Zda se, ze CHMI se nema s Intersuchem uplne v lasce:
Mokřady ani panika sucho nevyřeší. Teď nás nejspíš čekají povodňové roky, říká šéf ČHMÚ – Deník N
https://denikn.cz/...ika-sucho-nevyresi-ted-nas-nejspis-cekaji-povodnove-roky-rika-sef-chmu/?ref=tit
denikn.cz
Mokřady ani panika sucho nevyřeší. Teď nás nejspíš čekají povodňové roky, říká šéf ČHMÚ
Adéla Skoupá
29-37 minutes
Začátkem května jste na Primě CNN řekl, že momentálně je v Česku takové sucho, jako kdyby rok nepršelo. Jak je situace teď? Napršelo za tři měsíce dost, aby se roční nedostatek vláhy umenšil?
Určitě nenapršelo tolik, aby se dohnal roční deficit. Na většině území ale napadlo víc, než je dlouhodobý normál, takže se nedostatek mírně zmenšil. Po pěti letech, kdy se neustále zvětšoval, konečně přišlo období, kdy je tomu naopak.
Teď mluvíme jak o půdní vláze, tak o takzvaném hydrologickém suchu, které se projevuje v řekách či nádržích?
[ TIP: Souhrn dne podle redaktorů Deníku N. Odebírejte Notes s výběrem nejdůležitějších událostí dne s odkazy na zajímavé texty. ]
Mluvíme obecně o srážkách, protože na území České republiky se k vodě nedostaneme jinak, než že nám spadne z nebe. Od toho se odvíjí i půdní vlhkost, průtoky v tocích nebo hladiny podzemních vod. Je to provázané – v létě jsou průtoky řek tvořené víceméně jen výrony podzemních vod.
Máme tedy za sebou zhruba pětiletou epizodu sucha – čeká nás teď vlhčí období?
Tak jednoznačně se to říct nedá. Jsem rád, že po dlouhé době můžeme konečně zažít typické středoevropské léto. To se vyznačuje třeba tím, že tropické teploty nastávají zcela výjimečně – včera byl pátý tropický den v roce (29. 7., naměřeno alespoň na jedné stanici, pozn. red.), loni touto dobou jsme jich za sebou měli už dvacet.
Tropický den byl letos v červenci alespoň na jedné stanici ČHMÚ zaznamenán pouze v devíti dnech, zatímco loni v tomto měsíci to bylo 15 dní. V červenci roku 2018 dokonce 21 dní. Za červen a červenec bylo letos na našem území zaznamenáno celkem 12 tropických dní, loni jich bylo 35.
Konečně máme takové léto, jaké by mělo být. Byť to v dubnu vypadalo, že se bude opakovat situace z předchozích let – prudký nástup jara s vysokými teplotami a s velmi malým množstvím srážek v porovnání s dlouhodobým normálem, naštěstí přišel srážkově nadnormální květen a červen. Jen v červnu spadl zhruba dvojnásobek dlouhodobého normálu na českém území.
Jak dlouho může vlhká epizoda vydržet?
Je léto, kdy velmi významnou roli hraje výpar z povrchu země a to, co odsaje vegetace. Velká část z toho, co v létě naprší, se odpaří. Některé nádrže se ale doplnily, stejně jako mělké zvodně podzemních vod. Pomoct nám může srážkově vydatná zima, pokud možno v podobě sněhu. Tedy když bude sněžit i ve středních a nižších polohách a sníh tam zůstane ležet.
Tyto faktory nám mohou se suchem významně pomoci. Ale když nenaprší a nenasněží, žádná opatření v krajině nám proti suchu nepomůžou. Voda k nám jinak než z oblaků nepřijde.
A to taky nemáme šanci nijak ovlivnit.
Ne, jsme jedna z mála zemí, kam žádná voda nepřitéká. U nás všechny toky pramení.
Kdyby se například zavodnila Mostecká pánev nebo bychom měli více vodních ploch či lesů, přineslo by to větší množství srážek?
Ne. Lesní porosty nebo velké vodní plochy mají vliv nanejvýš na mikroklima daného území – to znamená, že se tam třeba ráno častěji vyskytují mlhy. Vůbec ale neovlivňují srážkové úhrny.
Přečtěte si také
Naprší stejně vody jako dřív, přesto se sucho do Česka vrátí. Hlavním problémem je klimatická změna
Studie výskytu četnosti srážek podle intenzity dokonce zjistila, že na území Česka jsou tři místa, kde se výrazně častěji vyskytují srážky do jedné desetiny milimetru. Byla to vojenská území Ralsko, Boletice u Českých Budějovic a Oderské vrchy. Jsou zalesněná, zatravněná a vyskytuje se tam víc těchto zanedbatelných srážek – to znamená, že jsou tam běžněji mlhy. Ale u klasických srážek nebyl od okolních území žádný rozdíl. Je tam tedy vlhčeji, jsou tam příjemnější rána, ale i kdybychom zaplavili celé Česko, nebude to mít na srážky vliv. Hlavní přísun srážek je v mnohem větších měřítkách a nejvíc vody ve vzduchu k nám „přiletí“ z oceánu.
Když se podíváme na aktuální mapy na portálu Intersucho.cz, který čerpá z vašich dat, vidíme, že půdní sucho přetrvává na jižní Moravě, Rakovnicku…
Situace rozhodně není tak dramatická, jak se může zdát na portálu Intersucho. To je jen věc barevného škálování. Čím uděláte stupnici v teplejších, červenějších barvách, tím tragičtěji vypadá. A tím víc to některé novináře zajímá, protože je to dostatečně katastrofální zpráva. My v ČHMÚ se nesnažíme jít touto cestou, používáme standardizované barevné škály.
„Inspirací pro barevnou škálu je monitoring sucha z United State Drought monitor, jednoho z nejprestižnějších pracovišť zabývající se suchem, s nímž tým Intersucho spolupracuje skoro 20 let. Tento semafor a jeho škála barev je standardem i v jiných zemích, například v Kanadě, Mexiku či Brazílii a také v Evropském systému sledování sucha. V našem případě má každý barevný odstín přesné statisticky podložené časoprostorové vyobrazení vycházející ze srovnání s odchylkou půdní vlhkosti od průměru 1961–2010,“ říkají Miroslav Trnka a Zdeněk Žalud z týmu Intersucho
.
Jak se ale bude vyvíjet situace v oblastech, kde sucho i přes vydatné deště přetrvává? Hrozí tam další epizody sucha?
Byla to vždy vůči okolní krajině relativně sušší území. Je to dané tvarem zemského povrchu – v případě Žatecka srážkovým stínem Krušných hor, na jižní Moravě je to nízkou nadmořskou výškou i tím, že půda a podloží mají takové složení, že se voda okamžitě zasákne a půdní vrstva vyschne.
Předpokládá se, že tyto lokality budou z pohledu sucha vždycky nejhorší. A je jen otázkou, co to „nejhorší“ bude v budoucnu znamenat v porovnání s dneškem. Tedy o kolik déle tam půdní sucho bude trvat, do jaké hloubky půjde. Ale nedá se očekávat, že by se to změnilo k lepšímu, bude to naopak.
Zmiňoval jste výpar: kvůli změně klimatu se zvyšuje průměrná teplota, ale nemění se množství srážek. Bude tedy právě výpar rozhodující faktor?
Výpar je naprosto klíčová záležitost. Můžeme nakrásně vymýšlet nejrůznější opatření v krajině, budovat mokřady, ale jediný efekt – když pominu zvýšení druhové pestrosti rostlin a živočichů – bude to, že otevřeme větší plochu hladiny k výparu. Stavění mokřadů má tedy přesně opačný efekt na hydrologickou bilanci, než když voda zůstane pod povrchem, kde nemá příležitost se vypařovat.
Vezměte si, jak dopadlo Aralské jezero – je v podstatě kompletně vyschlé. Když na řekách dělali kaskádu nádrží, plocha výparu se natolik zvětšila, že veškerá voda se vypaří ještě předtím, než do něj doteče. Čím víc tedy budeme dělat otevřených ploch, tím víc vody v krajině ubude.
Netvoříme náhodou mokřady a remízky právě proto, aby se ozdravila zemědělská krajina a dokázala zadržet vodu?
To všichni opakují jako mantru. Mě by zajímalo, jak mokřady vodu zachytí. Stejně tak všichni opakují, že stromy zachytávají vodu. Jak to dělají?
Přijímají ji a pak ji vypařují do okolí.
Berou si ji kořeny ze zvodní, nacucnou ji a vypaří ji.
A tím ochlazují okolí.
Spíš jejich stín způsobuje pocit, že je chladněji. Proč myslíte, že u starých chalup zpravidla stojí velikánský strom?
Aby mohli lidé odpočívat ve stínu?
Určitě taky. Ale uvědomte si, že neměli hromosvody a s vysokým stromem riskovali zásah blesku. Vysazovali je proto, že jim vysoušely základy. Tehdy nebyly žádné izolace a kořenový systém odebíral vodu v okolí a bránil vzlínání vlhkosti.
Přečtěte si také
Příroda nám dala čas, abychom se nadechli. Sucho nevyřešíme, ale musíme dát dohromady krajinu, říká bioklimatolog
To je také odpověď na otázku, jak stromy zadržují vodu. Nijak. Naopak ji spotřebovávají. Když tady v 80. letech kvůli oxidům síry kompletně odešly Krušné a Jizerské hory, dělaly se studie a dlouhodobá pozorování odtoků. To běží dodnes, kdy jsou Krušné a Jizerské hory znova zalesněné. Dřív byly ty kopce úplně holé, bez jediného stromu. Jaký mělo podle vás zalesnění vliv na průtok v tocích?
Žádný.
Ano. Protože stromy, které tam byly, vodu odebraly a zase odpařily. Funkce lesa je úplně jiná a já jsem rozhodně zastáncem lesů a pestré krajiny! Teď ale mluvím o hydrologickém režimu a vodní bilanci.
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Jak bychom tedy měli vodu zadržet, když ne mokřady?
Zpomalením odtoku a zvýšením infiltrační (zasakovací) schopnosti půdy. To znamená: meandrovat toky a odstraňovat meliorace, aby voda z krajiny odtékala pomaleji a měla čas se vsáknout. Aby neodfrnkla do první vodoteče a tou do Německa. Druhá věc je, snažit se na zemědělské a lesnické půdě hospodařit tak, aby se v maximální možné míře omezil výpar, zpomalil odtok a snížilo riziko eroze.
To jsou klíčové prvky, které mají ještě jednu výhodu: čím víc zpomalím odtok z krajiny, tím víc rozložím špičku povodňové události. Množství odteklé vody bude stejné, ale víc se rozloží v čase, takže křivka se zploští.
Takže opatření v krajině, o kterých všichni mluví a máloco si pod tím představí, mají efekt. Jsou to remízky, průlehy, zmenšování půdních bloků, zpestřování krajiny, aby to nebyly ohromné monokultury. Čím pestřejší bude, tím líp. Včetně drobných prvků, jako jsou mokřady.
Nový superpočítač lépe předpoví vývoj klimatu
Kde by se na území Česka měly řeky vrátit do původních koryt? Každý tok už se přece nemůže v dnešních klimatických podmínkách vrátit do původního stavu.
Nejen klimatických, ale hlavně kulturně-ekonomických. Kdybychom nechali volně meandrovat tok Vltavy mezi Kralupy a Mělníkem, lidé z vesnic nás sežerou. Jde to především v horních částech. Tam, kde je potůček malý. Čím pomaleji budou drobné potoky stékat, tím pomaleji bude větší potok nabývat na svém objemu.
Takže tam, kde je to nejsnadnější, kde to má smysl a kde to jde. Jsou území, kde to objektivně nejde – Žatecko, Rakovnicko. Tam žádné potůčky nejsou. Ideální je to v horách, v podhůří a tam, kde jsou vhodné podmínky.
Kromě pomalejšího odtoku, díky němuž se voda lépe zasakuje, existují i projekty umělého promíchání povrchové vody s podzemní. Jaký je jejich potenciál v Česku?
Ano, jsou možnosti, jak vodu zachytit pro její pozdější využití v obdobích delších suchých, teplých period, na něž nám měkká opatření v krajině nepomůžou. Nanejvýš trochu pomohou samotné krajině, ale ne lidem se zásobováním pitnou vodou, se zavlažováním zemědělských plodin, s chlazením elektráren.
Jsou dvě možnosti, jak zvýšit akumulaci vody. S povrchovou je to relativně nejsnazší: nádrže, stavba přehrad. Nebo to můžeme zkoušet řízenou umělou infiltrací, tedy nechat vodu uměle zasáknout do podzemí a tam mít soustavu jímacích studní, odkud by se čerpala a dala použít pro zásobování lidí pitnou vodou. Tento systém funguje u Káraného, kde jsou v lesích velké zasakovací pásy, čerpá se tam voda z Jizery, nechá se zasáknout a o kus dál je řada jímacích objektů, kde se zase čerpá.
Tento systém je úžasný, funkční, navíc dochází k částečnému vyčištění vody z Jizery průchodem písčitým prostředím. Problém je, že na to potřebujete mít vhodné hydrogeologické podmínky, tedy štěrky, písky a prostředí pro jímání vody. Takových území v Česku moc není.
Je to také technicky náročné, tím pádem relativně drahé. Navíc, umělá infiltrace je dobrá, ale chybějící objemy jsou tak velké, že situaci nevyřeší. Ale může být jedním z opatření. Neexistuje jedno řešení, které by sucho vyřešilo.
Nevyřeší to ani přehrady. Sice se tam nashromáždí velké množství vody, ale například v povodí Moravy už v poslední době nádrže neměly dostatek vody, a to ani pro vodárenské odběry pro úpravu na pitnou vodu. Na druhou stranu jsou území, kde nic jiného než malé přehrady situaci nepomůže vyřešit. To je třeba Žatecko.
Ministerstvo zemědělství uvádí 31 míst, kde by přehrady mohly vzniknout, 21 jich už odsouhlasil resort životního prostředí. Jsou tyto lokality nezbytné?
Jsou to lokality pro budoucí využití akumulace vod, historicky jich na území Česka bylo několik stovek, platila pro ně stavební uzávěra – nesměly se tam stavět liniové stavby, sídliště, obchodní centra, fabriky. Tato území byla chráněná, kdyby nedejbože nastala nutnost někde přehradu vybudovat.
Paradoxně se díky této stavební uzávěře z těchto území staly z hlediska ochrany přírody jedny z nejcennějších. Postupně se množství lokalit snižovalo, až jsme se dostali na 65. Myslím si, že územní hájení těchto lokalit má nesmírný význam, protože nikdo z nás nedokáže odhadnout, jak se bude situace vyvíjet.
Kdyby bylo nejhůř, budeme mít místa, kde budeme moci vodu zadržet. A čím víc lokalit bude územně hájených, tím lépe pro ochranu přírody.
Říkáte, že nevíme, jak se bude situace vyvíjet. Ale klimatologové přeci mají modely, podle nichž tady bude narůstat teplota a změní se rozložení srážek během roku…
Rámcovou představu určitě máme, ale je to jen představa. Je zapotřebí brát v potaz, že se někde něco může zlomit a může se to začít vyvíjet jinak, než teď předpokládáme. Je totiž obecnou fyzikální podstatou bytí, že když uvedu věc do nerovnováhy, na protější straně se odehrají takové věci, aby se znovu do rovnováhy dostala. Tak funguje příroda.
Druhá věc je, že tyto modely jsou poměrně hrubé, co se týká prostorového rozlišení na území republiky.
Jak to myslíte?
Řekne se, že na území České republiky se předpokládá, že roční úhrny srážek budou plus minus stejné, akorát se změní rozložení v čase. To omílají všichni dokola. Ale nikdo pořádně neví, co se stane na Žatecku, na Litoměřicku, v Beskydech.
Mark Rieder (52)
V čele Českého hydrometeorologického ústavu stojí od října 2017, předtím deset let vedl Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. v pražské Podbabě. Předsedal také speciální komisi voda-sucho, která pro vládu vytvořila 50 úkolů, jak se popasovat s nedostatkem vody.
Nyní je členem Národní koalice proti suchu a Vědecké rady ministra životního prostředí. Zasedá v představenstvu společnosti Pražské vodovody a kanalizace a předsedá představenstvu akciových společností Úpravny vody Želivka a Želivská provozní.
Je předsedou České vědecko-technické vodohospodářské společnosti. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Vedl vyjednávání s Evropskou komisí o dotacích na životní prostředí.
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Vy teď ale rozjíždíte podrobnější klimatický výhledový model.
Ano, měli bychom být schopni říct, že na Žatecku by se mělo udělat toto, v Beskydech zase tohle. Budete také moci nasimulovat, co se stane, kdybychom třeba celou Českou republiku zalesnili. Jaký to bude mít dopad na vodní režim a podobně. Budete moci vytvářet různé scénáře. Ten nástroj pomůže při hledání nejvhodnějších adaptačních opatření, například: na Žatecku už chmelnice nedělejte, zatravněte to a jděte pěstovat chmel někam jinam.
K tomu vám poslouží druhý superpočítač, který si teď za zhruba 70 milionů korun ČHMÚ pořizuje?
Ano, máme smlouvu, máme vysoutěženo. Na prvním superpočítači běží předpovědní model Aladin. Na druhém poběží jeho klimatická verze. Ta by měla kromě zmíněného umět i sezonní předpovědi. Vždy si vzpomenu na to, jak se britské meteorologické služby ptali, jak vidí léto v Anglii. A oni řekli, že bude barbecue season – tedy počasí stvořené pro grilování. A jak je v Anglii obvyklé, celé léto propršelo. A barbecue season se stalo synonymem pro sezonní předpověď, která vůbec nemusí vyjít.
Nový klimatický model by měl umět počítat tyto sezonní předpovědi i pro Česko. To je důležité třeba pro zemědělce, ale koneckonců i pro vodohospodáře, kteří budou muset rozhodovat o omezení odběrů pro chlazení elektráren.
Superpočítač by měl také přispět k přesnějším předpovědím pro vývoj množství vody. Budeme moci předpovědět, co se stane, když budou v roce 2030 tři měsíce přívalové deště, a co udělají se stavem toků a hladinami podzemních vod.
Kdy bude počítač v provozu?
Kvůli koronaviru máme mírné zpoždění, ale v říjnu by vše mělo být dodané a funkční. Myslím, že po Novém roce můžeme říci: máme nainstalováno, běží to, funguje to. Bude zde v Komořanech, na zámku.
Takže lidé, kteří chtějí dělat opatření v krajině, si mají na tento model počkat, aby znali přesnější předpověď pro dané území?
Já bych nečekal, ať ta opatření dělají rovnou. I kdyby to nevyšlo a něco se někde změnilo, zaplaťpánbůh za opatření v krajině.
Vždyť jste říkal, že příliš nefungují.
Ony fungují u drobných toků, v horních částech jsou skvělé. Říkal jsem, že z hydrologického hlediska nefungují mokřady. Fungují věci, které pomohou zpomalit odtoky, jinak využívat zemědělskou a lesnickou půdu – mít ji víc zatravněnou, mít menší bloky s jednou plodinou.
Sucho se bulvarizuje
Jaká místa v Česku sucho ohrožuje nejvíc?
Nemyslím si, že sucho bude dál pokračovat. Naopak, suchá epizoda dřív nebo později skončí. Čím déle epizoda trvá, tím větší je pravděpodobnost, že skončí v nejbližším období. Suchá epizoda byla způsobená tím, že spadlo méně srážek, než mělo, bylo výrazně tepleji a v zimě nebyl sníh, takže se nedoplňovaly zásoby. To ale neznamená, že suché období bude dál pokračovat.
Přečtěte si také
Reportáž z unikátní brněnské čtvrti: Paneláky šetří víc než polovinu tepla, voda ze střech plní jezírko v parku
Čeká nás naopak mokré období?
Tak jako bylo pět let suchých, může nastat pětileté období povodní. A pravděpodobně i nastane. Když je pět let sucho a teplo, je přirozené, že bude období, kdy bude srážek výrazně víc.
Jenže pak zase může přijít dlouhá epizoda sucha, takže bychom se asi měli připravit na to, že extrémy budou častější. Nebo ne?
Ale lidská paměť je krátká a eufemická. Člověk si nepříjemné věci nepamatuje a zatlačuje je do pozadí. Suché epizody tady vždycky byly, není to nic výjimečného. Akorát teď se z toho dělá daleko větší humbuk. Situace se bulvarizuje daleko víc, než by si samotný problém zasloužil. Daleko víc se k tomu vyjadřují lidé, kteří by měli být zticha.
Například?
Takových lidí je. Čím déle sucho trvalo, tím víc se dostávalo sluchu lidem s extrémnějšími názory. Jsou lidé, kteří tvrdí, že kdybychom na území celé České republiky vybudovali mokřady, nepotřebujeme jedinou nádrž. Nemají ani ponětí o hydrologii, hydrogeologii a tak dál. Ale lidem to naočkovávají a ono jim to zůstane v podvědomí. Třeba v letech 1991 a 1992 bylo takové sucho, že víc než milion lidí v této zemi museli zásobovat pitnou vodou z cisteren. To už si nikdo nepamatuje.
Představte si, že milion lidí chodí s kyblíkem pro vodu, aby se mohli napít. Teď tato situace vůbec nenastala. Tím víc mě pak rozčilují tvrzení typu „je pětisetleté sucho“, protože je to vědecký bulvár.
Teď narážíte na kolegy z projektu Intersucho, kteří na to upozornili v dubnu.
Na tom nesejde. Jen chci říct, že pětisetleté sucho není žádná hodnota. U povodní je to jinak – když řeknete, že nějaký průtok je stoletá voda, je to na základě spočítané křivky a na základě pravděpodobnosti, že takto vysoký průtok nastane. Je to hodnota odvozená od statistické četnosti výskytu.
Vědci z Intersucha ale upozorňovali, že uplynulá epizoda byla významná svou délkou. Tak dlouhé sucho podle nich nenastalo od 16. století, kdy jsou o podobných událostech záznamy.
Záleží, z jaké optiky se na to díváte. Pokud tak, že za posledních 500 let nebylo pět nebo šest let v kuse sucho, je to pravda. Ale to ještě neznamená, že je to pětisetleté sucho.
Proč?
Vždyť v roce 1991 byl zásobovaný milion lidí z cisteren. A co je tedy větší sucho? Je to mediálně neobyčejně chytlavý výkřik.
Je to vědecký byznys. Čím víc budete pouštět takové senzace, tím víc se o vás bude mluvit a tím víc se budete zapojovat do různých projektů, které jsou financované z veřejných zdrojů. Tím víc si pak můžete zaplatit lidí a ti – pakliže si budou chtít vydělat – vidí, že to jde tímto mechanismem. Ale to přeci nemůže být náplní a smyslem práce Akademie věd. Ta by měla dělat výzkum bez senzacechtivé interpretace výsledků. Ale to je jen můj názor.
A není to opravdu jen věc interpretace? Vědci z Intersucha to evidentně považují za závažnou věc, na základě dat, která mají k dispozici.
Buď mají k dispozici špatná data, nebo žádná data nemají. Tak to doopravdy není.
„
I v případě anomálie půdní vlhkosti nebo vodní bilance lze stanovit pravděpodobnost opakování daného jevu. Úplně stejně jako u průtoků nebo srážkových úhrnů. Pokud analyzujeme období od dubna 2015 do dubna 2020, jedná se jednoznačně o nejhorší kumulovanou anomálií půdní vlhkosti za období, pro která ji můžeme v ČR na základě měřených dat vyhodnotit. Jde o období 1803–2020. Z těchto dat lze statisticky odvodit, že pravděpodobnost opakování sucha, které jsme zažili v období 2015–2020, je dokonce výrazně méně než jednou za 500 let.
Na naši větu, že se jedná o pravděpodobně nejintenzivnější sucho za 500 let, zareagovala řada médií, která tuto zprávu posunula do jistoty, a ta začala žít vlastním životem. Chystáme na toto téma vědeckou publikaci, kde naše výsledky předáme vědecké obci. Osočovat vědeckou skupinu, že chce získat granty, je laciný a nešťastný argument. Je to jako obviňovat ČHMÚ, že na proces zpřesňování předpovědi počasí potřebuje větší finanční prostředky,“ reagují Miroslav Trnka a Zdeněk Žalud z týmu Intersucho.
Intersucho přitom čerpá data od vás z ČHMÚ. Nakolik byla tedy poslední epizoda sucha závažná?
Lidé byli omezeni v zásobování. Co je to nejpodstatnější z hlediska nedostatku srážek? Co se vypíná úplně nakonec?
Vodovod.
Kolik jich bylo vypnutých proto, že by systémy nezvládly zásobovat lidi vodou? To, že se neurodí ječmen, je sice smutné, ale prostě se jenom neurodil ječmen.
Ale je to jídlo.
Co se týká jídla, nejsme v ničem soběstační. V Maďarsku předloni přemýšleli, že kvůli nízkému průtoku na Dunaji budou muset odstavit jadernou elektrárnu, a tudíž přestat dodávat elektrickou energii. To už je větší problém, než když se neurodí ječmen. Teď mě spousta zemědělců sežere, ale tak to je. Bráno z pohledu toho nejdůležitějšího, a to je zásobování obyvatelstva pitnou vodou, byla tato suchá epizoda méně významná než ta před třiceti lety.
Když jsem se ale na tu suchou epizodu dívala, parametr SPEI, který označuje rozdíl srážek a výparu, ukazuje, že sucho posledních let bylo delší a co do zmíněného rozdílu hlubší. Dá se říct, že jsme se z 90. let nějak poučili?
Řekl bych, že ani za mák. Nedá se říci, že by se od té doby a na základě sucha v roce 1991 něco významně změnilo, třeba že by vzniklo nějaké důležité vodní dílo. Významně ale klesla spotřeba pitné vody. To však není poučením ze sucha, ale něčím úplně jiným – ekonomickým tlakem. To je jediná věc, která funguje.
Teď jsme na 89 litrech pitné vody na člověka na den. Tehdy jsme měli víc než dvojnásobek, protože průmysl spotřebovával daleko víc vody a lidé méně šetřili. Proto nebyl v uplynulé epizodě sucha tak velký problém s pitnou vodou – odběry a spotřeba jsou výrazně menší.
Je v Česku ohrožená dostupnost pitné vody?
Jasně že ano. Ale jsou to oblasti, které mají lokální zásobování pitnou vodou, zpravidla vesnice na Vysočině – tam je Český masiv, kde nejsou významnější zásoby podzemních vod. Mají třeba relativně malé vodojemy.
Na druhou stranu, jedním z výsledků tohoto sucha je snad to, že se aspoň částečně propojují vodárenské systémy. To znamená, že se třeba vesnice propojí trubkou, a když má jedna problém, druhá jí může pomoct. Většina obyvatelstva ale žije v územích, kde jsou vodárenské systémy robustní a zvládají situaci luxusně.
To ale není výsledek práce po revoluci, víceméně všechno jsou to věci budované ještě za minulého režimu. Veliká díla, která by se dnes kvůli vlastnickým záležitostem nepodařilo postavit. Opět se kyvadlo vychýlilo do extrému, který se snad výhledově vrátí do zlatého středu.
Je tato infrastruktura vůbec v dobrém stavu, když je tak stará? Neuniká voda zbytečně?
Je ve výrazně lepším stavu, než bývala. Úniky se zásadně zmenšily. Jestli jsou ztráty v síti okolo 12 %, je to moc. Tehdy to byl zhruba dvojnásobek. Je to dané tím, že teď je to byznys a utíkaly by vám peníze.
Jsme na případnou další epizodu sucha dostatečně připraveni? V čem bychom měli přitlačit?
Největší a nejdůležitější část přípravy už proběhla – lidé vědí o tom, že sucho může přijít, mluví o tom, přemýšlí nad tím, dávají si sudy pod okap, aby měli čím zalévat. Je dobré nečekat na to, že to někdo vyřeší za mě, protože nikdo to za nikoho samospásným řešením neudělá, prostě nemůže.
To je na tak dlouhou dobu, než se všechny kroky učiní. Meliorace, které se budovaly nejen za minulého režimu (nejdovednější odvodňovací systémy budovalo původní německé obyvatelstvo), fungují zpravidla dodneška. Jestliže se sto let snažíte odvodnit krajinu, nemůžete čekat, že se to během pěti, deseti, patnácti let podaří napravit. Vždycky trvá nejméně dvakrát tolik času, než to dáte znova do pořádku.
Komise měla podle mě zaniknout
Jste členem Národní koalice pro boj se suchem, předtím jste byl v čele meziresortní komise voda-sucho. Jaký byl podle vás hlavní úspěch těchto poradních orgánů vlády?
V komisi voda-sucho už jsem skončil. Tam bylo hlavním výsledkem usnesení vlády z roku 2016, které stanovilo ministerstvům zhruba 50 úkolů i s termíny. Popsali jsme, co musí udělat zemědělci, průmysl, životní prostředí, zdravotnictví, aby se začala mozaika opatření proti suchu skládat. Podle mého názoru měla komise tímto zaniknout. Tímto nařízením vlády naplnila svůj účel a lidé se měli vrátit ke své práci.
A co národní koalice?
To je o něčem trochu jiném. Zatím se jí vždycky zúčastnil premiér, ministr životního prostředí i ministr zemědělství, párkrát tam byla ministryně pro místní rozvoj, ministr dopravy. Je to poprvé, co se premiér tímto problémem zabývá, řeší ho a seznamuje se s ním. Ať si o něm můžeme myslet, co chceme – a já si i myslím –, je to poprvé, co o tom premiér a ministři aspoň intenzivně mluví.
Ale nestačí o tom jen mluvit, nebo ne?
Ale díky tomu o problému vědí. Tato koalice by byla ideální platformou pro reportování o plnění zmíněných padesáti úkolů.
Ty se ale plnit moc nedaří. Například vodní zákon, který v minulém volebním období spadl pod stůl, a nyní se dostal do třetího čtení.
Ano, ale je v plánu, aby s účinností od 1. 1. 2021 vstoupil v platnost. Poprvé obsahuje i pasáže o suchu, například vznik komisí pro zvládání sucha v krajích. Ostatně, zmíněná národní koalice možná slouží právě i ke shodě ministerstev životního prostředí a zemědělství, která se mezi sebou vždy dohadovala a chtěla předvést, kdo z nich je důležitější.
Každopádně zákon je výsledkem mnoha kompromisů. Když jsme se spolu bavili před pěti lety, mluvil jste daleko odvážněji o šetření vodou a možných opatřeních. Říkal jste, že by bylo fajn, kdyby v Česku nastal izraelský model – jakmile by člověk překročil denní limit spotřeby, platil by několikanásobnou sazbu. Mluví se také o potřebě zdražit odběr podzemní vody, která je vzácnější, ale levnější než ta povrchová. Proč tyto odvážné návrhy, které zaznívaly na začátku, postupně vypadly?
Co se týká dálkových odečtů (na nichž měl být postavený „izraelský model“, pozn. red.), skončilo to na finanční náročnosti této věci. Máme 7000 obcí, tolik máme vlastníků vodohospodářské infrastruktury – tedy trubek v zemi. Obce je buď provozují samy, nebo to za ně dělá vodárenská společnost. Proč by měly tyto firmy investovat do dálkově odečitatelných vodoměrů? Nenašel se způsob, jak to ekonomicky udělat, aby se to dalo provést jako v Izraeli. A je to dané roztříštěností vlastnictví.
Co se týče zvýšení poplatků za odběr podzemních vod, je to problém politický. Takový, že když to chtěl ministr životního prostředí Richard Brabec udělat, sociální demokraté se mohli zbláznit. Veolia a další velké firmy začaly dávat do novin velkoplošné inzeráty, že nepřipustí zdražení vody. Začali z toho dělat sociální téma.
To bylo před volbami.
Ano. Ale vazby sociální demokracie na velké nadnárodní společnosti tady historicky jsou. Když vyrábíte pitnou vodu a máte na výběr, jestli budete platit dvě koruny, nebo pětikorunu za kubík, tak byste si neuvěřitelně ponižovali zisk. A ty peníze rozhodují. Oni to schovají za sociální argumentaci, že občan přeci nebude platit za vodné a stočné víc než sto korun.
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Není tak nový vodní zákon trochu bezzubý?
Myslím, že v plánech pro zvládání sucha rozhodně bezzubý není. Naopak posiluje roli vodoprávních úřadů, které budou moct omezovat odběry a užívání vod ve svém území tak, aby tam aspoň nějaká voda zůstala. Je to obdoba povodňových komisí, které fungují skvěle. Sucho je akorát zrádné v tom, že tam nemáte mrtvé, rozbité domy, utopené pejsky, kteří by byli obrazově lákaví.
To jste říkal před pěti lety taky. Změnilo se tedy od té doby vnímání sucha ve společnosti?
Určitě ano. Je to nepříjemné, na druhou stranu není zapotřebí dělat paniku.
O suchu mluvíte opatrněji než dřív, když jste byl ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského v pražské Podbabě. Je to politicky exponovanější funkcí?
Určitě, párkrát jsem se spálil. Instruktor v autoškole mi nedávno říkal, že nedávno jel se ženou, která v okamžiku, kdy se proti ní vyřítili hasiči, pustila volant a začala panikařit. Ale když budeme křičet „Ježišmarja, hasiči“, nepomůže to situaci řešit.
Pomůže jedině zachovat chladný rozum, držet volant a snažit se hasičům v protisměru vyhnout. O to se snažím. Vzbuzovat paniku, strach a hrůzu tím, že se bude říkat, že je největší sucho za posledních pět set let, nám v ničem nepomůže.
Možná to pomůže aktivizovat lidi, aby něco opravdu dělali.
Ale co mají dělat jiného než to, co dělají?
Mluví se o tom, že by měli obecně víc šetřit – nejen vodou, ale také omezit konzumní způsob života.
Šetřit vodou? Jen to ne. Celá infrastruktura je budována na předpokládané objemy, ale hlavně stoková a kanalizační síť byla budovaná na určitý objem splašků. Čím víc se šetří, tím hůř se jim tam teče a tím obtížnější je čištění v čistírně odpadních vod.
Takže co se týká osobní spotřeby, šetřit by myslím nebylo dobré. Bylo by vhodné šetřit na nesmyslné spotřebě, jako je napouštění bazénů. Mám ale pocit, že výkřik „pětisetleté sucho“ mě povede spíš k tomu, že si bazén napustím, dokud ještě vodu mám.
Není hloupost splachovat pitnou vodou, což tvoří zhruba třetinu denní spotřeby na hlavu?
Z principiálního pohledu to zbytečné je, na druhou stranu náklady na vybudování sekundárních rozvodů užitkové vody jsou takové, že se vám nikdy nezaplatí. Hygienizace by se stejně musela dělat i u užitkové vody. Je dobré na to myslet u novostaveb, abyste tu možnost měli. Když pak ale přijde enormní sucho, může vám dojít i tato voda.
Sucho se nyní zmírnilo a někteří klimatologové říkají, že bychom to měli využít právě k tomu, abychom se připravili na další epizodu.
Určitě. A ti samí odborníci před deseti lety říkali, že je nutné se připravit na další povodňové epizody, které tady budou.
Ale to se nevylučuje, ne?
Nevylučuje, ale jsou vždycky chytří podle toho, jaká je situace. To jsou třeba experti jako pan doktor Cílek, který se nestydí a napíše si na vizitku, že je klimatolog, esejista a filozof. Přitom je to fakticky geolog. Hrozné je, že lidé jim hodně naslouchají a věří. U nás nefunguje nic víc než autority. Jenže když nemluví o svém oboru, mohou vypouštět hlouposti a lidé si pak říkají: „To je ono, proč to ti idioti dávno neudělali?“ Což také říkám v jiných případech, kterým nerozumím.
Jak jsou na tom naši sousedi se suchem?
Už se dostali do velmi podobné situace. Měli jsme výhodu, že u nás sucho nastalo dřív než v okolních zemích, proto jsme také mohli udělat spoustu věcí dřív než oni. Máme před nimi v některých věcech drobný náskok. A že by něco v Rakousku nebo v Německu dělali jinak a lépe? Nevím o tom.
V čem máme náskok?
V tom, že na krajích zřídíme orgány a vodoprávní úřady budou rozhodovat, v edukaci lidí, v usnesení vlády, v padesáti úkolech a v tom, že se o tom pořád mluví a píše.
Pro ty, kteří jsou hierarchicky nejníž – obce, zemědělce, jednotlivce, již se snaží dělat opatření v krajině –, to působí dojmem, že existuje spousta strategií, úkolů, komisí, ale nic se neděje. A lidé kolikrát neví, na koho se mají obrátit a vše si dělají na koleni sami.
Na druhou stranu je spousta dotačních programů, lidé si mohou požádat o peníze na zádrž dešťovky a dostanou je. Zjednodušeně: mohou postavit rybníček a dostanou na to peníze. Tyto dotační programy a podpory se hrozně rozjely. V tom máme ve srovnání se zahraničím taky náskok.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.