivila preciznim opracovanim kovu a mohl tudiz popustit uzdu sve predstavivosti bez nebezpeci, ze by navrh nebyl realizovatelny.
Zakladnim stavebnim kamenem systemu je kovova kulicka s vyvrtanymi zavity ve vsech prostorovych osach. Je z masivni ocele, a pomoci rafinovaneho systemu specialnich nastroju se do ni daji sroubovat ocelove kulate tyce, tvorici nosnou kostru celeho systemu. Na tu se potom jednoduse zacvakavaji plechove vyplne, pridelavaji desky ze dreva, melaminu, kamene, skla atd. Teoreticky se z tech prvku da postavit neomezene velky kus nabytku, a bytelnost vsech soucastek i sesroubovaneho celku by jiste fungovala i pro stavbu obydli. Rafinovana jednoduchost - chromovane tektonicke dily a barevne vyplne - z nej ucinila standard nejenom v kancelarich designeru a architektu, ale i v obytnych prostorach takto postizenych lidi. Vysokou cenu alespon castecne kompenzuje prakticka neznicitelnost a stylova nadcasovost. Kdyz budete tento nabytek hledat pouzity treba na ebay, zjistite ze i dvacetilete kusy stale maji svoji nemalou cenu.

Soucasti systemu jsou i pracovni stoly. Tezko bych si vzpomnel na nejaky stul, ktery by byl bytelnejsi. Stolni desky jsou ze dreva, robustniho melaminu, skla nebo kamene a na jejich transport byva potreba alespon dvou lidi. Nohy jsou z tlustostennych ocelovych trubek, ktere se sroubuji do oceloveho ramu pod deskou. Celek by se dal oznacit i jako spolehlivy bunkr pro zemetreseni.

Jaka ma system negativa? Krome vysoke ceny je to rekneme urcity chlad, ktery vyzaruje. Ciste formy provedene v chladnem kovu nepusobi vyslovene "utulne" a do obytnych interieru bych jej pouzil spis jako soliter obklopeny kusy ktere ten chlad svoji zvysenou smyslnosti kompenzuji. Casto je videt spolecne s nize popsanymi kresly LC-2 a LC-3 od Corbusiera, ktera pusobi formalne velmi podobne. Ja osobne nekolik USM stolu doma mam, vsechny jako pracovni stoly. Za jidelni stul bych - na rozdil od mnohych jinych kolegu - USM presto nezvolil.

Nabytek se da koupit v mnoha provedenich budto u autorizovanych dealeru, nebo primo u firmy USM v Münsingen u Bernu. Jak uz jsem zminoval, i pouzite kusy byvaji dobrou alternativou.

Lounge Chair od Charlese a Ray Eamesovych splnuje bez pochyb oznaceni ikonickeho kusu. Navrh vznikl roku 1956 . Udajne je k navrhu inspiroval jejich blizky pritel reziser Billy Wilder – pro toho mimo jine navrhovali i jeho dum - ktery chtel mit pri nataceni k dispozici pohodlne kreslo ve kterem by se dalo i spat. Vysledny navrh sestava z kresla a ve stejnem stylu navrzene podnozky (ottoman).

Konstrukcne se jedna o skorepiny z ohybane preklizky spojene kovovou konstrukci, na kterych jsou pripevneny kozene polstare. Puvodne se jednalo o preklizky s kryci vrstvou z palisandru, dnes je mozne objednat i tresen nebo orech.
Kreslo ktere vypada velmi pohodlne ma z meho pohledu v tomto smeru jednu slabinu – totiz ze se jedna o nepolohovatelnou pevnou konstrukci, umoznujici pouze jednu polohu tela. Nicmene, to je kritika na velmi vysoke urovni, jak je z fotografii i z me osobni zkusenosti patrne, nepohodlny kus to urcite neni.

Ikonicnost nejlepe dokumentuje cetne pouziti v mnoha filmech i privatnich interierech znamych osobnosti, nekolik obrazku tohoto druhu jsem po webu pomerne lehce nasbiral. Krome zmineneho Wildera je kreslo videt treba v interieru Iron Mana, nebo ve vile z filmu Ghost writer od Polanskeho. Sedeli v nem Sinatra, Jane Fonda, Muhammad Ali, Francoise Hardy, H.R. Giger, Steve Jobs, Adam Sander, Bill Gates a bezpocet jinych :-)

Kreslo se dodnes vyrabi – v USA firmou Herman Miller, v Evrope jej dela Vitra.
Jde o pomerne drahy kus – ceny se pohybuje radove mezi 6000 a 7000 CHF. Ale jak uz to tak byva, daji se dnes najit i vyrazne levnejsi kopie ruzne kvality.

MAIMONIDES: https://www.vitra.com/en-us/office/product/details/alcove-highback-sofa

FILTHY_SAD_EMO: sedet se v tom da, ale klasicky sofa to neni. Vetsinou se v tom clovek uvelebi jako kocka s nohama pod sebou :-) Urcite bych to nepouzil jako soucast klasicky sedaci soupravy, spis jako zajimavej soliter v situaci kde by klasicka anglicka "club chair" pusobila prilis mohutne. Ja to mam mimo jiny ulozeny v mozku jako kresilko ktery mely nektery moje lasky ve svych divcich pokojicich :-)

Nedavno jsem u nekoho na navsteve zahledl kresilko, ktery se bez nadsazky da oznacit za ikonu sve doby. Jedna se o "Butterfly Chair" - jednu z nejlehcich konstrukci na sezeni ktere kdy byly navrzeny.

Vetsina z nas jej zna jako produkt prodavany firmou Knoll "uz odjakziva" a jenom malo lidi tusi, ze za jeho navrhem stoji trojice argentinskych navrharu Antonio Bonet, Juan Kurchan a Jorge Ferrari. Vsichni tri byli kratce zamestnani u Le Corbusiera, a navrh pochazi z roku 1939. Knoll jej ma v nabidce od roku 1947.

Jeho charakteristicky tvar znaji snad vsichni, byva casto pouzit na fotografiich interieru a existuje i mnoho ruznych napodobenin. Puvodni navrh byla kovova konstrukce potazena hovezi kuzi, ale videl jsem uz i plachtovinu nebo hovezi kozesinu jako potahovinu a ratan jako konstrukci :-) Puvodni verze (kov s kuzi barvy cognac) je vystavena v muzeu moderniho umeni v New Yorku.

Kresilko se da dodnes koupit za pomerne vyhodnou cenu kolem 200 az 700 Euro, podle provedeni a vyrobce.

Kdyz jsem se po webu dival po ilustracnich fotografiich, uzrala ve me nutnost si jedno jit koupit. Tjo, tak to nekdy chodi :-)

BLOWUP: Jo, jeste jsem zapomnel dodat, ze ten plastikovej se da koupit uz asi za 70 Euro :-)

https://www.ambientedirect.com/...id=EAIaIQobChMIsdfp5eLI2QIVZirTCh3yMwMHEAQYAiABEgJQ4_D_BwE&aff=gmc