TADEAS: Dost zajimavy. Napada me k tomu ze koreny toho paradigmatu kde je "clovek pan tvorstva" vyclenenej z toho kolektivu bytosti jsou rozpoznatelny treba v nabozenstvi. Buh stvoril cloveka k obrazu svemu aby panoval nad vsim zivym. Mame kulturne dany ze si osud lidi a planety predstavujeme jako dve oddeleny linie, kde ta planeta slouzi spis jako zdroj kterej vytezim a jdu dal, pripadne nejak spravuju/pretvarim, delim na uzitecny a neuzitecny ve vztahu k sobe.
Soucasny udalosti pak smerujou do bodu, kdy se budeme muset konfrontovat s limity tohodle uvazovani. Jednak asi narazime na meze rustu, kdy pristup "vytezim a jdu dal" prestava fungovat, protoze neni kam dal jit a co vytezit a management se moc nepovedl. A pak ze s rozvojem AI se potkavame s necim co hrozi nas prekonat v te roli bohem vyvoleneho nejinteligentnejsiho vladce/manazera (dalsi moznost je UFO :). To nas nuti se zamyslet nad tim co vlastne chceme na Zemi delat a co znamena byt clovek. Hledat si v tom planetarnim rozlozeni roli ktera je lip zakotvena v realite.
Emocni vztah muze byt neco co nahrazuje to predchozi paradigma toho manazera. Tim jak clovek sestoupi do toho spolecenstvi a ten vztak k nemu se stava vic horizontalni misto top-down shlizeni na nej.