Přímá měření obsahu CO2 v atmosféře probíhají o něco delší dobu než šedesát let. Bubliny v grónském ledovci pomáhají prodloužit tuto škálu na 800 tisíc let a částečný záznam z antarktických ledovců na skoro dva miliony let. Pro delší časové období byl navržen soubor různých metod – např. izotopy boru jsou citlivé na pH mořské vody, které závisí na složení atmosféry. Jinou možností jsou izotopová studia mořských organismů i suchozemské bioty. Ying Cui a spoluatoři nejprve prováděli experimenty s živými rostlinami uzavřenými do komor, ve kterých mohli plynule měnit obsah oxidu uhličitého, a pak v těchto rostlinách, náležejících několika druhům, měřili stabilní izotop uhlíku 13C. Získali tak korelační křivku mezi zastoupením tohoto izotopu a obsahem oxidu uhličitého v atmosféře, do které mohli dosadit výsledky izotopového výzkumu 700 rostlinných zbytků od počátku miocénu.2) Z tohoto období jsou rovněž známa detailní izotopová studia krápníků, půdních karbonátů, foraminifer a dalších přírodních archivů; tedy navzájem podobných, ale obtížně kalibrovatelných křivek je řada.
Na počátku mladších třetihor byl obsah CO2 v atmosféře kolem 350 ppm, pak se téměř neměnil až do středního miocénu. S ochlazováním planety klesl na konci miocénu na hranici 280 ppm, což je běžný obsah i pro teplá období čtvrtohor. V dobách ledových byl ještě asi o 100 ppm nižší. Situace se však změnila v pliocénu asi před 3–5 miliony let, kdy obsah CO2 opět rostl až na maximální úroveň kolem 400 ppm, ale velmi pravděpodobně nepřesahoval dnešní hodnotu, která rychle spěje ke 415 ppm. Současnost tak s vysokou pravděpodobností představuje období s nejvyššími koncentracemi oxidu uhličitého za posledních 23 milionů let.
Tento závěr je natolik závažný pro současnou emisní politiku, že bychom se měli pokusit jej zpochybnit. Analýzy bublinek v ledovci za posledních 0,8 milionu let nám neponechávají mnoho prostoru – a to i když uvažujeme o plynech rozpuštěných ve vodě mezi zrny ledu. V kvartérním klimatickém chodu křivka obsahu CO2 mnohokrát osciluje mezi 170–280 ppm podle toho, zda se led tvořil v době ledové, nebo meziledové. Určitě neklesá níž a jen velmi vzácně by mohla dosáhnout hodnot kolem 300 ppm. Pro starší období však známe několik jiných rekonstrukcí založených např. na izotopovém složení půdních karbonátů a dalších látek. Tady už situace není tak jednoznačná. Křivky ukazují jak na nižší koncentrace CO2, tak také na možné obsahy i o něco vyšší než 400 ppm. Všechna měření však ukazují, že hranice 400 ppm CO2 je z hlediska posledních 20 milionů let anomální a zejména že tak rychlý růst obsahu oxidu uhličitého jako v holocénu, či spíš jeho mladší části, antropocénu, nemá v geologickém záznamu obdobu.
Jak kolísal obsah CO2 za posledních 23 milionů let? - Časopis Vesmír
https://vesmir.cz/...v-casopisu/2020/cislo-9/jak-kolisal-obsah-co2-za-poslednich-23-milionu-let.html