AYOS: Laura Otýpková z advokátní kanceláře Frank Bold
Česku hrozí postih za to, že umožňuje uhelným elektrárnám překračovat emisní limity, varuje expertka | Radiožurnál
https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesku-hrozi-postih-za-ze-umoznuje-uhelnym-elektrarnam-prekracovat-emisni-limity-8557726

Přímo ti provozovatelé elektráren de facto nic neporušují, přestože ta zařízení provozují díky nějakému protiprávnímu stavu, který nastal. Konkrétně je ten stav v rozporu s evropskou směrnicí o průmyslových emisích a se zákonem o integrované prevenci.
Tohle pochybení jde za krajskými úřady, respektive za Ministerstvem životního prostředí. To jsou teď orgány státu, které se dopouštějí porušení evropského práva, za což hrozí České republice nějaká sankce ze strany Evropské unie.
...
Doufáme, že Ministerstvo životního prostředí vydá pokyn krajským úřadům k urychlené nápravě tohoto stavu a že vůbec nebude muset dojít na to, že by to řešila Evropská unie.

Cestou do práce jsem zaslechl poučný příběh, který vyprávěla učitelka dětem z mateřské školky: "Byl jednou jeden král, jmenoval se Midas, a ten měl strašlivé přání, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato... " <- we are here

LINKOS: stat jsme my. A zavrit Babise, ci spise vymerit mu podminecny trest a pokutu je jenom jeden stripek mozaiky toho, co vsechno je treba delat.

AYOS: stát má jiné starosti, třeba jak nenechat zavřít premiéra

AYOS: Ma to smysl.

JIRIX: vedia postavit umelu sjezdovku v pusti, vedia vyrobit dazd, ale nevedia ani postavit kanalizaciu co by z najvyssej budovy na svete odvadzala hovna a miesto toho to kazdy den musi vozit strudel fekalvozov a bohvie kolko pri tom vypalia fosilnych paliv, uzastne :)))

Zase tu někdo zpochybňuje ekonomické modely :( Ekonomové přece pracují s daty, bez lidí se objedou.

‘Paralysis by analysis’: financial sector focused on climate data instead of action, report says | Climate change | The Guardian
https://www.theguardian.com/environment/2021/aug/17/paralysis-by-analysis-financial-sector-focused-on-climate-data-instead-of-action-report-says

The report, published by a group called the National Centre for Climate Restoration (Breakthrough), said the financial sector’s approach to the climate crisis was similar to the GFC – when catastrophic housing debt led to a crash. In both cases, it relied on overly optimistic financial models that led it to assume it could avoid disaster.

The report painted a stark picture of what is expected under the worst-case scenarios. “As a general rule of thumb, global average warming of 4C (covering land and ocean) is consistent with 6C over land, and 8C in the average warming over mid-latitude land. That risks 10C in the summer average, or perhaps 12C in heatwaves,” the report said.

It noted western Sydney had already reached 48C in summer. “If you add 12C to the 48C you get summer heatwaves of 60C,” the report said. “Bank customers would be dead on the streets.”

Aplikovaná ekologie - Karolinum
https://karolinum.cz/knihy/frouz-aplikovana-ekologie-25086

„Vliv člověka na ekosystémy je značný. Lidská činnost ovlivnila většinu povrchu planety a nedotčená místa zbyla hlavně v oblastech, jako jsou pouště a polární pustiny, kde je primární produkce malá,“ říká Jan Frouz. „Biomasa všech lidí desetkrát přesahuje biomasu všech divoce žijících zvířat (suchozemských obratlovců) a biomasa domácích a hospodářských zvířat převyšuje biomasu divokých zvířat více než dvacetkrát. Úlovek ryb a dalších organismů v mořích se od 2. světové války zvětšil čtyřikrát, v sladkých vodách dokonce 6x, a tak bychom mohli pokračovat,“ říká k růstu produkce a vytěžování ekosystémů Jaroslava Frouzová.
Většina učebnic ekologie se dosud zabývala přirozeným fungováním ekosystémů, které se však dnes omezuje jen na malou část suchozemských území. Chceme-li ale pochopit fungování současného globálního ekosystému, nemůžeme ignorovat vliv člověka.

Zemědělství, lesnictví a rybářství hrají v tomto vlivu klíčovou roli. „Pochopení role této lidské činnosti ve fungování naší planety není přitom jen zajímavým akademickým cvičením, bez nadsázky lze říci, že na něm závisí nejen blahobyt, ale i samo přežití lidstva,“ upozorňují autoři.

Kniha si klade čtyři stěžejní cíle. Za prvé popsat hlavní ekologické a biologické principy, na nichž stojí moderní zemědělství, lesnictví a rybářství. Za druhé objasnit, jak jsou tyto principy používány při zvyšování produkce potravin a dalších surovin (dřeva, biopaliv, vláken, stavebních a jiných materiálů). Za třetí se zabývá tím, jak intenzifikace výroby těchto produktů a surovin mění strukturu dotčených ekosystémů. Za čtvrté popisuje postupy, jimiž se současná věda a společnost snaží dosáhnout udržitelnosti zemědělství, lesnictví a rybářství tak, aby byla dlouhodobě zajištěna nejen produkce potravin a dalších materiálů, ale aby se udržely i mimoprodukční služby ekosystémů, na kterých závisí kvalita našeho života (např. dostupnost pitné vody ochrana před povodími a dalšími extremitami počasí, možnost rekreace a podobně.).

Primárně se publikace zaměřuje zejména na evropské ekosystémy, poukazuje však také na důsledky konzumní globalizované společnosti. Autoři proto uvádějí řadu příkladů o vlivu produkce na mořské či tropické ekosystémy, které jsou kvůli globalizaci dnešního světa významně ovlivňovány i naším spotřebitelským chováním, tedy i každým nákupem v samoobsluze.

skoda ze tam spominaju iba cenu a nie energeticku narocnost, to by ma zaujimalo

Money Is Pouring Into Carbon Capture Tech, But Challenges Remain
https://www.youtube.com/watch?v=cxVFopLpIQY

Steve Keen o ekonomii klimatickych zmen a IPCC

In his 2018 Nobel Prize lecture, William Nordhaus described a trajectory that would lead to global temperatures peaking at 4°C above pre-industrial levels in 2145 as “optimal” (Nordhaus, 2018a, Slide 6) because, according to his calculations, the damages from climate change over time, plus the abatement costs over time, are minimised on this trajectory. He estimated the discounted cost of the economic damages from unabated climate change — which would see temperatures approach 6°C above pre-industrial levels by 2150 — at $24 trillion, whereas the 4°C trajectory had damages of about $15 trillion and abatement costs of about $3 trillion. Trajectories with lower peak temperatures had higher abatement costs that overwhelmed the benefits (Nordhaus, 2018a, Slide 7). In a subsequent paper, Nordhaus claimed that even a 6°C increase would only reduce global income by only 7.9%, compared to what it would be in the complete absence of global warming.
This sanguine assessment of the costs of climate change contrasts starkly with the non-economic sections of IPCC reports. The recent Global Warming of 1.5°C Report, for example, predicted that 70% of insects and 40–60% of mammals would lose 50% or more of their range at 4.5°C (Warren et al., 2018, p. 792). Yet the economic components of IPCC reports concur with Nordhaus that damages from climate change will be slight: the Executive Summary of Chapter 10 of the 2014 Fifth Assessment, “Key Economic Sectors and Services”, opens with the declaration that:
For most economic sectors, the impact of climate change will be small relative to the impacts of other drivers (medium evidence, high agreement). Changes in population, age, income, technology, relative prices, lifestyle, regulation, governance, and many other aspects of socioeconomic development will have an impact on the supply and demand of economic goods and services that is large relative to the impact of climate change. (Arent et al., 2014a, p. 662)
How can such relatively small estimates of economic damages be reconciled with the large impacts that scientists expect on critical components of the biosphere? The answer is that they can’t, because the economic studies are not based on the scientific assessments of damage from climate change. Instead, the numerical estimates of the impact of climate change on GDP have been made up by economists themselves.

Economic failures of the IPCC process | by Steve Keen | Medium
https://profstevekeen.medium.com/economic-failures-of-the-ipcc-process-e1fd6060092e

Z FB debaty na tema "co delat"

Martin Vrba
Josef Patočka To není úplně na facebookovou debatu, jakkoliv je to samozřejmě férová otázka. Zkusmo tedy alespoň několik alternativních bodů jako reakce.
1. Vzdát se je možná to, co potřebujeme. Nemyslím tím nějakou bezpodmínečnou kapitulaci, nihilismus, depresi. defétismus. Ale vzdání se, které nás uvolňuje od našich dosavadních předpokladů, strategií a na nich vybudovaných identit. Dokud budeme prostě jenom dál udržovat dosavadní bojový étos, paradoxně to může vést leda k porážce. Étos "my versus oni" nás udržuje v mantinelech dosavadního myšlení a environmentální praxe. Měli bychom si ale dopřát potřebné vzdání se, projít oním bodem nula, které umožňuje, aby vzniklo cosi, co nebude jenom opakováním dosavadních a příliš známých formulí.
2. To je podle mě také skutečný smysl toho "začít u sebe". Nikoli individuální ekologií osobní spotřeby, ale právě vnitřní ekologií, odpoutáním se od frenetické aktivity a reprodukce ideologií, které mají kořeny už v devadesátých letech, kdy byla klimatická situace a obecná dynamika krize biosféry v poněkud jiném stádiu než dnes.
3. Důraz na osobní étos "nelétejte, nejezte maso, nekupujte nová auta" atd. je v tomto ohledu vlastně stereotypem onoho uvědomělého ekočlověka, jemuž "obyčejný člověk" nemůže přijít na chuť. Reakcí na excesivní konzumerismus nemůže být uvědomělá askeze, která navíc nemá ani systémový rozměr. A jak dobře známe z vlastních zkušeností, ekoaktivistický asketismus jako životní styl slouží hlavně jako morální bič v rámci vztahů uvnitř hnutí, udržování "moral high ground" vůči vnějšku tohoto hnutí a také jako zpracování traumatu klimatické krize, kdy se naší nápravou snažíme s přírodou vyjednávat; tento "coping mechanism" je možná přirozenou reakcí na traumatickou zkušenost, ale nelze u něj zůstat.
4. Klimatická krize nemá zakládat jakési morální, vznešené či empatické jednání. Ani žádnou krusádu dobrých lidí proti těm zlým. To vše vyvolává mylnou domněnku, že zmíněná krize je snad věcí jakýchsi (post)materiálních morálních hodnot a idejí, která zajímá a může zajímat jakousi specifickou sortu lidí, kterou lze nazývat různými jmény, ale vždy to budou jacísi "oni", specifická sociální skupina. Legitimita takové pozice už je neudržitelná v situaci, kdy většina společnosti změnu klimatu vnímá a chápe ji jako vážnou a hodnou řešení. Uchopení klimatické krize jako existenční hrozby spíše než morální otázky naší povinnosti například vůči budoucím generacím může vést k podstatně otevřenějšímu, strategičtějšímu a pragmatičtějšímu přístupu než dosavadní ekomoralismus. Nietzscheovsky řečeno: je nejvyšší čas na "přehodnocení všech hodnot" a rozkrytí genealogie této zelené morálky, která tu je s námi už minimálně tři dekády.
5. Samostatnou kapitolou je Green New Deal a jeho role v rámci klimatického hnutí. V posledních letech se stal bezmála úhelným kamenem velké části ekologického snažení a je brán za bernou minci - právě sem směřují naděje klimatické politiky. Je ale dostačujícím řešením - adekvátní odpovědí na klimatickou realitu? Domnívám se, že nikoliv, že tahle zelená perestrojka kapitalismu stačit nebude a ani nemůže. Tuto možnost je třeba vzít zcela vážně a zpracovávat alternativní scénáře, vycházející nikoli z politické, ale klimatické reality. Příroda je totiž nepolitická v tom, že se s ní nedá vyjednávat a dosáhnout nějakého kompromisu. Námi devastovaná příroda před nás zkrátka klade výzvy, na které buď dokážeme adekvátně odpovědět, nebo nikoliv. Prostor pro vyjednávání tu neexistuje.
6. Už víme, že některým dopadům změny klimatu nedokážeme ani při nejlepší vůli zabránit. Znamená to přesunutí alespoň části pozornosti, energie a aktivit na resilienci - budování odolnosti - a adaptaci - přizpůsobení se novému klimatickému režimu, tedy antropocénu. Dosavadní praxe klimatických hnutí stojí na historickém rozhodnutí o prioritě mitigace, a to především zacílením na fosilní infrastrukturu, konkrétně energetiku, která tvoří nejvýznamnější část této infrastruktury. Na tom se pochopitelně nic měnit nemusí, ale samo o sobě už to nestačí. Na pořadu dne by mělo začít být zajištění potravinové bezpečnosti (tedy zacílení na zemědělskou produkci a její ne/udržitelnost), adaptace krajiny na změnu klimatu, zadržování vody v krajině, mezinárodní spolupráce se zeměmi, na něž dopadá klimatická krize nejtvrději, abychom společnými silami dokázali předejít masivním a nezvládnutelným migračním krizím atd.
7. Mluvit nejen o skutečném rozsahu klimatické krize, ale také o skutečném rozsahu toho, jak musí vypadat adekvátní reakce. Jakkoliv fantaskně to zvláště v Česku bude znít, nic menšího než klimatická mobilizace celé společnosti už nemůže stačit. A jejím sociálním poutem nemůže být nic menšího než "solidarita otřesených", tedy lidí, pro něž klimatická krize už nebude vědecká abstrakce, ale žitá zkušenost. Tam zatím nejsme, ale právě tam směřujeme.