Potřebujeme v první řadě vybudovat nový přístup k tomu, co technologie jsou a jak ve společnosti fungují. To povede k novému typu technologické politiky mimo rámec falešného rozporu mezi technologickým optimismem a pesimismem.
V rámci politického přemýšlení nám totiž schází představivost o tom, co to jsou vlastně účinní političtí aktéři. Máme národní státy, máme různé formy nadnárodních korporací, instituce na národní i mezinárodní úrovni a tak dále.
Zapomínáme u toho ale právě na technologické infrastruktury, jež mají svůj podíl na tvorbě politického života, a taktéž generují vlastní typy suverenit a subjektivit. Vezměte si například digitální platformy jako Google či Facebook — mají svůj vlastní právní řád (všeobecné obchodní podmínky), politické subjektivity (nejsme sice občané Google, ale jsme jeho uživatelé a uživatelky) a mezinárodní politiku (například politika Google vůči Číně je jiná než vůči USA nebo České republice).
https://denikreferendum.cz/...ovor-s-l-likavcanem-v-klimaticke-krizi-musime-byt-lidsti-i-pragmaticti