L4MA: sice je pravda, že "recyklovaný" plast v drtivé většině končí ve spalovnách, ale jinak jde o největší strawman fallacy. Skoro to vypadá, že tuhle agendu tlačí ti, kdo se nejvíc ze všeho bojí, že pálením plastového odpadu dochází k obcházení spotřební daně za kapalná fosilní paliva... :-)

Problém ale je, že celá klimatická krize je tak komplexní věc, že si na to různé zájmové skupiny snaží nabalit svoje vlastní agendy (korporace: obchod s pocitem spotřebitelské viny a "odpustky", kam asi trochu spadají i ta carbon-capture-víčka - větší logiku už mělo sycení limonád tím zachyceným CO2 :-), aktivistické skupiny antikapitalistickou agendu a zacílení hněvu proti soukromým tryskáčům (marginální) a SUV (vzhledem k masové produkci i užívání už ne-tak-marginální, ale blbě kvantifikovatelné - potřebujeme oddělené kategorie vozidel do 1t a do 3.5t, jako tuším mají v Japonsku), vegani - důraz na klimatickou stopu produkce masa, atd. atd.)

Jako je pravda, že řešení jsou často velmi synergická - třeba městská cyklistika řeší bambilion problémů současně: od lepšího a s historickými jádry měst lépe kompatibilního urbanismu přes poškození finančního kapitalismu, protože ten má nainvestováno do automobilového a ropného průmyslu, přes vyšší kvalitu života skrze motivace obyvatelstva k mírnému "sportování", apod. Přesto je třeba zrovna klimatický impact městské cyklistiky marginální, protože trasy po městě jsou relativně krátké a kola mají vysokou amortizaci a v případě pravidelného provozu se na nich musí vyměňovat v přepočtu k ujetým km relativně hodně komponent, které jsou ne-vždy snadno recyklovatelné, prodávají se zabalené do plastů, přepravují se přes půl zeměkoule z Asie, apod. Stejně tak prosazování MHD místo IAD je dvousečné (pokud autobus jezdí na stálé trase prázdný, je jeho stopa daleko horší, než pokud by města financovala třeba on-demand taxislužbu..)

Prostě definovat sensible klimatickou politiku není jednoduché, velkou roli by asi sehrála definice nějakého brandu "místní produk"ovat, který by byl paralelou k fair-trade samolepce, ale garantoval by, že podstatná část produktu pochází přímo z regionu, kde dochází ke spotřebě. Tohle má ale háček třeba v požadavku na industriální balení produktů: kvůli tomu se jednak vše přepravuje k zabalení a pak zpět ke spotřebiteli, jednak ten samý certifikát třeba o původu ve středních Čechách je pak výhodou na středočeském trhu, ale bude enviromentálně citlivé spotřebitele odrazovat v případě reexportu, a obchodník si samozřejmě potřebuje otevřít cestu k obojímu (k místní spotřebě i k reexportu a ten reexport je vzhledem k úsporám z rozsahu většinou významnější). A z toho vznikají tyhle absurdní nápady s carbon capture víčky. Přom místo carbon capture víček by smysl dávaly lokální limonády, u kterých bude garance, že pochází z místních pramenů vody a nedošlo k přepravě baleného přes půl zeměkoule.

Velkým problémem téhle hry na "uvědomělou spotřebu" je, že venkovské obyvatelstvo, kde se místní produkty mají šanci vyskytovat, tuhle hru nehraje vůbec (nebo jen zcela marginální zlomek populace). Hry na uvědomělé spotřebitele hraje městská populace, ale ve městech se dnes nevyrábí lokálně téměř vůbec nic. V Praze by mělo význam distribuovat středočeské výrobky, pokud by byla garance, že neputovaly ke zpracování a zabalení někam do ciziny. Tvorba amharketing takového brandu by ovšem byla náročná, stálo by ale za úvahu, jestli by nějaká státní intervence neměla směřovat právě k marketingu lokálních produktů a garance šetrné dopravy produktu v rámci celého životního cyklu (tedy např. v rámci středních čech: nízká uhlíková stopa elektromobil nebo elektrická dodávka,ale s garancí dobíjení z OZE, nebo elektrické cargokolo, apod.).

Tomuhle by Coca cola sebevětším množstvím carbon capture nedokázala konkurovat, navíc by to vytvářelo lokální pracovní místa a je to v podstatě i lépe kontrolovatelné, než byla pofidérní značka "Bio", která co jsem tak slyšel na tom venkově často vedla k paradoxním důsledkům (protože byla konstruována značně byrokraticky...)