„Uvědomit si, co ztrácíme, někdy pomáhá ze všeho nejvíc,“ říká terapeutka – A2larm
https://a2larm.cz/2020/11/uvedomit-si-co-ztracime-nekdy-pomaha-ze-vseho-nejvic-rika-terapeutka/
Americká psychologická asociace popisuje v souvislosti s klimatickou změnou tzv. pretraumatickou stresovou poruchu. Když čekáme děsivou budoucnost, může to na nás mít podobný dopad jako to, když nějakou traumatickou událost skutečně zažijeme. Klimatická změna je ohrožení, které nemáme pod kontrolou, postupuje značným tempem a všechny důsledky nelze zcela domyslet, a tudíž se na ně připravit. Obdobné rysy, byť v lecčems mírnější, má i současná pandemie. Obě krize jsou zároveň charakteristické svou exponencialitou, která se vymyká naší běžné představivosti. Je potřeba reagovat dříve, než začne křivka letět vzhůru, a to poměrně razantně. A protože náš mozek má tendenci chránit se před něčím, co je příliš ohrožující a kde není jasné jednoduché řešení, máme tendenci až příliš dlouho podléhat různým obranným mechanismům jako popření, bagatelizaci nebo vytěsnění. No a ti, co vnímají dopředu závažnost situace, si mohou se svými pocity připadat o to osamělejší. „Planeta se přece oteplovala vždycky“ nebo „covid je vlastně jen chřipka“ jsou reakce, které mohou spouštět obdobný pocit bezmoci u těch, kteří se snaží přesvědčit ostatní o nutnosti něco včas zásadně změnit. „Mám strach, protože všechno, co se děje, je nedostatečné,“ řekla jedna paní, která pracuje v environmentálním hnutí, na jednom z mých workshopů. A podobnou větu v posledních měsících slýcháváme i od lidí, kteří se zabývají prognózami vývoje epidemie a odhadují účinnost přijatých opatření.
...
Žijeme v hodně individualistické době, kdy jsme se oddělili od přírodního světa a používáme ho zejména jako objekt k uspokojení našich potřeb. Lidi, kteří to vnímají, podléhají ohromné frustraci, a pokud vnímají přírodní svět jako něco, co je naší nedílnou součástí, tak je může i fyzicky bolet, když vidí, jak ho ničíme. Když se to snaží změnit, a přitom jsou v menšině, je to extrémně vyčerpávající. Vést jakoukoliv revoluci je nejen nabíjející, ale i únavné a řadě lidí v environmentálních hnutích o revoluci v podstatě jde. Není se tedy čemu divit, když dojdou síly.