jungwirth sní

Celosvětová klimatická konference COP29 se na sklonku roku 2024 odehraje v regionu východní Evropy. Co kdyby vláda Petra Fialy zvedla štafetový kolík po Polsku, které tuto konferenci hostilo již třikrát, a navrhla ji uspořádat v Praze, nebo dokonce jednom z českých uhelných regionů?

Vláda může v klimatu najít ztracenou mezinárodní prestiž | Hospodářské noviny (HN.cz)
https://archiv.hn.cz/c7-67018970-13g7s5-e534d427345182e

Kolekce studií o potenciálu, nákladech a možných dopadech dekarbonizace české ekonomiky a energetiky.

_ČR_dekarbonizace_potencial_studie – Disk Google
https://bit.ly/CR_potencial_dekarbonizace

https://drive.google.com/drive/mobile/folders/13iwtOhOLhcl6l_6LcFznpwAZ08PmyPrZ

THE_DARKNESS: https://twitter.com/PCarterClimate/status/1478605929939566592?s=19

TADEAS: zdroj? díky, ať mohu případně sdílet

TADEAS: driv sem ten scenar Fortress Europe nemel moc za realnej, ale tyhle staty, zvlast s Talibanem v cele nemaj podle me vubec tuseni, ze se neco s klimatem deje a nakonec tem lidem fakt nezbyde nic jinyho nez masivni migrace...

Nakonec nejde ani tak o klima, jako o politiku a focus na priority, misto boje o moc...

jason hickel

Plunder in the Post-Colonial Era: Quantifying Drain from the Global South Through Unequal Exchange, 1960–2018
https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13563467.2021.1899153

This paper quantifies drain from the global South through unequal exchange since 1960. According to our primary method, which relies on exchange-rate differentials, we find that in the most recent year of data the global North (‘advanced economies’) appropriated from the South commodities worth $2.2 trillion in Northern prices — enough to end extreme poverty 15 times over.

Over the whole period, drain from the South totalled $62 trillion (constant 2011 dollars), or $152 trillion when accounting for lost growth. Appropriation through unequal exchange represents up to 7% of Northern GDP and 9% of Southern GDP. We also test several alternative methods, for comparison: we quantify unequal exchange in terms of wage differentials instead of exchange-rate differentials, and report drain in global average prices as well as Northern prices.

Regardless of the method, we find that the intensity of exploitation and the scale of unequal exchange increased significantly during the structural adjustment period of the 1980s and 1990s. This study affirms that drain from the South remains a significant feature of the world economy in the post-colonial era; rich countries continue to rely on imperial forms of appropriation to sustain their high levels of income and consumption.

TUHO: TADEAS

Chile po tlaku studentskyho hnuti prepisuje autoritarskou Pinochetovskou ustavu. A chysta se do ni vnest problematiku klimaticke krize...

Rarely does a country get a chance to lay out its ideals as a nation and write a new constitution for itself. Almost never does the climate and ecological crisis play a central role.
That is, until now, in Chile, where a national reinvention is underway. After months of protests over social and environmental grievances, 155 Chileans have been elected to write a new constitution amid what they have declared a “climate and ecological emergency.”
...
Dr. Dorador is vying to be the convention’s president. She wants the constitution to recognize that “humans are part of nature.” She bristles when asked if lithium extraction is necessary to pivot away from fossil fuel extraction. Of course the world should stop burning oil and gas, she says, but not by ignoring yet unknown ecological costs. “Someone buys an electric car and feels very good because they’re saving the planet,” she says. “At the same time an entire ecosystem is damaged. It’s a big paradox.”
Indeed the questions facing this Convention aren’t Chile’s alone. The world faces the same reckoning as it confronts climate change and biodiversity loss, amid widening social inequities: Does the search for climate fixes require re-examining humanity’s relationship to nature itself?
“We have to face some very complex 21st century problems,” said Maisa Rojas, a climate scientist at the University of Chile. “Our institutions are, in many respects, not ready.”

Chile Writes Its Constitution, Confronting Climate Change Head On - The New York Times
https://www.nytimes.com/2021/12/28/climate/chile-constitution-climate-change.html

TADEAS: http://youtube.com/watch?v=oUYYg5D5v2s

Pavel Fischer
https://www.facebook.com/1934837773438430/posts/3043002212621975/

Miloš Zeman se nedávno velmi zjednodušeně opřel do Green Dealu. Jenže tak triviální to není. Faktem je, že Green Deal zastihl naši společnost nepřipravenou. Čeští politici i podnikatelé jsou razancí Zelené dohody zaskočeni, ačkoli Andrej Babiš v pozici premiéra její podmínky odkýval už před dvěma lety. Dnes za to samozřejmě nepřijímá žádnou odpovědnost. “Premiér Fiala ani Miloš Zeman tomu nerozumí,” je Babišova reakce na kritiku, že Zelenou dohodu odsouhlasil.

Z Green Dealu se už ČR nemůže vymanit, je to hotová věc, ke které se nyní budou přijímat dílčí rozhodnutí. Příslušná evropská komise je ochotna dočasně uznat za “zelené” také jádro a plyn, což je pro nás ještě dobré, protože v ostatních ekologických zdrojích významně zaostáváme. Pro vyjednávání konkrétních podmínek jsme ale už na startu zatíženi několika handicapy.

— Nejsilnějším ekonomickým aktérem Evropy je Německo. Pokud se Německo rozhodlo v energetice otočit kormidlem, politicky vzato máme jen málo možností jeho rozhodnutí zvrátit. Domluva s Německem stojí na dlouhodobě budovaných kontaktech. Jak si stojíme v dialogu s Německem dnes? Kolik tam máme spojenců? Málo.

— V tuto zásadní chvíli může být naším spojencem také Francie, která prosazuje jadernou energetiku. Jak si na tom stojíme s Francií? Kolik ministrů se domluví francouzsky? Ani jeden. A to máme před sebou společné předsedání Radě EU.

— Od souhlasu Andreje Babiše se Zelenou dohodou uplynuly dva roky. Dělo se během nich něco? Vypracovala Babišova vláda nějaký, jakýkoli návrh či strategii přechodu k zelené energii? Ne. Vůbec nic.

— EU loni poskytla historicky největší balík financí, takzvaný program obnovy, určený na povzbuzení covidem oslabené ekonomiky. ČR navrhla projekty v řádech desítek miliard, v nichž byly jen minimálně zastoupeny investice do dlouhodobě udržitelných modelů dopravy nebo výroby energie. V rámci Green Dealu nám teď bude citelně chybět nejen čas, ale i finance.

— V uplynulých dvou letech tým Miloš Zeman, Andrej Babiš a Karel Havlíček svedl dlouhý a lítý boj o to, aby ruský Rosatom mohl dostavět elektrárnu Dukovany. Rosatom nakonec ze seznamu potenciálních dodavatelů zmizel, a jsem tomu rád. Ale ztratilo se kvůli tomu obrovské množství času. V konfrontaci s Green Dealem už víme, že dostavbou jediného reaktoru se mnoho nezmění, ČR by jich potřebovala hned několik.

— Green Deal de facto smetl se stolu naši letitou energetickou koncepci, která se naposledy upravovala snad roku 2015. Babišova vláda ji samozřejmě ostentativně ignorovala. Má teď ČR nějaký strategický energetický dokument, který by odpovídal realitě? Ne.

Nechci být pesimista, ale Green Deal je skutečnost, před kterou nemůžeme zavírat oči. Záleží teď na vládě, našich evropských vyjednavačích, a potažmo i na nás všech, jak se k realitě postavíme. Cílené úspory energií jsou to nejmenší, co můžeme začít dělat už dnes.