Melancholy Hues: The Futility of Green Growth and Degrowth, and the Inevitability of Societal Collapse | IZA - Institute of Labor Economics ...
https://www.iza.org/publications/dp/16139/melancholy-hues-the-futility-of-green-growth-and-degrowth-and-the-inevitability-of-societal-collapse

The economic expansion witnessed in the last 0,08% of modern human history is an anomalous event. It has been compared to a "rocket ship that took off five seconds ago, and nobody knows where it's going." This paper explores the destiny of this rocket ship. It shows that economic growth cannot continue indefinitely and critically reviews Green Growth and Degrowth as responses to planetary overshoot. It concludes that neither Green Growth nor Degrowth will stop overshoot. Moreover, Degrowth may worsen the environment, is a costly method to reduce carbon emissions, is a form of austerity for the working class, is redundant, and is politically infeasible. Finally, a third approach beyond Green Growth and Degrowth is outlined: acceptance of an inevitable societal collapse (as a feature, and not a bug, of complexity) and managing such a collapse to minimise harm, and to get rid of obsolete structures. This may lay the foundation for rebound growth, and a transition to a new kind of economy, which could be as qualitatively different from the current global economy as the industrial world differed from the hunter-gatherer world.

We Already Live in a Degrowth World, and We Do Not like It | IZA - Institute of Labor Economics
https://www.iza.org/publications/dp/16191/we-already-live-in-a-degrowth-world-and-we-do-not-like-it

The Degrowth Movement calls for "degrowth" – a reduction in GDP in advanced economies – to avert an ecological crisis. This paper argues that the Degrowth Movement misses that the West is already in a state resembling degrowth – a Great Stagnation. This state of degrowth and its correlates, declining entrepreneurship, innovation, science, and research productivity, are described. It is concluded that the notion that a degrowth economy can generate the technological progress necessary to tackle ecological and social crises and challenges is far-fetched. Moreover, as economic stagnation has taught, the consequence of degrowth is a zero-sum society: redistribution, instead of production, becomes the basis of the economy. In such a context, more degrowth will only make problems worse. This paper concludes by discussing scenarios for moving beyond Degrowth. Whether collapse or unimaginable riches through breakthrough technological progress will be the future, these scenarios suggest that there is more to humanity's future than envisaged by the Degrowth Movement.

Rapid Climate Change

By the 20th century, scientists had rejected old tales of world catastrophe, and were convinced that global climate could change only gradually over many tens of thousands of years. But in the 1950s, a few scientists found evidence that some changes in the past had taken only a few thousand years. During the 1960s and 1970s other data, supported by new theories and new attitudes about human influences, reduced the time a change might require to hundreds of years. Many doubted that such a rapid shift could have befallen the planet as a whole. The 1980s and 1990s brought proof (chiefly from studies of ancient ice) that the global climate could indeed shift radically within a century — perhaps even within a decade. And there seemed to be feedback loops that could make warming self-sustaining. Into the 21st century, researchers turned up more and more potential physical and biological feedback mechanisms, interacting with one another in a devilishly complex and possibly unstable system. If greenhouse gas emissions continued to rise, scientists could not rule out possing "tipping points" for an irreversible and catastrophic climate change

Rapid Climate Change
https://history.aip.org/climate/rapid.htm

R Read
https://www.facebook.com/100063689705231/posts/785099663623017/

After 26 years, I’ve packed my books, set a permanent out of office and handed in my keys. My time at the University of East Anglia has come to an end. I’ve taken voluntary severance and I’m looking forward to a freelance life, mostly devoted to running the Climate Majority Project.

If you have a Times Higher Education sub, you can read more about the reasons behind my decision (link in bio).

The thrust of it is: “…I’ve gradually come to see academia as constitutively ill suited to contributing seriously to the epochal question of our time: our wilful destruction of our collective life-support system.”

While there is much about life as an academic that I’ll surely miss, I’m glad to be leaving. When the opportunity came to do so, I knew it would be a failure of will not to take it.

Do check out (and support in whatever way you can) the @climatemajorityproject.

Patecek!

Gas crisis forces Germany to flatten wind farm for coal mine
https://www.thetimes.co.uk/article/gas-crisis-forces-germany-to-flatten-wind-farm-for-coal-mine-wtnht87fj

a short-lived but pronounced dip in atmospheric carbon dioxide captured in an Antarctic ice-core, reaching its lowest level in this year. . . . lIft marks when the Columbian Exchange can be seen in geological sediments.
Much of the drop occurred because Europeans carried smallpox and other diseases to the Americas for the first time, leading to the deaths of more than 50 million people over a few decades. The collapse of these societies led to farmland returning to forest over such an extensive area that the growing trees sucked enough carbon dioxide out of the atmosphere to temporarily cool the planet.
(Lewis and Maslin, 2018, p. 13)

https://www.imf.org/en/Blogs/Articles/2023/08/24/fossil-fuel-subsidies-surged-to-record-7-trillion

Global Subsidies for Fossil Fuels Skyrocket to $7 trillion per Year, as 2023 Promises to be Hottest on Record
https://www.juancole.com/2023/08/global-subsidies-skyrocket.html

Mezinárodní měnový fond (MMF) uvádí, že země světa v roce 2022 nepřímo dotovaly fosilní paliva částkou 7 bilionů dolarů. Jedná se o zdroje nebezpečných skleníkových plynů způsobujících globální oteplování.

V roce 2020 činila částka nepřímých dotací pouze 5 bilionů dolarů. Takže za pouhé dva roky země světa ve skutečnosti zvýšily dotace na fosilní paliva o 2 biliony dolarů.

Wallace tvrdí, že část nárůstu přímých i nepřímých dotací je způsobena nárůstem cen energií v důsledku války na Ukrajině a mezinárodního embarga uvaleného na Rusko. Vlády někdy dotují nákup fosilního plynu pro spotřebitele kvůli těmto bolestivě vysokým cenám a nebezpečí, že rodiny v zimě zmrznou.

MMF dále dodává, že 7 bilionů dolarů představuje 7,1 % světového hrubého národního produktu a je to téměř dvakrát více,
než kolik vlády vynakládají na vzdělávání, a jsou to dvě třetiny všech výdajů na zdravotní péči. Vzdělání a zdravotní péče jsou však pozitivní věci, zatímco fosilní paliva jsou ničivé.

(...) Pevné částice ze spalování uhlí a benzínu se dostávají do našich plic a mohou způsobit rakovinu plic a infarkt, nemluvě o tom, že tato fosilní paliva zahřívají planetu. Takže bychom je nejen neměli dotovat, ale měli bychom na ně uvalit dodatečné daně, abychom spotřebitele odradili od jejich používání.

TUHO: A pro zajemce o dalsi studium, tohle vypada na zajimavou knizku

This book argues that the Soviet Union was a highly influential actor in furthering understandings of society-nature interaction on the international stage and played a key role in helping to shape, conceptualize and assess the relationship between humankind and the Earth system. It considers how humankind’s capacity to affect physical and biological systems at a global scale was acknowledged and studied by Soviet scientists, discusses how the interaction between Soviet and Western scientists stimulated the development of new technologies and insights, which simultaneously facilitated a more profound understanding of the Earth’s physical and biological systems, and explores how Soviet scientists drew upon pre-revolutionary intellectual traditions in order to make sense of society-nature interaction and did so in collaboration with a range of international initiatives. Overall, the book provides a deep analysis of how Soviet scientists conceptualized society-nature interaction and influenced the understanding of global physical and biological systems. Furthermore, it is argued that this intellectual legacy remains of importance today with respect to the activities of Russian science and contemporary global environmental challenges.

The Soviet Union and Global Environmental Change: Modifying the Biosphere and Conceptualizing Society-Nature Interaction — University of Birmingham
https://research.birmingham.ac.uk/en/publications/the-soviet-union-and-global-environmental-change-modifying-the-bi

A neco z predpovedi sovetske klimatolgoie - a pozoruhodne presne 50 les stare modely Michaila Budyka

In 1972, Mikhail Ivanovich Budyko used a simple methodology to make climate predictions that remain surprisingly accurate today and that could serve as a new “business-as-usual” scenario.



A 50-Year-Old Global Warming Forecast That Still Holds Up - Eos
https://eos.org/features/a-50-year-old-global-warming-forecast-that-still-holds-up

:: OSEL.CZ :: - Farmáři by mohli pomoct s oteplenou planetou pěstováním kamenů na polích
https://www.osel.cz/13028-farmari-by-mohli-pomoct-s-oteplenou-planetou-pestovanim-kamenu-na-polich.html

Trpělivost čekat 1 milion let by měl jen málokdo. Baekův tým navrhuje, že by zvětrávání mohli dramaticky urychlit farmáři. Stačilo by drtit velké množství bazických vyvřelých hornin a pak je vysypat na pole. Autoři studie upozorňují, že na tuhle klimatickou intervenci jsou vzhledem k podmínkám prostředí nejvhodnější horké a vlhké tropy.

Jak říká Noah Planavsky, rovněž z Yale, „pěstování kamenů na poli“ má ohromný potenciál. Nejen, že je to jednoduché, jako bonus při něm dochází k regeneraci vyčerpané zemědělské půdy, a také ke snižování okyselení oceánu, kam stékají karbonáty vytvořené reakcí kyselého deště s drcenou lávou.

Badatelé vytvořili nový biogeochemický model, který simuloval fungování „farmaření s kameny.“ Podle výsledků simulací by takové farmaření na 1 000 lokalitách po světě v průběhu 75 let vycuclo z atmosféry až 217 gigatun CO2. Taková čísla už stojí za úvahu. Rozhodně by to přispělo k celkovému úsilí o vymazání emisí uhlíku.

Česko se vůbec nepřipravuje na sucho, upozorňuje odborník
https://www.asz.cz/clanek/11404/cesko-se-vubec-nepripravuje-na-sucho-upozornuje-odbornik/

Komunita klimatologů, vodohospodářů a dalších lidí zabývajících se dopady změny klimatu, ať už na vodní toky, biodiverzitu nebo sucho, poměrně dlouho a jasně říkají, po jaké trajektorii se vydáváme, co to bude znamenat a že to vyžaduje poměrně ambiciózní a široce pojatou strategii. Ale ze strany exekutivy nepřichází adekvátní odezva. Což je mimo jiné dáno i tím, že exekutiva obecně relativně dobře funguje v krizovém módu, kdy je krátkodobě potřeba něco udělat nebo rozhodnout. Ale mám pocit, že dlouhodobé strategie zkrátka moc neumíme.

Mluvíte o slabé odezvě exekutivy. Přitom mi ale přijde, že ve společnosti je problematika sucha už dlouho velmi živé téma.

Téma to určitě je a i bude. Ale bohužel se nedaří ani drobné věci. My nejsme extrémně bohatý stát, který může investovat neomezené množství prostředků do všemožných opatření. Ale o to více potřebujeme tu strategii. Měli bychom například vymezit regiony, které jsou citlivější, a těm zpočátku věnovat větší pozornost, tam pilotovat nové technologie. A mně osobně třeba chybí větší zapojení soukromého sektoru, protože zatím až příliš spoléháme na to, že zodpovědnost na sebe vezme stát a vyřeší to.

A to podle vás není vhodná cesta?

Z mého úhlu pohledu by dávalo daleko větší smysl, kdyby byla odolnosti vůči změně klimatu věnována pozornost hlavně ze strany jednotlivých podnikajících subjektů, kterých se ty dopady mohou dotknout. Podpora ze strany státu by pak mohla být v tom, že se například investice, které sníží závislost na odběru vody, podpoří daňovými odpisy.

Teď když už přijde sucho, exekutiva je téměř bezmocná, protože jediné, co můžeme v tu chvíli udělat, je snížit regulací spotřebu vody a ani to nejde tak lehce. Ale během sucha se nedají se udělat ani opatření v krajině, ani postavit nové vodní zdroje, protože to všechno trvá mnohem déle než samotná epizoda sucha. A i kdybych bleskově postavil vodní nádrž, tak ji během sucha logicky nenaplním. Takže přestože se jako lidé pyšníme tím, že jsme inteligentní a předvídaví tvorové, tak v tomhle jednoznačně selháváme.

Ekologie může být otravná. Omezování, měření, opatření, ochrana a taky hodně strašidelných faktů. Tak třeba letošní červenec byl znovu nejteplejší v historii měření. Kolikátý už? Na Antarktidě chybí přírůstek ledu velikosti Argentiny a Kanada v podstatě ještě nepřestala hořet. Tohle všechno je velmi zneklidňující. Ale taky tu je jedno překvapivé zjištění. Nemusíme být ekologickými aktivisty. Ekologické bytí se totiž týká nás všech, už teď.

Ekobytí je překladem knihy Being Ecological teoretiků, učitelů a milovníků hudby – nebinárních filozofů Timothy Morton od Ondřeje Trhoně.

Místo běžných grafů, čísel, křivek a statistik, které nahánějí hrůzu a vedou buď k radikální akci, nebo k vytěsňování, tasí Morton fenomenologicko-budhistické zbraně s hrstkou objektově orientované ontologie a dávkou popkulturního přehledu a snaží se relativně přístupným jazykem vtáhnout čtenáře přímo do jádra před-vědeckého porozumění tomu, co to znamená být součástí ekologické éry globálního oteplování a masového vymírání druhů.

„Ekologie je tu spíš myšlena jako nějaký terén, ve kterém se pohybujeme. Není to jen kritika Shellu nebo Exxonu ani řešení ochrany druhů. Ekologie v tomto případě souvisí se sesazováním lidství z piedestalu. Je potřeba se zaměřovat na nelidské entity, které ovlivňují náš život víc, než si připouštíme,“ vysvětluje Ondřej Trhoň. Příkladem budiž miliony bakterií v našich tělech, které nás dělají živými.

Ekologičtí jsme, i když nadáváme na Gretu. Ekobytí od Timothy Morton nevrší další fakta | Radio Wave
https://wave.rozhlas.cz/ekologicti-jsme-i-kdyz-nadavame-na-gretu-ekobyti-od-timothy-morton-nevrsi-dalsi-9061826

TUHO:

In August 2021, UNICEF warned that over one billion children are at extreme risk of the impacts of AGW [161]. According to the Children’s Climate Risk Index (CCRI) [161],
240 million children are exposed to coastal flooding;
330 million to riverine flooding;
400 million to cyclones;
600 million to vector borne diseases;
815 million to lead pollution;
820 million to heatwaves;
920 million to water scarcity and
one billion children to dangerously high levels of air pollution.
Looking at the problem from different perspectives provides convergent evidence for an estimate of 1 billion deaths at 2 °C of warming:
The estimate corresponds to 10% of the projected future world population. All 10 billion humans will need food and fresh water to survive, and AGW will seriously affect both.
Since CO2 stays in the atmosphere for about a century, the prediction implies that, on average, 10 million additional deaths per year will be due to AGW.
If the wet-bulb temperature exceeds skin temperature, perspiration can no longer cool the body. Already in 2022, this effect was life-threatening for a billion people in India and Pakistan [162]. In the same countries in 2023, maximum temperatures were consistently above 40 °C for over two weeks [161].