• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TUHOKlimaticka zmena / Thank you so much for ruining my day


    "Given the sheer enormity of climate change, it’s okay to be depressed, to grieve. But please, don’t stay there too long. Join me in pure, unadulterated, righteous anger."


    "I don’t want your hope. I don’t want you to be hopeful. I want you to panic. I want you to feel the fear I feel every day. And then I want you to act. Once you start to act, the hope is everywhere."

    "Our best scientists tell us insistently that a calamity is unfolding, that the life-support systems of the Earth are being damaged in ways that threaten our survival. Yet in the face of these facts we carry on as usual."

    “We’ve got to stop burning fossil fuels. So many aspects of life depend on fossil fuels, except for music and love and education and happiness. These things, which hardly use fossil fuels, are what we must focus on.”

    A nejde o to, že na to nemáme dostatečné technologie, ty by na řešení použít šly, ale chybí nám vůle a představivost je využít. Zůstáváme při zemi, přemýšlíme až moc rezervovaně. Technologický pokrok to sám o sobě nevyřeší. Problém jsme my, ne technologické nástroje.

    Rostouci hladiny oceanu, zmena atmosferickeho proudeni, zmeny v distribuci srazek a sucha. Zmeny karbonoveho, fosforoveho a dusikoveho cyklu, okyselovani oceanu. Jake jsou bezpecnostni rizika a jake potencialni klady dramatickych zmen fungovani zemskeho systemu?
    Ale take jak funguji masove dezinformacni kampane ropneho prumyslu a boj o verejne mineni na prahu noveho klimatickeho rezimu post-holocenu.
    rozbalit záhlaví
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TADEAS: ma to moc vanilla, napiste mu nekdo ze je to v prdeli


    Konec věčnosti na Sibiři: Permafrost taje a přináší zkázu
    Petr KoubskýPETR KOUBSKÝ

    Masivní sesuv půdy na Sibiři způsobený rychlým táním věčně zmrzlé půdy: díra do dávné minulosti. Foto: Adobe Stock
    Masivní sesuv půdy na Sibiři způsobený rychlým táním věčně zmrzlé půdy: díra do dávné minulosti. Foto: Adobe Stock
    Půda odpradávna zmrzlá ustupuje globálnímu oteplování. Činí tak na obrovské ploše, s dramatickými efekty a s dalekosáhlými následky.

    Města se mohou proslavit ledasčím: krásou, velikostí, historií, význačnými rodáky. Verchojansk je známý díky svému klimatu. Je to nejchladnější trvale obydlené místo na Zemi. Jenže letos v první letní den tamní teploměry naměřily osmatřicet stupňů. Nad nulou.

    Sto stupňů mezi létem a zimou
    Ruský Dálný východ se vyznačuje teplotními extrémy. Průměrná teplota ve Verchojansku činí v lednu minus čtyřicet pět, v červenci plus dvacet stupňů (jen o pět stupňů méně než v Praze). Za tak velké výkyvy může kombinace faktorů – obrovská zemská masa Sibiře a celé Asie, blízkost Severního ledového oceánu, poloha na polárním kruhu s velkými rozdíly délky dne a noci v létě a v zimě.

    [ TIP: Odebírejte nové články k tématu Změna klimatu e-mailem. ]
    Ale osmatřicet ve stínu, na to verchojanští zatím zvyklí nejsou. Až dosud se pyšnili pravým opakem, takzvaným severním pólem mrazu: v roce 1892 tam naměřili −67,6 °C, což má za následek zápis v Guinnessově knize rekordů a skromnou turistickou atrakci.

    Velmi skromnou atrakci, protože turistů bývá v odlehlém městečku pomálu. Dá se do něj letět, přijet ze severu od oceánu 900 km po řece Janě, anebo za příznivého počasí – to jest, když mrzne – terénním náklaďákem z Jakutska, také asi 900 km a částečně také po řece Janě, tentokrát však po jejím ledu. Všechny tři způsoby transportu jsou dobrodružné, každý po svém.

    Cestovatelů do Verchojanska však teď možná přibude. Budou mezi nimi vědci: klimatologové, ekologové, biologové, chemici. Také novináři, zejména fotoreportéři. V okolí Verchojanska lze pozorovat tání věčně zmrzlé půdy – permafrostu – víceméně v přímém přenosu. Pohled je to fascinující, objevný a strašidelný. Vysoké letní teploty jsou příčinou tohoto jevu, ale kupodivu též důsledkem. A to je špatné, neboť tím se uzavírá kruh.

    Věčnost končí právě teď
    Rozšifrovat slovo permafrost je snadné: permanently frozen, stále zmrzlé. Obvyklý český překlad „věčně“ je nepřesný, pro geology je permafrost taková půda, která neroztaje po dobu aspoň jednoho léta (což předpokládá, že průměrná roční teplota v takových místech je pod nulou). Permafrost zabírá asi devatenáct milionů čtverečních kilometrů, tedy dvakrát víc než Evropa (měřená až po Ural).

    Nachází se zejména v pevninské Arktidě – tedy na Sibiři, ve Skandinávii, v Grónsku, v Kanadě a na Aljašce. Nevelké plochy permafrostu bychom našli ve vrcholových partiích velehor. Na jižní polokouli mimo hory skoro žádný permafrost není. Pod pevninským ledovcem Antarktidy (stejně jako v zaledněné části Grónska) je tak velký tlak, že udržuje vodu a půdní vlhkost nad bodem mrazu.

    V létě může permafrost místy roztát. Když k tomu dojde v povrchové vrstvě silné několik centimetrů, pak se mrazivá pustina dočasně zazelená: vyroste tráva a různé byliny. Taje-li permafrost do větší hloubky, pak se krajina změní v neprostupnou bažinu, dochází k sesuvům půdy.


    Přečtěte si také
    Jezevci zůstali vzhůru, ptáci neodletěli na jih. Teplá zima zmátla přírodu a kupí potíže
    V převážně neobydlené Arktidě to vadí leda sobům a losům, kteří jsou ovšem zvyklí. Má-li se však na permafrostu stavět – budovy, silnice, železnice či plynovody –, vyžaduje to mnoho speciálních opatření: odvětrávat půdu, stavět na pilotách zapuštěných do velké hloubky, někdy dokonce uměle chladit, aby půda zůstala pevná. Po mnoho let to stačilo.

    Čím rychleji, tím rychleji
    Jenže Arktida se rok od roku ohřívá – a ohřívá se rychleji než planeta jako celek. Podílejí se na tom tři mechanismy. První z nich je, že led odráží velkou část slunečního svitu, kdežto odkrytá půda jej pohlcuje. Kde tedy led a sníh jednou roztají, tam se další oteplování zrychlí.

    Zadruhé, voda z tajících ledovců mění směr mořských proudů, jež Arktidě zatím slouží jako chladič. Zatřetí, těmito mořskými proudy se do značné míry řídí lokální proudění vzduchu. Teplý vzduch proudící z jihu se nad Arktidou nerozptýlí jako dříve, ale zůstane tak třeba po týdny, nemá jej co odfouknout. Pak je ve Verchojansku osmatřicet. (Není to jen letošní senzace a náhodný výkyv, velmi podobné teploty tam byly naměřeny už v několika posledních letech.)


    Severní pól mrazu ve Verchojansku. V nynějším počasí asi vypadá památník dost nepatřičně. Foto: Wikimedia Commons
    Tím pádem taje permafrost na větších plochách a do větší hloubky než dosud – a také rychleji. To má řadu následků a pozitivní není ani jeden z nich.

    Bakterie a požáry
    Základní potíž je zjevná – obrovské plochy bahna komplikují pohyb lidem i zvířatům. V létě je Arktida skoro neprostupná už teď. Tání permafrostu mění „skoro“ na „úplně“. Putování po pevné zemi se tak omezuje na zimu. Lidé se s tím dokážou vyrovnat, zvířata daleko hůř.

    Nejde ale jen o rozbahnění. Zmrzlá půda je prostoupena ledem. Když rychle roztaje, půda se může náhle propadnout až o desítky metrů. Vznikají tak hluboké a rozsáhlé trhliny, díry do země. Na Sibiři a v Kanadě je už ani nepočítají.

    Takové trhliny často obnažují dávnou minulost: na povrch se najednou dostalo to, co odpočívalo v ledu desetitisíce let. Může jít o dobře zachovalá těla živočichů (Sibiř je koneckonců dlouhodobě známá nálezy mamutů v ledu), ale také o pradávné bakterie a viry, dosud životaschopné.

    Narazit na pradávný mikroorganismus, který se nikdy nesetkal s člověkem, může být daleko nebezpečnější než epidemie koronaviru. Dosud nás před takovými nežádoucími objevy chránil mráz, ale ten ustupuje. Pandemie způsobená „něčím, co na Sibiři vylezlo z permafrostu“ je stále častějším námětem sci-fi. Doufejme, že se odtamtud nepřestěhuje na zpravodajské stránky novin.


    Přečtěte si také
    Odkud přišla Sabine: cesta po stopách orkánu, který polekal Česko
    Tající permafrost také uvolňuje skleníkové plyny – oxid uhličitý a hlavně metan. Ten je v podobě zemního plynu (není náhodou, že právě v Arktidě se ho těží tolik) velmi užitečný, ale využít metan ze spontánních úniků není možné.

    Přibývání skleníkových plynů v atmosféře je dalším zpětnovazebním mechanismem, jenž přispívá k rychlejšímu oteplování. A nejen k němu – výskyt metanu také napomáhá vzniku rozsáhlých požárů. V tomto případě nehoří jen vegetace, ale sama půda, tvořená hořlavou rašelinou. Takový oheň může pod povrchem doutnat celé roky a vzdorovat všem pokusům o uhašení – kdyby byl vůbec někdo, kdo by se tak beznadějnou činností zabýval.

    Globální změna klimatu se neprojevuje všude stejně. Nás možná čeká chladné a deštivé léto, v němž bude snadné vysmívat se varováním před suchem a oteplováním. V Arktidě se naopak zaznamenávají teplotní rekordy, tentokrát ne pod nulou. Tamní ekosystémy čeká velká a náhlá změna. Znásobte si ji zmíněnou plochou dvou Evrop a uvidíte pořádně velký problém.
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    Konec věčnosti na Sibiři: Permafrost taje a přináší zkázu – Deník N
    https://denikn.cz/387471/konec-vecnosti-na-sibiri-permafrost-taje-a-prinasi-zkazu/

    dejte nekdo otevreny
    THE_DARKNESS
    THE_DARKNESS --- ---
    DZODZO: byl jste se někdo podívat na tom Zdoňově?
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    IOM_NUKSO: ale člověk se vyvinul ve stepi, v africké stepi. díky vysokým teplotám se naučil chodit po dvou, aby snížil plochu kam dopadá světlo. Nadto nás biorytmus naučil odpolední siestě, protože denní teploty dosahují maxima. vyvinuli jsme se v průběhu milionu let k vzpřímení postavy a k efektivnímu využití mozku a rukou. první savci žili pouze v noci, až s přelomem křída/terciér jsou savci rozrůznění do té míry, že vznikají první předchůdci primátů a první primáti. s vyvinutým palcem schopným uchopit a malými očnicemi v lebce, protože již znali denní způsob života. pobytem v teplém podnebí se i pro moderního člověka stává noční život nezbytnost, viz španělsko a portugalsko. čili ten denní a noční život se evolučně několikrát otočil a to jsem vynechal asi 60 mil let :D
    DZODZO: tam je ale taky problm nedostatek světla obecně. toho v tropické evropě bude stále dostatek.
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    IOM_NUKSO: Realne nic jineho nezbyde
    DZODZO
    DZODZO --- ---
    clanok o vode v aktualnom dteste, nic nove, ale aspon si to precita viac ludi a mozno sa zacnu o problematiku zaujimat a pisat na obecne zastupitelstva:

    dTest: Se suchem mohou bojovat obce i jednotlivci - Nezávislé testy, víc než jen recenze
    https://www.dtest.cz/clanek-8077/se-suchem-mohou-bojovat-obce-i-jednotlivci
    LINKOS
    LINKOS --- ---
    XCHAOS: máme právo říkat národům aby si nekaceli pralesy, když my sme to vesele udělali? Nebylo by lepší začít u sebe a zachovat a rozšířit bezzasahové oblasti? O změně v přístupu k zemědělské krajině ani nemluvim
    LINKOS
    LINKOS --- ---
    GIOMIKY: z mé návštěvy Maroka si pamatuj, jak i zedník-stukater pracoval v podvečer běžně. Španělsko a jejich siesty jsou pověstné. Samozřejmě všechny tyto národy zasazené těmito teplotami, jsou z našeho pohledu líná nemakacenka
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    GIOMIKY: de facto, v tropech to tak je... panuje tam +/- stav blízký naší rovnodennosti, se sezóními výkyvy, které nestojí za řeč. Kvůli tomu, ale i kvůli vedru, tam velkou roli hraje "noční život" (vskutečnosti večerní, protože kratší dobu tam trvá i soumrak) - ale svým způsobem i "raní život", než se udělá vedro. Spoustu důležitých aktivit si pak člověk v tropech naplánuje na ráno a na úsvit, kdy bývají teploty přeci jen relativně snesitelné...

    Tropy ale trochu paradoxně nejsou tak horké, jako subtropy v létě... právě je to regulované těmi relativně dlouhýma nocema, takže tropy jsou spíš třiceti, než čtyřicetistupňové (teda zatím, v případě GO může být všechno jinak). Kácení stromů je samozřejmě zlo, a fakt je, že nechápu, jak se mohlo stát, že při šíření globální civilizace se toto jako sdílená hodnota nedokázalo prosadit...
    GOJATLA
    GOJATLA --- ---
    IOM_NUKSO: nocni zivot, alkohol a sebevrazda? umim si predstavit i horsi reseni :/
    IOM_NUKSO
    IOM_NUKSO --- ---
    GIOMIKY: to neni zadne reseni
    DZODZO
    DZODZO --- ---
    GIOMIKY: z oblasti pri polarnom kruhu, kde maju pol roka sero pochadza vela alkoholikov a samovrahov (finsko, svedsko)
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    17:42 Svět

    Vietnamští farmáři začali na předměstí Hanoje sázet rýži v noci, aby unikli vysokým teplotám, které přes den dosahují 35 až 40 °C. Lidé z extrémních teplot viní vykácení lesů v oblasti. (Reuters)

    ... už dlouho si říkám, že jedno z logických řešení globálního oteplování je noční život člověka...
    těžko říct, jaký dopad na organismus má trvalé setrvání v noci
    TUHO
    TUHO --- ---
    nonlinear feedbacks v mori laptevu


    @ZLabe
    Today's satellite imagery showing that the landfast #Arctic sea ice in the Laptev Sea (near Siberia) is quickly breaking apart and melting (dark blue colors)...

    TADEAS
    TADEAS --- ---
    TADEAS: je to tu okrajovy, ale kdyby nekoho zajimalo, tak to domaci vodikovy-solarni uloziste vyuziva tohle

    AEM Electrolyser | Scalable Hydrogen Generator | Enapter
    https://www.enapter.com/electrolyser

    pocitam ze by to tu umela i nejaka firma postavit jako custom reseni.
    DZODZO
    DZODZO --- ---
    Obyvatelia Londyna maju asi hafo stare auta, ked ich tolko muselo zmenit sposob dopravy do centra

    73.5% of Londoners Changed Usual Mode of Transport Due to Ultra Low Emission Zone | CleanTechnica
    https://cleantechnica.com/...ndoners-changed-usual-mode-of-transport-due-to-ultra-low-emission-zone/
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    Hope in Hell | Book by Jonathon Porritt | Official Publisher Page | Simon & Schuster UK
    https://www.simonandschuster.co.uk/books/Hope-in-Hell/Jonathon-Porritt/9781471193279


    Rupert Read je spolu s uživatelem Jem Bendell a dalšími (17).

    I'm going to the virtual book launch of Porritt's new book, HOPE IN HELL, this evening... Jonathon Porritt has for years been seen as the patron saint of eco-optimism. When he writes a book that suggests that we are now -in- a kind of Hell, that we’ve allowed to be created albeit with the best of intentions, and that a more or less literal Hell — a world on fire, with societies collapsed — will be the fate of our children unless we change everything fast, then it’s clear that “Shit just got real”. As indeed it has.
    And yet: there is hope. In fact, as Jonathon writes in the Introduction to this book, perhaps more hope than there has been for some time. For the surreal and terrible shock of the coronavirus crisis put the world temporarily on pause. This book offers some real hope for how we might reset, postcorona. As Jonathon puts it: the 2020s are the decisive decade, truly the last chance for humanity, and it turns out because of the virus that 2020/2021 will be the decisive year.
    If there is indeed hope, then why say that are we already in a kind of Hell? Really, because it =is= Hell, for us to be well on the way to a slow-motion mass suicide that will most cruelly impact our descendants. For we humans (primates, mammals) aspire above all else to give them a better life.
    It is fascinating to see how Porritt has become a full-scale climate-realist. He now states plainly the bitter truth, that “there is no hope whatsoever in another ten years of incremental change”. If we are to avoid civilisational nemesis, the only option now, he states with clarity, is “mass civil disobedience”. In which Porritt is prepared — as in integrity he must, given his diagnosis
    — to take part; and that is what he promises, in this book. 'On behalf' of Extinction Rebellion, I
    welcome him, and look forward perhaps to the day we’ll get arrested together.
    There are many good reasons for reading Hope In Hell, but the most compelling reason of all for reading this book is to listen to one of the world’s most hopeful and best-informed environmentalists now telling the truth without varnish: that this — right now, this year — really is the last chance saloon for avoiding climate-driven societal collapse. When Jonathon Porritt says this, the world surely can’t avoid listening...
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    TUHO: duvod vzpomenout na

    TADEAS:

    TADEAS
    TADEAS --- ---
    TUHO: takze vstric testovani low-hanging tipping pointu s dalsim super el ninem. jdu si udelat gumicku na klobouk at mi neulitne.
    PAD
    PAD --- ---
    TUHO: Mala story o tom, jak uz si vlastne 'zvykame' na sucho. Na jare jsme kopali studnu. V cca 80 cm jsme narazili na trubku, ktera vedla ze sklepa (byvaly odpad). Zajasal jsem, protoze jsem tim padem mel pruchodku ze studny do domu bez prace. Akorat jsem si lamal hlavu, proc ji delali jen v 80 cm a ne v nezamrzne hloubce. Obzvlast, kdyz je tady dlouhodobe hladina vody asi 1.9m pod terenem. Kdyz se ted konecne doplnily zasoby v prvni zvodni, tak hladina vystoupala az skoro k te trubce (cca 30 od ni). Kdyz to delali, tak moc dobre vedeli, co delaji. Zaroven mi prijde neuveritelne, ze to stouplo o tolik za pouhych par tydnu ...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam