pro me je mnohem lepsi analogie to "war like effort", viz co se ted deje kvuli valce. Kdyby vsichni zacali hrozne moc makat navic kvuli klimatu

treba v 80. letech se delaly tzv Akce Z, kdy lidi chodili v sobotu zdarma na brigady aby detem opravili skolu atd.

Tak bych si predstavovala ze pokud bychom vzali vazne ze je potreba napriklad zateplit vsechny budovy, tak misto "nejsou na to penize" by mohli naopak vsichni pracovat vic (at uz fyzicky na tech stavbach, nebo ve svych kanclech, generujice nejake hodnoty pro bohate lidi), aby se zateplovani urychlilo

podobne s budovanim mokřadů a vubec cehokoliv. nerozumim tomu jak se muze transformace takovyho rozsahu urychlit tim, ze se zpomali prace. je to stejna namitka jako mam vuci Nerustu, kterej taky nechapu

TADEAS: ale v korporaci bozi mlyny melou pomalu... nez sa to vsetko byrokraticky sprocesuje, to uz budem aj v duchodu

YMLADRIS: ja myslim, ze konfliktni je ten pojem 'prace'. pokud rano jdu stavet ohradniky zviratum, pak spotrebuju litr paliva v motorovce, pak se doma ucim s detma, atp. tak muzu generovat relevantni statky pro kvalitu zivota, pece, za minimalizace energeticko-materialovejch vstupu. je to prace? pochopitelne to dnes je prace, za kterou jsem nebo chci byt kompenzovan poukazkami na energeticko-materialovou spotrebu v ramci civilizace... coz z toho jakoby muze vypadnout. te prace nebude min, ale dost mozna bude min te prace, ktera roztaci kola energeticko-materialoveho konzumu... v cem se tedy bude vycislovat hodnota teto prace, ktera ma nizky impakt a neposkytuje poukazky na dalsi energeticko-materialovou spotrebu?

YMLADRIS: som za! stejne zo svojho 8-hodinoveho pracovneho casu asi tak 6 hodin plkam na irc a pozeram memecka na nyxu, zvysok prace robi automatizace (deploy serverov, backupy...)

GOJATLA: Nevolám tady po ničem menším, než je naprosto kolosální společenská proměna ve velmi krátkém čase.

Co za to dostaneme? Bezpečí, nezávislost na autoritářských režimech, a perspektivu alespoň snesitelné budoucnosti. Co máme požadovat navíc? Snížení nerovností, demokratizaci energetiky, čisté životní prostředí, více volného času, kratší pracovní dobu, výrazné zdanění bohatých, přístup k fungujícím veřejným službám a důstojný život pro všechny.


...

jasne, kolosalni promena ve velmi kratkem case, navic pozaduju sluzby socialniho statu, volny cas a zkracenou pracovni dobu :D a jestli mi to nikdo nenabidne? tak s to promenou jdete nekam, jdu palit petky

TUHO: jen bych dodal: stát se stane "divným" státem právě proto, že se v něm ty zdroje nacházejí! je to v podstatě matematická nevyhnutelnost, nebo jak to říct...

Jiri Hlavenka
2t89m.2c úno3pranc 62v2 1olrli68:1d35 ·
Stop pro Green Deal - a následně jeho velké urychlení
-----------------------------------------------------------
Zachytil jsem úvahy, že současné probuzení do reality znamená konec ("naivních západních") představ o Green Dealu, nebo ještě silněji, že chybná, především německá politika o odklonu od uhlí a jádra s jejich dočasným nahrazením ruským plynem dokonce Rusku podržela dveře k invazi.
Co nyní? Čekají nás kroky krátké a rychlé, a pak středně i dlouhodobé.
Krátkodobě - což může trvat i nízké jednotky let, snad méně - je spíš pravděpodobné, že se bude "pálit všechno co pálit jde". Zní to hrozně, ale nevidím jinou cestu, ať se snažím jak chci. I když si představíme Rusko jako "mínus Putin", důvěra v to, že když se obchoduje, tak se neválčí je zničená. Dodávky možná budou, možná nebudou, možná větší, možná menší. Zásobníky v Evropě jsou stále v zahraničních (především ruských!) rukou; možná je lze zrekvírovat, nevím. Ale o energetické stabilitě pro příští období si nechejme jenom zdát.
Současně se připravme na to, že plyn, což je jazýček na vahách cen energie, bude drahý - i násobně proti dnešku. I když očekávám (též od domácí vlády!) zásahy proti eskalující ceně plynu, což ale znamená že jej bude muset dotovat ze státního, plyn možná bude tak drahý, že bude neúnosné jej používat k topení. Řešení jsou: a) krb a dřevo, b) elektřina, c) tři svetry.
Krátkodobě - pokud možno velmi krátkodobě - budeme muset odložit stranou puntičkářské počítání uhlíkových emisí a vyrábět elektřinu ze všeho, z čeho to jde. Možností bohužel není zas tak moc. Jaderky jedou stabilně na plný (základní) výkon, tam není kde brát. (O znovuzprovoznění německých odstavených jaderek jsem už psal, ale zjevně to je komplikovanější a pracnější než se zdá - nesplňuje to požadavky na okamžité řešení). Plyn tedy ne, zbývají další fosilie: něco málo nafta/mazut (blé), no a pak uhlí. Uhlobaroni budou zažívat veselé časy, pro pár let.
(Viz přiložený obrázek: ceny energetických komodit jsou propojené, cena uhlí je momentálně na 600% proti minimu, a cca 250% oproti průměrné hodnotě za předchozí dekádu. Je to hodně, ale méně než plyn. Nicméně zde nejde ani tak o ceny, jako o dostupnost - uhlí máme vlastní, plyn ne).
A nyní k dlouhému řešení
----------------------------
Ruská krize jasně ukázala, že spoléhat se na cizí zdroje, pokud se nalézají v "divných" státech, opravdu není možné. Může to fungovat chvilku, může to fungovat deset let, třeba i třicet let, ale jednou to rupne. Diktátoři mají evidentní tendenci k zešílení a na ropném Blízkém východě je jich taky pěkná řádka.
I když má EU (či obecně "západní svět" - myslím že je zřetelně vidět, že se nyní opět sjednocuje a dává přednost spolupráci před sobectvím) momentálně jiné starosti, musí nad to všechno ještě pomyslet nad maximálně rychlé osamostatnění se v oblasti energetiky. Což znamená či by mělo znamenat zejména tyto kroky:
1) Podívat se, kde je v obnovitelných zdrojích ono nízko visící ovoce. Dnes je to zcela jasně offshore wind, tedy větrníky na moři. Daří se je stavět stále větší a výkonnější: dnešní nejvýkonnější model Haliade-X točí 14 MW. Třicet těchto větrníků natočí víc než je výkon dukovanského bloku (!), a prostor je takřka nekonečný. U větru totiž extrémně škáluje výkon s velikostí turbíny: jde nahoru s třetí mocninou (!) rychlosti větru, cca kvadraticky pak s průměrem rotoru a výškou turbíny (ve větších výškách fouká více). Rychlost pokroku ve větrných turbínách je obrovská - průměrný výkon stávajících je 3 MW, s tím srovnejte 14 MW u Haliade-X (byť zatím prototypově).
Na otázku, kde vzít rychle hrubé gigawatty výkonu, je tedy odpověď: vítr na moři. Menší větrná farma na moři se staví dva měsíce, velká max šest. A dá se to dělat paralelně, samozřejmě.
2) Samozřejmě vítr někdy fouká a někdy méně (netřeba prosím psát do komentářů, vím to, jste zlatí, díky), musí s tím jít ruku v ruce paralelní řešení. Je jich opět několik:
2a) bateriová řešení pro ukládání nakrátko.
2b) posilování přenosových kapacit napříč Evropou
2c) diverzifikace umístění větrníků (ono totiž velmi zřídkakdy "vůbec nefouká nikde", spíš je to lokální věc)
2d) zajímavě se pak jeví ukládání přebytečné energie (které při slušném větru bude i extrémně mnoho) do výroby vodíku, který se pak spaluje, když je potřeba. Účinnost je nízká (stěžujte si u pana Carnota, špatně napsal termodynamický zákon...), zařízení je drahé, jinak už to má jen výhody. (Bezemisní, s velmi vysokou energetickou hustotou, snadný transport a dlouhodobé ukládání).
3) Samozřejmostí je i investování do dalších energetických zdrojů. V jižních částech Evropy (např. řídce osídlené centrální Španělsko) je fotovoltaika jednoznačně životaschopným postupem, a z hlediska cykličnosti (svítí-nesvítí, fouká-nefouká) se bezvadně doplňuje právě s větrem. Pak jsou tu ještě biopaliva 2. a 3. generace (zatím ještě pořád víc sen než realita, ale zkoumejme to), a nesmíme zapomínat na hyperlokální řešení, kterým budu věnovat další odstavec.
4) Byť je to mravenčí práce, nesmírně pomůže hyperlokální řešení na úrovni rodinného domu (či jednotlivého domu, obecně). Tedy: ani jeden dům bez fotovoltaiky na střeše, baterie ve sklepě, případně i tepelného čerpadla (tam kde to dává smysl). K tomu pak inteligentní šetření: ne si jen barák obouchat polysterenem, ale změřit tepelné mosty a cíleně je redukovat, výměnu vzduchu řízenou konvekcí a tak dále. Postupy v tomto odstavci dokáží TÉMĚŘ vynulovat potřeby vytápění a DRAMATICKY snížit potřeby dodávek elektrické energie zvenčí.
Zde vidím velký a zatím nevyužitý potenciál pro "domácí úkoly". Německo už vyhlásilo program "ani jedna veřejná budova bez fotovoltaiky na střeše". Je tedy nutné se zeptat těch nahoře u nás: NA CO JEŠTĚ ČEKÁTE?
5) Otázka jádra je spíš kontroverzní než významná. Já jsem (jakožto původní jaderně-tepelný inženýr) příznivec jaderné energetiky z pohledu technického řešení i (téměř) bezemisnosti provozu, problémy a rizika znám, dovedu si to vyhodnotit. První otázkou pro mě je už jen cena - ta ale v nynější situaci ztrácí něco ze své síly. Jen je potřeba vědět, že jaderná energie bude drahá - hodně drahá. A opakovat to několikrát nahlas, protože facebooková expertnost praví, že přece jaderka dává elektriku skoro zadarmo, že. Druhou otázkou pak je délka výstavby: jaderka je to nejvíc dlouhodobé řešení, které známe. Podívejme se ještě jednou na časy zrealizovatelných řešení:
- okamžité zaplátování: uhlí, nafta/mazut, dovoz zkapalněného plynu: vlastně v řádu dní
- hyperlokální řešení (bod 4): dá se udělat velký pokrok za 1-2 roky
- větrníky/soláry: dá se dosáhnout průlomového pokroku za 2-3 roky
- jádro: 15 let a více.
6) Green deal redukován na Energetic deal
Tohle mně mrzí moc, ale asi se nedá ani ve střednědobém výhledu mnoho dělat. Primární problém je a bude skutečně energetický - bez svícení, topení, výroby a dopravy končí civilizace. Blbé, ale je to tak. Druhotné problémy devastace planety (dle Rockstroma a jeho "devíti mezí planety") asi půjdou stranou - ne úplně, ale do priorit číslo dvě a tři, všechno naráz se asi nedá. Tak aspoň abychom na to nezapomněli a měli to stále na radaru úvah a aspoň částečných kroků:

The nine planetary boundaries - Stockholm Resilience Centre
https://www.stockholmresilience.org/research/planetary-boundaries/the-nine-planetary-boundaries.html

Hallam

The World is Real: On the Ukraine and the XR Cambridge Union Debate.
Claims we can stay under 1.5C of global warming are “unadulterated bullshit”: Professor James Hanson former director of Nasa at COP26
Anything that exists comes to an end. The peace and security we were told would last for ever is coming to an end. With the pandemic we saw our extreme vulnerability to the natural world. With Putin’s invasion of the Ukraine we see the blatant willingness of humans to inflict mass death to gain power. With the climate crisis we see the hellish fusion of both, the natural and the human, the ecological and the social. They were always woven together. There is now only one Crisis. We have reached the Endgame.
That the world is real is the biggest learning our culture has to grasp at this time. As the quote goes – you may not be interested in war but war is interested in you. I said this at the beginning of my speech at the recent debate on Extinction Rebellion at the Cambridge Union. I then told the young people that am currently in court facing possibly two years in prison. The hall, which up to that point had a jovial and mocking atmosphere, fell silent. Maybe a few of those naïve privileged future members of our elites sudden felt the chill that comes when you suddenly realise there is a thing called evil in this world.
What happened last week at the Cambridge Union debate was an atrocious decision to put up two fools to drone on about deckchair design and ship gossip, as we smash into the biggest iceberg of all time. They did not one mention scientific fact. Neither speaker acknowledged that there might be a real world out there. For them, when people shout “fire” it is not metaphysically possible that there is in fact a fire. The classical definition of a fool is a person who fails to check reality before they release a toxic mix prejudice and dogma into the public sphere.
Thankfully the students were not for the taking. Not least, of course because they will spend the rest of the lives dealing with the biblical conditions the speakers’ generation is bequivering to them. The final vote to “extinguish the rebellion” was 105 against to 33 for.
The question now is when are some of the older generation going to break with the murderous herd, and declare that endless destruction is the ultimate crime and they will have no part of it. The scientists are like the front line officers in the trenches in World War One. “It’s much worse up front” one them famously told one of General Haig’s sidekicks on a rare visit to the frontline during the Battle of the Somme.
Just Stop Oil’s plan in 2022 to stop the government opening up new oil fields is not a game, it’s not even a campaign. It is nothing like anything we have experienced over the past thirty years of “good times”. It is a mad dash to do whatever it nonviolently takes to stop our kids being cast into ever lasting hell. Read that sentence 10 times and you may be on the foothills of sensing the full horror of what we are about to create for the next ten thousand generations.
What we have to do is not “protest” – not just go through the motions. We have to resist in order to win. This is not rhetoric. This is our life now. There is no going back. The Russians have invaded, we have locked in 1.5C – there will never be any going back to normality. We have to give up our jobs, have that talk with family and friends, and focus on only thing which counts – creating a culture of resistance that will not stop. You have to disrupt the machine and when you do this you will be arrested and go to prison. And then you have to do it again and again.
And be thankful, knowing at least your intestines aren’t splatted against your living room wall by a Russian bomb.
This is what reality is now. You may not be interested in it, but it is certainly interested in you. And if you don’t react to it, it will kill you.

maly vytah z posledni ipcc zp.

some irreversible impacts as natural and human systems are pushed beyond their ability to adapt

The extent and magnitude of climate change impacts are larger than estimated in previous assessments (high confidence).

Approximately 3.3 to 3.6 billion people live in contexts that are highly vulnerable to climate change (high confidence).

A high proportion of species is vulnerable to climate change (high confidence).

The number of people at risk from climate change and associated loss of biodiversity will progressively increase (medium confidence).
Violent conflict and, separately, migration patterns, in the near-term will be driven by socio-economic conditions and governance more than by climate change (medium confidence).
Many of these risks are unavoidable in the near-term, irrespective of emission scenario (high confidence).

Between 1.2°C and 4.5°C global warming level very high risks emerge in all five RFCs compared to just two RFCs in AR5 (high confidence).
widespread, pervasive, and potentially irreversible impacts at global warming levels of 1.5–2°C if exposure and vulnerability are high and adaptation is low (medium confidence).

For 127 identified key risks, assessed mid-and long-term impacts are up to multiple times higher than currently observed (high confidence).

3 to 14% of species assessed will likely face very high risk of extinction at global warming levels of 1.5°C, increasing up to 3 to 18% at 2°C, 3 to 29% at 3°C, 3 to 39% at 4°C, and 3 to 48% at 5°C.

dengue risk will increase with longer seasons and a wider geographic distribution in Asia, Europe, Central and South America and sub-Saharan Africa, potentially putting additional billions of people at risk by the end of the century

billion people projected to be at risk from coastal-specific climate hazards in the mid-term under all scenarios, including in Small Islands (high confidence).

Above 1.5°C global warming increasing concurrent climate extremes will increase risk of simultaneous crop losses of maize in major food-producing regions, with this risk increasing further with higher global warming levels (medium confidence).

cascading risks also trigger tipping points in sensitive ecosystems and in significantly and rapidly changing social-ecological systems impacted by ice melt, permafrost thaw and changing hydrology in polar regions (high confidence).

In Amazonia, and in some mountain regions, cascading impacts from climatic (e.g., heat) and non-climatic stressors (e.g., land use change) will result in irreversible and severe losses of ecosystem services and biodiversity at 2°C global warming level and beyond (medium confidence).

Unavoidable sea level rise will bring cascading and compounding impacts resulting in losses of coastal ecosystems and ecosystem services, groundwater salinisation, flooding and damages to coastal infrastructure that cascade into risks to livelihoods, settlements, health, well-being, food and water security, and cultural values in the near to long-term (high confidence).

Irreversible impacts on certain ecosystems with low resilience, such as polar, mountain, and coastal ecosystems, impacted by ice-sheet, glacier melt, or by accelerating and higher committed sea levelrise (high confidence).
Increased wildfires, mass mortality of trees, drying of peatlands, and thawing of permafrost, weakening natural land carbon sinks and increasing releases of greenhouse gases [are already observed and are projected to increase]
The resulting contribution to a potential amplification of global warming indicates that a return to a given global warming level or below would be more challenging (medium confidence).

Soft limits to some human adaptation have been reached

Hard limits to adaptation have been reached in some ecosystems (high confidence).

Transitioning from incremental to transformational adaptation can help overcome soft adaptation limits (high confidence).

Implementing actions can require large upfront investments of human, financial and technological resources (high confidence), whilst some benefits could only become visible in the next decade or beyond (medium confidence).

There is a rapidly narrowing window of opportunity to enable climate resilient development.

Integrated, inclusive planning and investment in everyday decision-making about urban infrastructure, including social, ecological and grey/physical infrastructures, can significantly increase the adaptive capacity of urban and rural settlements

Dominant models of energy intensive and market-led urbanisation, insufficient and misaligned finance and a predominant focus on grey infrastructure in the absence of integration with ecological and social approaches, risks missing opportunities for adaptation and locking in maladaptation (high confidence)

Poor land use planning and siloed approaches to health, ecological and social planning also exacerbates, vulnerability in already marginalised communities (medium confidence).
Recent analyses, drawing on a range of lines of evidence, suggest that maintaining the resilience of biodiversity and ecosystem services at a global scale depends on effective and equitable conservation of approximately 30% to 50% of Earth’s land, freshwater and ocean areas, including currently near-natural ecosystems (high confidence).


It is unequivocal that climate change has already disrupted human and natural systems. Past and current development trends (past emissions, development and climate change) have not advanced global climate resilient development (very high confidence).

The cumulative scientific evidence is unequivocal: Climate change is a threat to human well-being and planetary health. Any further delay in concerted anticipatory global action on adaptation and mitigation will miss a brief and rapidly closing window of opportunity to secure a liveable and sustainable future for all. (very high confidence)